Nankingský masakr, událost známá také jako znásilnění Nankingu, představuje nejtemnější kapitolu druhé čínsko-japonské války. Po dobytí Nankingu japonskou císařskou armádou 13. prosince 1937 byly během přibližně sedmi týdnů ve městě brutálně zavražděny stovky tisíc lidí. Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný východ odhadl počet obětí na 260 tisíc, zatímco jiné zdroje uvádějí až 450 tisíc. Většina se však shoduje na čísle 300 tisíc ztracených životů. Tváří v tvář běsnění japonských vojáků se postavila hrstka odvážných lidí, z nichž nejvýrazněji vyčnívá příběh "ctihodného nacisty" Johna Rabeho.
John Heinrich Detlef Rabe (23. listopadu 1882 – 5. ledna 1950) pocházel z německého Hamburku. Pracoval jako korporátní manažer a několik let strávil v Africe. V roce 1908 však zamířil do Číny, kde mezi lety 1910 a 1938 působil jako člen vedení společnosti Siemens v různých městech, včetně Pekingu, Šanghaje a Nankingu. V té době žilo v tehdejším hlavním městě Číny, Nankingu, mnoho Evropanů a Američanů, kteří zde byli především kvůli obchodním zájmům a misijní činnosti. S japonským útokem na Čínu však většina z nich zemi opustila. Pouze malá skupina misionářů, obchodníků a manažerů, mezi nimiž byl i John Rabe, se rozhodl zůstat.
Když japonská císařská armáda 22. listopadu 1937 pokračovala v postupu na Nanking, Rabe spolu s dalšími zahraničními obyvateli založil Mezinárodní komisi pro Nankingskou bezpečnostní zónu, jejímž cílem bylo ochránit čínské civilisty před jistou smrtí. Postup japonské armády byl totiž doprovázen zprávami o strašlivých zločinech páchaných na obyvatelích dobytých měst.
"Je to otázka morálky. Nemohu teď zklamat důvěru, kterou mi tito lidé svěřili. Je pro mě dojemné, jak moc mi důvěřují," napsal Rabe ve svých denících. Zpočátku mohli místní obyvatelé nalézt útočiště na zahraničních ambasádách a na univerzitě. Díky Rabemu a jeho spolupracovníkům, mezi nimiž byli paradoxně i ti, kteří byli úhlavními nepřáteli nacistů, se podařilo zónu ještě rozšířit. Rabe byl jmenován vedoucím této bezpečnostní zóny – částečně kvůli svému členství v nacistické straně, částečně díky bilaterální smlouvě mezi Japonskem a Německem (antikomunistický pakt, pozn. red.). Jeho pozice německého nacisty mu usnadňovala komunikaci s Japonci, kteří byli spojeneckým národem.
Nankingský masakr
Bezpečnostní zóna byla zřízena na ploše téměř 6,5 čtverečního kilometru ve západní části Nankingu. 1. prosince 1937 nankingský starosta Ma Chao-chun doporučil civilistům, aby se přesunuli do této zóny. Do 13. prosince, kdy Nanking padl, se zde postupně ukrylo až 300 tisíc lidí. Dalších 300 tisíc obyvatel, kteří neměli takové štěstí, bylo v následujících dnech brutálně zavražděno Japonci.
Lidé byli odváděni k řece ve skupinách, kde byli zastřeleni, nebo ubodáni bajonety, aby se šetřilo municí. Některá těla pak odnesla voda, což ztížilo přesný odhad počtu obětí. Další byli nuceni vykopat si vlastní hroby, ve kterých byli následně pohřbeni zaživa. Japonští důstojníci rovněž pořádali soutěže ve stínání hlav, o kterých informoval i japonský tisk. To vše bylo doprovázeno masovým znásilňováním žen, přičemž odhady počtu obětí tohoto násilí hovoří až o osmdesáti tisících znásilněných ženách jen v Nankingu.
Rabe a jeho spolupracovníci byli zločiny, kterých se Japonci dopouštěli, hluboce otřeseni, a proto ze všech sil vyjednávali s Japonci o podmínkách fungování bezpečnostní zóny. Japonská vláda přislíbila, že na zónu nebude útočit, pokud v ní nebudou ukryti čínští vojáci. Tuto dohodu však často porušovala. Každodenní realitou se staly nájezdy japonských hlídek a popravy přímo uvnitř zóny. Japonci si navíc vynutili, že mohli přicházet do zóny, aby odváděli ženy k nucené prostituci. Uprchlíci v zóně také trpěli hladem a neustálým nedostatkem potravin. Přesto zóna svůj účel splnila a díky Rabemu a jeho týmu bylo statisíce lidí zachráněno před jistou smrtí.
Návrat do Německa
V únoru 1938 Rabe opustil Nanking a vrátil se do Německa, kde s sebou přivezl rozsáhlou dokumentaci událostí. Aby zabránil dalším japonským zločinům, obrátil se přímo na Hitlera. Výsledkem však bylo, že byl předán gestapu, odkud ho zachránila až intervence jeho zaměstnavatele, kterým byla společnost Siemens. Dokumenty z masakru (kromě filmových materiálů) si směl ponechat, ale nesměl o nich dále veřejně hovořit. Pro Siemens pracoval až do konce druhé světové války. Po válce byl Rabe vyslýchán sovětskou NKVD i britskou armádou kvůli svému členství v nacistické straně. Podstoupil dlouhý proces denacifikace. I když si občas mohl přivydělat, jeho rodina stále žila ve velmi skromných podmínkách. Když se obyvatelé Nankingu dozvěděli o jeho těžké situaci, uspořádali pro něj sbírku na jeho podporu, a to i přes svou vlastní poválečnou chudobu. Nankingský starosta osobně přivezl Rabemu částku, která by dnes odpovídala přibližně půl milionu korun. Kromě toho, dokud ve východním Německu nepřevzali moc komunisté, posílali Rabeho rodině každý měsíc potraviny. Rabe jim za jejich vděčnost pravidelně děkoval dopisy.
John Rabe zemřel na mrtvici 5. ledna 1950 ve věku 67 let.
Zdroje informací:
https://www.csfd.cz/film/241326-john-rabe-ctihodny-obcan-treti-rise/prehled/
https://www.britannica.com/event/Nanjing-Massacre
https://www.history.com/topics/asian-history/nanjing-massacre