Mezinárodní den žen je svátkem rozpaků, zaplaťpánbu – G.cz
Vyhledávání

Mezinárodní den žen je svátkem rozpaků, zaplaťpánbu

Zdroj: PXhere (public domain)

MDŽ je tady, což znamená hned několik věcí. Pravičáci budou křičet, že komouši nahnali ženy do fabriky, přestože mají být doma u plotny. A vůbec, vždyť máme svátek matek. Protože žena není žena, dokud není matka. Levičáci se budou bít do hrudi s tím, kolik toho oni udělali pro rovnoprávnost a jakou cestu ještě musíme ujít. A ženy dostanou karafiát a možnost beztrestně protočit oči v sloup.

Jan Studnička
Jan Studnička 8.3.2021, 13:41

Matoucí den

Češi v podstatě nemají ponětí, co by si měli s Mezinárodním dnem žen počít. Máte svátky, jež leží tak trochu na středu politického kompasu. Třeba Vánoce. Každý si z nich vezme, co potřebuje, a ve výsledku jsou zaplaťpánbu téměř apolytické. A potom máte svátky, které někdo stáhnul z kůže a jako sériový vrah je roztáhl přes celý politický kompas.

MDŽ je přesně tímhle typem svátku. Bohužel je to ten typ věci, na který si musí udělat názor každý, kdo vlastní facebook. A všechny strany mají pocit, že nejenom, že mají co říct, ale navíc mají pravdu.

Úplný prazáklad tohohle svátku sahá na začátek dvacátého století, ke stávce newyorských švadlen. Takže je to svátek, jenž se sice narodil defakto v hlavním městě kapitalismu, ale jeho zrod je čistě levicový. Ostatně tehdejší Americká socialistická strana byla ta, jež z něj udělala oficiální den. Dál doleva ho pak zatáhl Sovětský svaz, který si z Mezinárodního dne žen udělal ozdobu té totalitní noční můry, již nazýval ideologie. Oficiálně se pak MDŽ stalo mezinárodním dnem v sedmdesátém pátém, kdy ho posvětilo OSN.

A tak tady máte svátek, jenž si každý asociuje, s čím chce. V mixu jsou feminismus, komunismus, tradiční hodnoty, rozdělení společnosti, konzervatismus a nostalgie po socíku. A karafiáty.

Karafiáty

Ve světě se Mezinárodní den žen slaví různě. Turecko třeba tvoří masivní hype a dělají speciální meníčka v restauracích. V Rusku existuje seznam společensky nepřípustných dárků. Což je mimochodem hezká tradice, kterou bychom měli převzít a roztáhnout i na jiné svátky. V Česku jsou velkým symbolem toho, jak se MDŽ slavilo za minulého režimu, právě ty karafiáty. Zajímavostí je, že nemají žádný původní význam. Šlo jenom o to, že to byla nejhezčí kytka, kterou jste mohli v dané roční době a politickém klimatu získat.

A popravdě si dodnes nejsme jisti, co máme s tímhle dnem na rukou vlastně dělat. Někdo ty karafiáty kupuje dodnes, jiný si udělá identitu z toho, že svátek odmítá (protože toho neměl dost na Valentýna), a často mají muži tendenci celý ten svátek otočit zpět k sobě. Fakultní nemocnice v Motole třeba dnes zveřejnila sérii nějakých dvanácti fotek, kde doktoři přejí ženám všechno nejlepší. A je to hezký a určitě to myslí mile. Akorát se člověk nemůže zbavit pocitu, že jde oslavit MDŽ lépe než přehlídkou dvanácti mužů.

Ten karafiát byl sice odporný kýč, ale chlap aspoň věděl, co má dělat. V dnešní době se muži každého osmého března zmateně potácejí veřejným prostorem a neví si se ženami rady. A v jistém smyslu je to možná nejlepší symbol Mezinárodního dne žen, protože hezky znázorňuje celý zbytek roku.

Podobné články

Doporučujeme

Další články