Během nechvalně proslulých pequotských válek zaútočila dne 26. května roku 1637 spojenecká jednotka puritánů a Moheganů pod vedením anglického kapitána Johna Masona na pequotskou vesnici v Connecticutu, kterou následně vypálila a zmasakrovala více než 500 indiánských žen, mužů a dětí.
Pequotská válka
Pequotská válka je označení pro konflikt mezi indiány a anglickými kolonisty v letech 1636 až 1638. Boje probíhaly na území jižní Nové Anglie a jednalo se o první skutečnou válku v této oblasti a vůbec první z dlouhé řady nadcházejících válek, které severoameričtí domorodí obyvatelé s bělošskými novousedlíky prohráli.
Počátek války sahá do dob, kdy se kolonisté a puritáni z Massachusettského zálivu začali šířit dál a dál do Connecticutu, čímž se dostávali do stále větších a častějších konfliktů s Pequoty, kmenem soustředěným na řece Temži v jihovýchodním Connecticutu. Na jaře roku 1637 bylo v souvislosti s těmito konflikty a pequotskou snahou ubránit své území zabito 13 anglických kolonistů a obchodníků.
Masakr u řeky Mystic
Guvernér Massachusettského zálivu John Endecott v odpovědi na tento incident zorganizoval početnou vojenskou jednotku, která měla místní kmen Pequotů potrestat. Dne 23. dubna však 200 pequotských válečníků vzdorně odpovědělo na koloniální mobilizaci útokem na connecticutskou osadu, zabilo šest mužů a tři ženy a odvedlo dvě dívky.
Ani tentokrát na sebe odpověď kolonistů nenechala dlouho čekat. Connecticutský kapitán John Mason zorganizoval výpravu asi 90 mužů. Dne 26. května roku 1637, dvě hodiny před úsvitem, puritáni a jejich domorodí spojenci (Mohegáni a Narragansettové) vpochodovali do pequotské vesnice v Mysticu, kde došlo k bitvě, často nazývané jako „masakr u řeky Mystic“.
Konec války
Spojené anglo-indiánské síly pequotskou pevnost obklíčily a zapálily, v nastalé bitvě pak zemřelo asi 500 Pequotů včetně žen a dětí. Angličané toho dne pobili téměř všechny obyvatele této indiánské osady. Bitva navíc v podstatě rozhodla o osudu celé války. Pequotové totiž opustili i svou další velkou opevněnou osadu Weinshauks a snažili se uniknout z dosahu Angličanů.
Dne 5. června zaútočil kapitán Mason na další pequotskou vesnici, tentokrát poblíž dnešního Stoningtonu, domorodí obyvatelé byli opět poraženi a zmasakrováni. Dne 28. července došlo k třetímu útoku a masakru poblíž dnešního Fairfieldu, čímž pequotská válka v podstatě skončila. Většina přeživších Pequotů byla prodána do otroctví do Západní Indie a na Bermudy, některým se však podařilo uprchnout připojit se k jiným kmenům v jižní Nové Anglii.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
