V průběhu předchozích dvou let se mnohokrát řešila kauza památníků. Nejenom ve Spojených státech, kde se afroamerická menšina v rámci boje za rovnoprávnost zbavovala otrokářských monumentů, ale i v České republice. Kauzy byly dvě. Reportéři ČT natočili skvělou reportáž o tom, jak Rusové devastují a odmítají pomníky československých legionářů na Sibiři, a pár měsíců nato se celá republika rozhodla, že zešílí kolem památníku maršála Koněva v Praze. To je docela zajímavá shoda okolností, protože Koněv se s legionáři buď musel osobně setkat, nebo se s nimi těsně minul. V roce 1918 už totiž dělal komisaře při obrněném vlaku na transsibiřské magistrále.
Politruk Koněv
Politický pracovník za občanské války, to byla v podstatě první velká funkce pozdějšího sovětského maršála. Historik Jiří Fiedler upozorňuje, že v carské armádě za první světové totiž Koněv sice sloužil, ale na frontu se nikdy nepodíval. V podstatě až do druhé světové války byli jediným protivníkem Ivana Stěpanoviče Koněva civilisté. A díky svým mentorům a silnému politickému instinktu dokázal přežít čistky ve třicátých letech.
Takhle jak je Koněvova postava popsána, musíte mít dojem, že ve chvíli, kdy tenhle zmetek přijde do opravdové války, všechno mu bouchne do ksichtu. Ale to byste se mýlili. Koněv se totiž ukázal jako naprosto excelentní velitel.
Maršál Koněv
Koněv nikdy nebyl ten strategický vizionář jako Žukov, nebyl to ani taktický mág jako Čujkov, ale měl jednu nezpochybnitelnou kvalitu, ve které vynikal nade všechny. Byl to nedostižný organizátor. Ať už jste mu údajně svěřili cokoli a bylo to v jakémkoli rozkladu, během několika dní z toho dokázal Koněv udělat funkční a bojeschopnou jednotku. A zázračně ovládal logistiku. Jeho tanky měly vždycky dost nafty, jeho vojáci měli vždycky dostatek munice. A díky tomu se jeho jednotky, i v době kdy dělal sovětského maršála, dokázaly pohybovat naprosto bleskově.
Během bojů s nacisty Koněv postupně rostl. Jak armádně, tak politicky. Z velké části za to vděčil Georgiji Žukovovi, který nad ním držel ochrannou ruku po většinu války. A došlo to dokonce tak daleko, že svého mentora Koněv téměř přerostl, proto oba maršálové nakonec útočili na Berlín společně. Byl to ale Žukov, kdo oficiálně Berlín získal a připnul si „osvobození hlavního města“. Koněv chtěl pochopitelně taky. A tady přichází do hry osvobození Prahy, které je v poslední době tak hojně diskutované.
Naposledy se při výročí osvobození ozývaly hlasy, které říkaly, že „Praha byla osvobozena předtím, než sem Rusové dojeli“. A to je tak trochu pravda, povstání úspěšně skončilo ještě před příjezdem Rudé armády. Ale zase si pojďme nenalhávat, že by mohlo povstání proběhnout úspěšně, kdyby Sověti nebyli za humny. Sám Koněv pak má rovněž kontroverzní postavení v těchto událostech. Je totiž pravda, že odmítl pomoc Američanů, kteří mohli do Prahy dorazit dřív, ale na druhou stranu by se nikdo jiný než Koněv nedokázal dostat do naší metropole z Berlína tak rychle.
Stalinova pěst
Až po druhé světové válce se ale z Ivana Koněva stala ta podivně temná postava historie, kterou je dnes. Stalinově režimu byl totiž hluboce věrný až do úplného konce. Podílel se na čistkách mezi doktory, dokonce se po slavném Chruščovově projevu stavěl proti rozpouštění kultu osobnosti.
Spekuluje se třeba o tom, že hned po osvobození Prahy začala ruská rozvědka s jeho posvěcením zatýkat lidi, kteří utekli před bolševiky do Československa a tahala je zpátky do Ruska. Ostatně NKVD šla v patách Rudé armády už od Stalingradu. A pak je tady to maďarské povstání v šestapadesátém, jehož brutální potlačení maršál Koněv vedl v té době už jako velitel sil Varšavské smlouvy. Protože režim nakázal.
Pro Česko je možná nejzajímavější ta konspirace, která tvrdí, že když se v roce 1968 zúčastnil tehdy již vysloužilý Ivan Koněv výročí osvobození Prahy, údajně mapoval terén pro srpnovou invazi. Důkazy na to samozřejmě nejsou… a troufneme si tvrdit, že nikdy nebudou. Řada historiků se domnívá, že je to hovadina, obzvlášť proto, že Rusové nepotřebovali takhle vysoce profilovanou osobu, aby obhlédla situaci. Zároveň ale dodávají, že by mu to pravděpodobně nebylo proti mysli.
Dnes by maršál Ivan Stěpanovič Koněv, hrdina SSSR i ČSSR, oslavil sto dvacáté čtvrté narozeniny. Pro nás tenhle válečný hrdina v podstatě symbolizuje celý Sovětský svaz. Nepochybně přispěl lvím dílem k poražení nacismu. Ale jenom proto bychom mu neměli odpouštět všechno ostatní.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
