Maďarsko-československá válka byla krutá, naštěstí nám pomohli fiktivní Senegalci – G.cz
Vyhledávání

Maďarsko-československá válka byla krutá, naštěstí nám pomohli fiktivní Senegalci

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

Je to sto dva let, co československé jednotky dobyly Košice. Že vám to zní podivně? Ani se vám nedivíme. Víte, těsně po skončení první světové války jsme o Slovensko bojovali s Maďary a vyhráli jsme. A pomáhali nám dvě divize lidožravých Senegalců. Tak trochu.

Jan Studnička
Jan Studnička 30.12.2020, 13:57

Tady jsou hranice

Pokud si myslíte, že prostě skončila první světová a BUM! na mapě najednou leželo Československo, pak jste na omylu. Dohodové mocnosti sice na mapě náš nový stát jasně vyznačily, ale to neznamenalo, že se tím budou všichni řídit. Vznikalo příliš mnoho států najednou a všechny měly pocit, že když si támhle vezmou region a tady hory, tak se nic nestane. Něco takového ale Masaryk dovolit nemohl. Takže ve chvíli, kdy ještě ani pořádně neodezněly poslední výstřely Velké války, začali jsme se řezat s Maďary.

Abychom byli úplně přesní, nebylo to jenom Maďarsko. V Sudetech například vyhlašovali autonomní území místní Němci a v takzvané sedmidenní válce se nám třeba Poláci pokoušeli zabrat Těšínsko. Dostali klepec a Čechoslováci si mohli nakreslit novou demarkační linii, která dál rozšiřovala území našeho velice čerstvého státu.

S Maďary to takhle jednoduché nebylo.

Maďarsko-československá válka

Už začátkem listopadu 1918 začalo docházet k šarvátkám mezi maďarskými a československými jednotkami na území Slovenska, kterého se jako “Horních Uher” odmítali Maďaři vzdát. V prosinci už bylo jasné, že Uhersko kompletně ignoruje nařízení Dohodových mocností i nótu francouzského vojenského atašé v Budapešti. A československé jednotky byly vyslány obsadit Slovensko.

Pro Slováky byl vstup do Československa výrazným posunem kupředu, měli v rámci Habsburské monarchie ještě horší postavení než my. A protože Maďaři neměli oblast vůbec pod kontrolou, krajinou se potloukaly tlupy banditů a vrahů, kteří přepadávali cestující i menší města. Proto slovenské obyvatelstvo vítalo československou armádu jako spásu. Vojáci měli za úkol vytlačit agresora zpět za hranice a hlavně zjednat pořádek na divokém východě.

Válka to byla zvláštní, protože všechny strany byly vyčerpané prodělanou světovou válkou a stavy obou válčících stran se postupně doplňovaly, jak se boje protahovaly, takže se linie posouvala sem a tam. Jak už bylo řečeno, při prvním velkém tahu se podařilo československým jednotkám 30. prosince 1918 zabrat Košice a drželo je celý půlrok až do maďarské ofenzivy.

Tu už prováděla maďarská Rudá armáda, v březnu 1919 totiž vznikla Maďarská republika rad, komunistická diktatura, která se domnívala, že zvládne to, co předtím demokratické Maďarsko ne. Začátkem června dobyli komunisté zpátky Košice, ale mezitím se stihlo do bojů zapojit Rumunsko a začalo zabírat maďarské území.

Josef Šnejdárek a přátelé

Rozhodujícím střetem války se stala bitva o Zvolen. Proběhla v polovině června a je převeliká škoda, že není známější. Československé jednotky totiž právě tady prorazily obrannou linii Maďarů a v podstatě bez zastavení postupovali po nepřátelském území až do chvíle, kdy se Maďarsko vzdalo.

Naprosto zásadní osobou této bitvy byl československý legionář Josef Šnejdárek. Byl to hrdina bojů na západní frontě, půl roku předtím stihl bojovat s Poláky a přežít bojový atentát. Šnejdárek byl ale taky… naprosto ultimátním československým válečníkem.

Dávejte pozor! Vědom si toho, že Maďaři jsou odhodláni bránit se do krve a že nedisponuje žádnými zálohami, rozhodl se Šnejdárek, že vezme sto svých vojáků, nechá jim začernit tváře, obleče je do plátěných uniforem, nasadí jim turbany a vyšle je směr Košice. Rozkaz zněl: “Choďte po perónu, mluvte nesmyslně a občas řekněte Senegal!” Operace měla kýžený efekt. Maďarská rozvědka rychle hochy vyhmátla a brzy letěla k Budapešti hrozivá zpráva, že Československo má na pomoc dvě divize, tedy šest tisíc, senegalských lidožroutů. Psychologická výhoda Maďarů byla ztracena a řada vojáků Rudé armády dezertovala ze strachu před africkými kanibaly.

Slavné vítězství

Jen dva měsíce na to byla válka vyhrána. Přestože na jejím začátku kolem sebe manévrovaly jednotky jen o několika desítkách lidí, na jejím konci stálo na obou stranách sto dvacet tisíc mužů. Hlavně Čechoslováci ve velkém posilovali, protože na Slovensku se začaly formovat jednotky, které se připojovaly k boji.

Náš stát si musel obhájit své hranice ještě ve chvíly, kdy ještě nebyly ani kompletně nakresleny. A obstál ve velkém stylu. I když za pomoci šesti tisíc fiktivních Senegalců.

Podobné články

Doporučujeme

Další články