Ačkoliv sovětští soudruzi tvrdili, že sérioví vrazi jsou záležitostí kapitalistického světa a na území Sovětského svazu neexistují, několik se jich tu přeci jenom vyskytlo. Neblahou čest stát se prvním sériovým vrahem, o němž informovala státem ovládaná média, měl Gennady Mikhasevich. Ten ve svém rodném Bělorusku zamordoval čtyři desítky lidí.
Zhrzený voják
Mikhasevich se narodil 7. dubna 1947 ve Vitebské oblasti, kde také později vraždil. Jak se sám později přiznal, první vraždy provedl na vlně nenávisti kvůli nešťastné lásce. Vrátil se domů ze služby v armádě a zjistil, že jeho dívka se mezitím provdala za jiného. Bylo to v noci na 14. května 1971, silně rozrušený Mikhasevich se chtěl vydat do města Polotsk, kde žili jeho rodiče. Zoufalý muž se rozhodl spáchat sebevraždu, připravil si oprátku, ale nešťastná náhoda tomu chtěla a v ústrety mu šla neznámá mladá žena, na které si vybil svůj hněv. Nebyla to jeho poslední vražda, na podzim téhož roku spáchal další, dvě ženy pak zardousil v roce následujícím.
Mezi vraždami vedl normální život, vyučil se, začal pracovat v továrně a také se nakonec oženil. Zní to neuvěřitelně, ale Mikhasevich vedl kromě toho normální rodinný život, měl dvě děti, svou práci v továrně plnil svědomitě, byl také vzorným členem komunistické strany a také Dobrovolné lidové družiny. Z těchto důvodů nevzbuzoval nejmenší podezření.
Jeho vraždy se mezitím vyšetřovaly a bylo z nich obviněno, a dokonce odsouzeno, několik jiných mužů. Vraždění však nepřestávalo. Vyšetřovatelé to vysvětlovali tím, že se násilníci původním vrahem nechali inspirovat a kopírují jeho činy.
Mikhasevich většinu ze svých obětí znásilnil. Útočil na ně na osamělých místech, později je bral jako stopařky do svého vozu. Nenosil u sebe žádnou vražednou zbraň, vždy improvizoval. Své oběti obvykle i okradl, bral jim peníze i šperky, kterými pak obdarovával svou ženu.
Na scénu vstupuje sériový vrah
Obrat ve vyšetřování nastal ve chvíli, když mladý vyšetřovatel Nikolaj Ingatovič začal pracovat s verzí, že jsou vraždy dílem sériového vraha. Do pátrání po něm se zapojili i dobrovolníci, paradoxně i Gennady Mikhasevich, který tak „hledal“ sám sebe. Seznámil se dokonale s prací policie, což mu umožnilo dál unikat spravedlnosti a vraždit. Jen v roce 1985 měl zabít 12 žen.
V tomto roce udělal fatální chybu, jež zapříčinila jeho odhalení a následné dopadení. Do místních novin zaslal dopis od vymyšlené organizace Patrioti Vitebské oblasti, kterým chtěl navést vyšetřovatel na falešnou stopu. Nicméně stejně podepsanou ručně psanou poznámku nechal i u své poslední oběti. Vyšetřovatelé měli stopu, začali zjišťovat rukopis mužů z oblasti a našli shodu. Gennady Mikhasevich byl dopaden, později proti němu bylo objeveno více důkazů. Nejprve svou vinu popíral, ale nakonec se přiznal. Byl odsouzen k trestu smrti a v roce 1987 popraven.
Případ poukázal na neschopnost policie i soudů. Aby nezůstaly vraždy neobjasněny, byly přisouzeny jiným viníkům, kteří za ně skončili ve vězení, nebo byli dokonce popraveni.
A zde si můžete přečíst předchozí díl, ve kterém jsme přiblížili Irkutské monstrum.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Komerční článek
