fb pixel Kterak nechal Stalin strhnout největší pravoslavný kostel na světě a postavil místo něj bazén aneb Palác sovětů namísto katedrály Krista Spasitele – G.cz
Vyhledávání

Kterak nechal Stalin strhnout největší pravoslavný kostel na světě a postavil místo něj bazén aneb Palác sovětů namísto katedrály Krista Spasitele

Zdroj: Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=887912

Při případné návštěvě Moskvy si lze mimo jiné prohlédnout i monumentální největší pravoslavný kostel na světě. Katedrála Krista Spasitele má za sebou ale překotnou historii, která ze zářících bílých stěn a pozlacených kopulí není na první pohled zřejmá. V roce 1931 byl totiž kostel na pokyn Josifa Stalina stržen, aby uvolnil místo plánované stavbě Paláce sovětů. K té však nakonec vzhledem k vypuknutí druhé světové války nedošlo, a na místě tak byl zbudován pouze obrovský bazén.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 5.1.2022, 17:37

Symbol ruského vítězství nad Napoleonem

Chceme-li se podívat na úplný počátek chrámu Krista Spasitele, musíme zabrouzdat poměrně hluboko do historie. Ona myšlenka zbudování chrámu, který by zhmotňoval vítězství nad Napoleonem při jeho neúspěšném tažení do Ruska, vyvstala již v roce 1812, tedy před více jak 200 lety. 25. prosince tehdy podepsal car Alexandr I. manifest o vybudování kostela „k uchování věčné památky bezpříkladného úsilí, věrnosti a lásky k Víře a Vlasti, jakými se v tyto těžké časy povznesl ruský lid a k oznámení naší vděčnosti Boží prozřetelnosti, která spasila Rusko od hrozící záhuby“.

Stavba chrámu tak, jak byl později dokončen, započala až v roce 1839, neboť prvotní pokus z roku 1817 byl kvůli nevhodně zvolenému místu opuštěn. Stavba chrámu trvala necelých 44 let a její cena se dostala až na hodnotu patnácti milionů rublů. Obrovská centrální zlatá kopule byla zdvižena roku 1849, ačkoli lešení kolem stavby bylo odstraněno kvůli dalším pracím až v roce 1860. Dalších dvacet let ještě pokračovaly práce, jež se zabývaly vnitřní výzdobou. Ke slavnostnímu otevření chrámu tedy došlo až 26. května roku 1883 za účasti cara Alexandra III.

Chrám se stal ihned jakýmsi centrem mnohých kulturních, společenských i náboženských událostí, včetně celonárodních slavností či korunovací. Přízemí chrámu bylo koncipováno jako galerie, která připomínala vítězství nad Napoleonem. V tu dobu ještě nikdo netušil, že chrám už před sebou nemá ani padesát let „života“. Osudový den nastal 2. června roku 1931, kdy Stalin v čele vedení Komunistické strany SSSR rozhodl, že na místě chrámu bude vybudován utopistický gigantický Palác sovětů, a je tedy nutné mu „uvolnit“ místo.

Zrůdné architektonické plány komunistické strany

Jednoduše, komunistická strana (tedy především Stalin) rozhodla, že náboženství musí ustoupit stranou ideologii a vlasti. Bylo definitivně rozhodnuto, že „chlouba Moskvy“ a největší pravoslavný stánek na světě bude vyhozen do povětří a stržen, o což se nakonec postaraly dva výbuchy. První výbuch budova údajně přestála, druhý byl ovšem dle některých výpovědí citelný i ve vzdálenějších čtvrtích Moskvy a o destrukci chrámu se postaral.

Jen odstraňování trosek po explozích trvalo bezmála jeden a půl roku. Co na tom, že celá země nemá co jíst a pracující třída umírá komunistické straně doslova před očima – bylo potřeba postavit Palác sovětů, to byla hlavní priorita. Palác sovětů byl megalomanský a utopický projekt komunistické garnitury, který měl plnit funkci symbolu pro celý evropský proletariát. Jeho stavba byla sice v roce 1937 zahájena, ovšem vzhledem k napadení Sovětského svazu nacistickým Německem a začátku Velké vlastenecké války byla odložena a na jejím konci už nebyla obnovena.

Na místě původního chrámu tedy žádný Palác sovětů, který měl mimochodem být ve své době největší a nejvyšší budovou na světě, nakonec nevznikl. Jediné, co soudruzi z Moskvy stihli, byla obrovská zatopená základová jáma, která byla později využita k výstavbě obrovského otevřeného bazénu Moskva. Velké plány, velké oči, destrukce historicky významného chrámu, architektonické soutěže…. a to všechno ve výsledku kvůli bazénu.

Obnova chrámu a znovusjednocení pravoslavné církve

V 90. letech minulého století vzniklo v Moskvě velké a hlasité hnutí za obnovu původního chrámu, tentokrát jakožto symbolu pokání. Volání bylo vyslyšeno, základní kámen byl položen 5. prosince 1990 a stavba roku 1994 započala. Ne snad, že by stavbu doprovázelo náboženské nadšení, oslavy historických vítězství a volání po pospolitosti, jako tomu bylo u stavby první. Naopak. Stavbu nového chrámu doprovázely spory, obvinění z korupce a politické taškařice.

Oproti původní výstavbě, která se vlekla bezmála 44 let, ale nová stavba probíhala velice rychle – nový chrám byl otevřen již 31. prosince roku 1999. Katedrála Krista Spasitele se tedy po necelých 70 letech v moskevských ulicích opět „probrala k životu“. Jedná se o stavbu gigantických rozměrů – výška kupole s křížem je 103 metrů, a je tedy o 1,5 metru vyšší než druhý nejvyšší ruský kostel, Isaakijevský chrám v Petrohradě. Bohoslužeb v chrámu se může účastnit až deset tisíc věřících a jeho interiér je navíc velice bohatě zdoben – 9000 metrů čtverečních ploch je pozlaceno.

Chrám má v současnosti plný název Katedrální církevní chrám Krista Spasitele (ve jménu Narození Krista), byl totiž otevřen v předvečer 2000. výročí narození Krista. Stavba nového chrámu nejenže udělala tečku za zrůdnými architektonickými plány komunistické strany, navíc se symbolicky stala místem znovusjednocení ruské pravoslavné církve, která byla v letech 1927 až 2017 rozdělena.

Zdroj: 100+1, Dotyk, Wikipedia

Podobné články

Doporučujeme

Další články