Lubomír Štrougal, jeden z nejvlivnějších a nejmocnějších mužů komunistického režimu, slaví dnes 95. narozeniny. Vedle Gustáva Husáka představoval nejvýraznější tvář normalizace. Byl ministrem vnitra a celkem osmnáct let stál v čele československé federální vlády. Právě o něm, ale také o Alojzu Lorencovi, tehdejším šéfovi nechvalně proslulé StB a také o bývalém generálním tajemníkovi ÚV KSČ Miloši Jakešovi se dá s nadsázkou říct, že se jedná o poslední žijící pomníky totality v Československu.
Dnes jsou všichni tři spokojení penzisté, za komunistického režimu se ale jednalo o nejvlivnější muže federace, kteří ovlivňovali lidské životy. Ano, byli to právě tito tři, kdo tenkrát také hýbali českou historií. Za necelý měsíc oslavíme již 30 let od Sametové revoluce. Připomeňme si tedy trochu trojici mocnářů, kteří zvláště mladší generaci můžou připadat jako živoucí fosilie a pro kterou právě události listopadu 89 znamenaly konec kariéry a vlivu. Karty se obrátily. Z pozice těch, kteří vládli a ovládali najednou byli těmi, kteří jsou veřejností souzeni.
Štrougal to s ideologií nepřeháněl
Dnešní oslavenec patří opravdu k jedněm z nejvýraznějších tváří komunistické éry. Narodil se do levicově smýšlející rodiny, jeho otec zahynul během druhé světové války při bombardování berlínské věznice Plötzensee, kde byl zavřený za odbojovou činnost. Lubomír Štrougal vždy vynikal nad svými spolustraníky vysokou inteligencí a vzdělaností. Absolvoval práva na Karlově univerzitě a získal titul JUDr. Což se například s takovým Vasilem Bilakem, který byl vyučený krejčí, nedá absolutně srovnávat. Lubomír Štrougal byl od mládí aktivním komunistou. Ve vysoké politice začínal jako ministr zemědělství, posléze stál v čele ministerstva vnitra, které bylo již za komunistů považované za jedno z nejklíčovějších. Právě to zcela jistě hrálo roli v další Štrougalově kariéře.
Po sovětské okupaci v roce 1968 řídil jako místopředseda vládu, a to v době, kterou tehdejší premiér Oldřich Černík trávil nedobrovolně v Moskvě. Štrougalovi se nedá upřít jedna věc - odmítl pozici ve zrádcovské vládě, kterou se snažil sestavit jeden z autorů tzv. Zvacího dopisu Alois Indra. Vláda pod jeho vedením se naopak alespoň slovně profilovala jako odpůrce okupace. Byl celkem 18 let předsedou federální vlády, a to až do roku 1988. Jeho kariéra je také spojovaná s Michailem Gorbačovem a perestrojkou, ze které se nakonec stala fraška, kterou dnes připomínají již jen některé projevy tehějších pohlavárů. Po revoluci v roce 1989 neúspěšně kandidoval na post generálního tajemníka ÚV KSČ, následně rezignoval na post poslance ve Federálním shromáždění a také na členství v ÚV KSČ. Z KSČ byl na začátku roku 1990 vyloučen. Tím jeho politická kariéra skončila a Lubomír Štrougal se z veřejného života zcela stáhl. Byl několikrát obviněn z trestných činů spojených s dobou, kdy byl premiérem. Nikdy ale odsouzený nebyl. V současnosti žije tento kdysi velmi výrazný muž jedné éry v absolutním ústraní.
Lorenc znovu na scéně díky seriálu
Dalším z žijících výrazných mužů předlistopadové doby je Alojz Lorenc. Právě on patřil ve své době k těm nejvlivnějším. Stál v čele obávané Státní bezpečnosti. Jedna věc se mu upřít nedá – i on patřil k těm komunistickým pohlavárům, kteří byli a jsou vzdělaní a schopní. Jeho oborem je IT, což po pádu režimu i zúročil a v této oblasti úspěšně podnikal. Jeho jméno bude ale navždy spojené s dvěma kontroverzními kroky, které měly na Sametovou revoluci vliv. Nejprve vydal rozkaz, kterým zakázal příslušníkům StB zasahovat do revoluční situace – později tvrdil, že nechtěl více pobuřovat obyvatelstvo. Druhým závažným krokem byl jeho příkaz, kterým StB zahájila skartaci důležitých dokumentů ze svých archívů. Oficiálně tento rozkaz podepsal jeho podřízený, pozdější vyšetřování ale ukázala, že se vše dělo pod Lorencovým přímým dohledem. Alojz Lorenc se stal také předlohou pro televizní postavu v minisérii České televize Rédl. Televizní postava posledního šéfa komunistické STB generála Ference, kterého stíhá policista Rédl, je inspirovaná právě Alojzem Lorencem. Dnes žije tento osmdesátiletý muž na Slovensku.
Jakeš si za svými názory stojí stále
Jako posledního z této trojice si musíme připomenout Milouše Jakeše. Byl to právě Jakeš, který v době pádu komunistů stál v čele ÚV KSČ. Připomínat si detailně kariéru této do jisté míry a z jistého úhlu pohledu nyní až tragikomické postavy je skoro nošení dříví do lesa. Celý jeho život je s komunisty spojený. Úsměv na tváři dnes s odstupem let vyvolávají některá jeho vystoupení a řečnické obraty. Jeho záměna bojlerů a brojlerů nebo vyjádření o tom, že Hana Zagorová je „milá holka, která tři roky po sobě bere každý rok 600 tisíc" jsou dnes již legendární a zapsaly se do historie. I dnes si do jisté míry, ve svých 97 letech, může připadat sám jako kůl v plotě, ke kterému kdysi přirovnal členy KSČ. Právě Milouš Jakeš je dodnes přesvědčený, že režim nebyl špatný, a že „občasné chyby“ nebyly úmyslné. Z kdysi vlivného muže se stal starý člověk, který je neochvějně přesvědčený o své pravdě a správnosti svých kroků.
Někdy se lidé chovají zkrátka divně. A možná za to ani nemůžou. Přečtěte si něco o ADHD a kdo všechno se s ní potýkal nebo potýká.
Podobné články
Komerční článek
Doporučujeme
Martin Miko
