Mikuláš Koperník je jedním z astronomů, jejichž jméno resonuje historií stejně hlasitě, jako jména Galileo Galilei či Johannes Kepler. V průběhu existence lidstva se podařilo učinit nespočet objevů a teorií, kterými se lidé dříve řídili nebo se jimi řídíme dodnes. Některé byly správné a přetrvaly, jiné potřebovaly poopravit a některé byly dokonce celé změněny. Věřilo se, že je země placatá nebo že je středem vesmíru – zde ale učinil zásadní objev právě Mikuláš Koperník, který přinesl teorii heliocentrismu. Dnes si připomínáme narození této renesanční osobnosti.
Renesanční osobnost Mikuláše Koperníka
Mikuláš Koperník byl jedním z nejvýznamnějších astronomů své doby, dále pak také matematikem, právníkem, lékařem a římskokatolickým duchovním. Narodil se 19. února roku 1473 v západním Prusku do rodiny kupce Mikuláše a jeho ženy Barbary. Kvůli otcově i matčině smrti musel být vychováván svým strýcem z matčiny strany Lukášem Watzenrode, který umožnil Mikulášovi studovat matematiku a astronomii na krakovské univerzitě. Díky studiu se stal majitelem Tabulky krále Alfonse Kastilského či Euklidových základů, což bylo tehdy velice vzácné. Univerzitu dokončil v roce 1495 a o rok později začal studovat právo na univerzitě v Boloni. Souběžně studoval také medicínu v Padově, a proto se roku 1503 stal doktorem práva a získal i právo provádět lékařskou praxi.
Kreslil mapy a byl vojenským stratégem
V roce 1507 se stal osobním lékařem warminského biskupa a tentýž rok také vydal komentář k teorii pohybu nebeských těles, čímž položil základy k heliocentrické teorii. Koperník se poté přestěhoval do polského města Frombork, kde strávil zbytek života. Místo k bydlení si vybral tak, aby vyhovovalo jeho požadavkům týkajících se astronomického pozorování, opatřil si všechny potřebné nástroje a začal pracovat na své první knize. Nevěnoval se však pouze astronomii – v letech 1516 až 1519 například připravoval olštýnský hrad na očekávaný útok křižáků a byl také velice aktivním a vytíženým úředníkem. Působil jako poslanec, kancléř či kapitulní správce a věnoval se také tvorbě map, zpracoval například mapu Warmie, Litvy, a především Království polského.
Heliocentrická teorie vznikla již 1800 let před narozením Koperníka
Přestože byl v roce 1537 jedním z adeptů na nového warminského biskupa, o dva roky později byl právě biskupem obviněn z konkubinátu, což je v církevně-právním rozměru název pro soužití muže a ženy bez uzavření sňatku. V tomto období začíná Koperník odvážně představovat svou heliocentrickou teorii, která je opakem myšlenky geocentrické. Geocentrismus staví do středu vesmíru Zemi – dříve se to zdálo pochopitelné, při pohledu na nebesa vidíme obíhat Slunce, Měsíc a další vesmírné objekty kolem Země, která stojí na místě. Heliocentrismus staví do středu vesmíru Slunce, což už je z dnešní perspektivy také mylná představa. Koperník však nebyl první, kdo s touto teorií přišel, ta je totiž známá již ze 4. století př. n. l. Tento koncept poté rozšířil také Aristotelés, řecký astronom Aristarchos ze Samu a několik dalších astronomů pocházejících například z Indie, Egypta či Persie. Koperník tedy teorii pouze „znovuobjevil“. K pohanské teorii, která ve své době neměla obdoby, se kriticky vyjádřil německý kazatel a teolog Martin Luther: „Ten hlupák chce převrátit celé umění astronomie! Ale jak uvádí Písmo svaté, Jozue kázal zastavit se Slunci, a ne Zemi!“ Koperníkovi se těžko soupeřilo s někým, kdo posuzoval astronomické jevy na základě Bible, namísto reálných výpočtů a pozorování.
Jeho dílo bylo na církevním seznamu zakázaných knih
Nejvýznamnější Koperníkovo rozsáhlé dílo Šest knih o obězích sfér nebeských, ve kterém formuje své teorie včetně té heliocentrické, bylo vydáno roku 1543 v Norimberku. První dva archy vyšly již v roce 1542 a Koperník byl nadále terčem kritiky, tentokrát od Lutherova kolegy a teologa Filipa Melanchtona, který se na adresu Koperníka vyjádřil slovy: „Někteří si myslí, že je vynikající vypracovat věc tak absurdní, jako onen sarmatský (polský) astronom, který uvádí do pohybu Zemi a zadržuje Slunce. Moudří vládci by měli zajisté ovládnout talentovanou lehkomyslnost.“ V jistém ohledu se jednalo o naprosto revoluční myšlenku, kdy se po několika staletích objevil někdo, kdo si dovolil Zemi uzmout její prvenství v žebříčku nejvýznamnějších míst v kosmu a nahradit ji Sluncem. Koperníkův spis byl v roce 1616 zařazen na Index zakázaných knih a odstraněn z něj byl až o 200 let později v roce 1835.
Koperník položil základy pro vývoj moderní astronomie
Mikuláš Koperník zemřel v roce 1543 ve Fromborku, kde byl také pohřben. V roce 2005 se zde podařilo objevit jeho hrob a Koperníkova lebka, u které se ovšem nevědělo, zda-li opravdu patří jemu. Až po složitých porovnáváních materiálů obsahující DNA stopu (Koperníkův vlas nalezený na jedné z knih, které vlastnil či Koperníkův zub z objeveného hrobu) mohli vědci v roce 2008 deklarovat, že se skutečně jedná o ostatky astronoma Mikuláše Koperníka. Koperník byl typickou všestrannou renesanční osobností, podobně jako třeba Leonardo da Vinci a jeho význam ve vývoji vědy, astronomie a fyziky nelze zapřít. Inspiroval výzkum Galilea Galilei a mimo to položil základy pro Keplerovy zákony a veškeré gravitační teorie.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
