Má smysl studovat žurnalistiku, nebo je to ztráta času? Pro a proti

Obrázek uživatele Ivan Brezina
04.6.2015, 10:06
Aneb: „Moje milá píše do novin, posílá tam spoustu volovin…“ Co byste měli vědět, než zatoužíte po akademickém titulu “odborníka na média”.

Že to smysl má, si zjevně myslí doslova davy mladých lidí. Jen v Praze se loni ke studiu žurnalistiky na FSV UK přihlásilo 761 zájemců. Brali jich 69, tedy asi každého jedenáctého.

V takovém přetlaku zájemců je velmi složité uspět a na žurnalistiku se dostat. Ale má to vůbec smysl? V redakci se na tom neshodneme, takže nečekejte konzistentní názor. Tady jsou hlavní argumenty pro a proti:

Nestudovat!

Studiem žurnalistiky se ještě z nikoho dobrý novinář nestal. Psaní do novin nebo na web je typická činnost, kterou se naučíte jen a pouze praxí. Chce to prostě být v redakci, psát a nechat si články opravovat od zkušenějších kolegů. Sezení ve škole je k ničemu a nic člověku nedá.

Naprostá většina dobrých novinářů nestudovala žurnalistiku, ale něco úplně jiného. Jsou politologové, ekonomové, právníci, přirodovědci… Do hloubky tedy rozumí nějakému výseku reality, o kterém píšou. Vystudovaný novinář ale pořádně nerozumí ničemu. Podle Schneidera je „téměř pro vše kompetentní, téměř v ničem vzdělaný a téměř ničím legitimní“.

Na rozdíl od vystudovaných specialistů se vystudovaný novinář příliš nenaučí analytickou metodu práce s informacemi. Neumí kriticky zacházet s prameny, neumí pořádně citovat zdroje, neumí odlišit ověřený fakt a svůj vlastní názor, neumí rozdělit zdroje podle relevance…

Předmět zájmu novinařiny se nedá pořádně vymezit. Je to všechno a nic – rozplizlá beztvará hmota. Zubař umí vrtat a trhat zuby, ale co umí vystudovaný novinář? Napsat hezký článek? K tomu ale člověku stačí v dětství hodně číst a později se nanejvýš snad ještě přihlásit do rychlokurzu tvůrčího psaní. Nemusí marnit pět let na vysoké škole.

Jedním z nejdůležitějších předmětů při výuce novinařiny je její historie. Tohle v žádném jiném oboru není. Lékaři se neučí, kdy který lékař poprvé operoval slepák, chemici se neučí, kdo poprvé smíchal kyselinu s louhem… Znovu to naznačuje, že ve výuce novinařiny se vlastně nedá učit samotná novinařina. Hledá se něco jiného, co by se učit dalo.

Výuka novinařiny vychází z jejího dávno minulého stavu. Studenti se seznámí s jednotlivými žánry (zpráva, črta, reportáž, fejeton…), a to přesto, že v postmoderní době se mluví o „smrti žánrů“. Dozvědí se, jak se dělají noviny – v době, kdy noviny umírají na úbytě a vytlačuje je Facebook, weby, Instagram, Snapchat a další elektronická média. Je to jako kdybyste se učili rozdělávat oheň třením dřev se zapalovačem v kapse.

Při studiu novinařiny se dozvíte, že byste měli psát jako Čapek, Bass, Kisch… Tedy jako slavní novináři, kteří se zaprvé pohybovali v dávno překonaném mediálním paradigmatu a zadruhé nikdo z nich novinařinu nevystudoval.

Studovat!

Při studiu žurnalistiky vlastně vůbec nejde o samotné řemeslo. To se každý naučí až v praxi. Jde třeba o:

1. Doplnění a rozšíření všeobecného vzdělání. V rámci studia absolvujete úvod do filozofie, úvod do psychologie, úvod do politologie, úvod do sociologie… K sociálním vědám tak “přičichnete” v celkové šíři, což vám zásadně rozšíří obzory.

2. Přinucení přečíst si zajímavé knihy. Ke zkouškám se budete muset prokousat autory, o kterých byste se jinak ani nedozvěděli. Má to nulový praktický význam, ale rozvíjí to kritické myšlení.

3. Setkání se zajímavými lidmi. Na FSV UK učí řada osobností, které něčím “vyčuhují”. Na akademické úrovni se zabývají čímsi zvláštním, hodně toho přečetli, mají bizarní názory, umějí strhujícím způsobem přednášet… To, co vás naučí, je možná v praxi nepoužitelné, ale vnitřně vás to obohatí a rozbije to váš dosavadní pohled na svět.

4. Teoretická reflexe médií. V rámci magisterského cyklu se už nebudete učit, jak psát články, ale jak média fungují a proč jsou v Česku i ve světě právě taková, jaká jsou. Pokud jde o praxi, není to vůbec k ničemu, ale je to prostě velmi zajímavé.

5. Profesní kontakty. Vy i vaši spolužáci se po škole rozejdete do různých českých médií, ale budete o sobě vědět. A to se hodí.

6. Spolužáci opačného pohlaví a alkohol. A taky mejdany a restaurace v okolí fakulty, průšvihy, skandály… Prostě věci, na které se po letech vzpomíná. Ke studiu to patří stejně jako knihy Kunczika, McQuaila, Bourdieua, McLuhana a dalších mediálních teoretiků.

Zopakujme ale, že studium novinařiny z vás novináře neudělá. A mimochodem, víte jaký je rozdíl mezi novinářem a tasemnicí? Žádný: oba jsou v prdeli a pořád jen čekají, až jim vyjde článek.

(Autor může tasemnice s články kvalifikovaně srovnávat. Vystudoval totiž parazitologii a žurnalistiku.)

Má podle vás studium žurnalistiky smysl?

Anketa se načítá...

A TADY si přečetěte, jak prolhaná česká média a fanatik Konvička znovu dělají z komára velblouda.


Komentáře