fb pixel Nástup Lucemburků na český trůn provázely pletichy i zástava Moravy. V českých zemích se usadili na 130 let – G.cz
Vyhledávání

Nástup Lucemburků na český trůn provázely pletichy i zástava Moravy. V českých zemích se usadili na 130 let

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Rod Lucemburků patří k historicky nejvýznamnějším vládnoucím dynastiím na českém území. Spolu s Přemyslovci, Slavníkovci, Jagellonci a Habsburky nám Lucemburkové zní nejpovědoměji. A to nejen díky Karlu IV., který byl pravděpodobně nejslavnějším příslušníkem tohoto významného rodu. Je tomu již 713 let, co se Jan Lucemburský oženil s Eliškou Přemyslovnou, čímž se rod Lucemburský dostal k českému trůnu a zároveň se propojil s rodem Přemyslovců.

Jan Fiedler
Jan Fiedler Aktualizováno 30.8.2023, 11:47

Královská dynastie Lucemburků

Lucemburkové byli v pořadí druhou českou královskou dynastií, ve své době navíc jedním z nejvýznamnějších evropských rodů. Nejen, že v období let 1310 až 1437 vládli zemím Koruny české, drželi navíc také říšskou korunu a uherský trůn, jednou z držav bylo také Braniborsko a pochopitelně vládli Lucemburskému hrabství.

Když byl roku 1306 zavražděn český král Václav III. a rod Přemyslovců tím vymřel po meči, vyvstala v českých zemích i v Evropě šance právě pro Lucemburky. Původně se jednalo o standardní rod vládnoucí v nevelkém lucemburském hrabství, výrazný mocenský vzestup zaznamenala dynastie až na přelomu 13. a 14. století. Roku 1308 byl Jindřich VII. Lucemburský v římskoněmecké říši zvolen králem, což rodu Lucemburků skutečně otevřelo dveře Evropy dokořán.

Poté, co vyklidili pole Přemyslovci, byl králi Jindřichovi roku 1309 nabídnut český trůn pro jeho jediného syna, Jana Lucemburského. Ten měl do začátku svého panování opravdové štěstí, jelikož ani v jednom z nástupnických principů nenastal háček. Jan Lucemburský se oženil s následnicí Přemyslovců, Eliškou Přemyslovnou, česká šlechta ho uznala za krále a Čechy mu jeho otec udělil jakožto léno.

Souboj o český trůn

Pozadí celé situace bylo ovšem krapet složitější, než se může zdát. Po zavraždění Václava III. v roce 1306 se stal králem vévoda Jindřich Korutanský, proti kterému v zemi stála silná opozice, snažící se o jeho svrhnutí. Právě ta nabídla trůn Jindřichu VII. Lucemburskému pro jeho syna Jana. Do hry vstoupil také rod Habsburků, který se však roku 1309 na jednání ve Špýru svých nároků na české země zřekl, Jindřich VII. jim navíc sumou padesáti tisíc hřiven stříbra zastavil Moravu.

Čeští prolucemburští představitelé (což byla zároveň protikorutanská opozice) následně začali jednat s římskoněmeckým králem Jindřichem. Na říšském sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem se údajně Jindřich pokusil českému poselstvu vnutit jako vhodného adepta pro český trůn svého bratra Walrama, jelikož se obával synova nízkého věku a nezkušenosti. Nakonec však ustoupil a souhlasil s korunovací Jana. Následně říšský sněm sesadil Jindřicha Korutanského z českého trůnu a novým králem prohlásil Jana Lucemburského, který se měl následně brzy oženit s Eliškou Přemyslovnou.

Svatba Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny

Janu Lucemburskému bylo tehdy pouhých čtrnáct let a jeho nastávající manželce, Elišce Přemyslovně, osmnáct let. Ta se krátce po jednáních říšského sněmu, tedy 14. srpna roku 1310, vydala s doprovodem některých českých pánů ke dvoru Jindřicha VII. do Heimbachu poblíž Kolína nad Rýnem. Slavnostní výbavu Elišce Přemyslovně za vypůjčené peníze zajistila prolucemburská strana a opravdu se nejednalo o levnou srandu – prolucemburští „aktivisté“ sázeli na sňatek s Janem Lucemburským vše. Hodnota výbavy a výstroje se pohybovala kolem třiceti tisíc hřiven stříbra, což byla opravdu obrovská částka. Na místo dorazila Eliška již 25. srpna a setkala se se svým budoucím manželem, Janem. Dne 31. srpna pak Jindřich VII. udělil svému synovi české země v léno, čímž bylo oficiální předání trůnu téměř dokonáno.

Hned druhý den, 1. září roku 1310, kolínský arcibiskup Jindřich II. z Virneburgu Jana Lucemburského a Elišku Přemyslovnu oddal ve špýrském dómu, čímž se oficiálně Lucemburkové dostali na český trůn. Jan Lucemburský následně se svými rádci, doprovodem a vojáky vytáhl směrem k Čechám, kde po neúspěšném útoku na Kolín a Kutnou Horu 3. prosince obsadil Prahu. Jindřich Korutanský byl nucen se svými oddíly opustit území Čech. Poslední tečkou za nástupem Lucemburků na český trůn byla oficiální korunovace Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, která proběhla 7. února následujícího roku v bazilice svatého Víta na Pražském hradě.

Nejslavnější Lucemburk?

Lucemburkové se na českém trůně uvelebili na následujících 127 let. Politika Jana Lucemburského byla zvláštní, v evropském měřítku (tedy v jeho očích) ovšem pochopitelná. V českých zemích byl považován za krále cizince, neshodoval se v některých věcech ani se svou ženou, která chtěla obnovit vládu v duchu Přemyslovců. Jan Lucemburský byl nucen Čechy obsadit vojensky a vládl z Lucemburska – o české země víceméně ztratil zájem a bral je pouze jako zdroj financí pro rodovou evropskou politiku. Na poli evropské politiky se Janovi dařilo podstatně lépe. Poměry v českých zemích změnil až jeho syn Václav, později Karel IV., který Prahu i celé Čechy pozvedl na tu nejvyšší evropskou úroveň. Ten byl na českého krále korunován 2. září roku 1347, navíc byl prvním českým králem, který se později stal také císařem Svaté říše římské. Po Karlu IV. se na český trůn usadili ještě jeho synové Václav IV. a Zikmund Lucemburský. Zikmund zemřel jako poslední legitimní Lucemburk 9. prosince roku 1437 a jelikož nezanechal žádného mužského potomka, k českému trůnu se dostali Habsburkové.

Podobné články

Doporučujeme

Další články