Česká filharmonie a Václav Talich
Historicky první koncert se konal 4. ledna roku 1896 v pražském Rudolfinu a vedl jej Antonín Dvořák. Minulost souboru České filharmonie sahá tedy dokonce až k předminulému století. Od té doby si Česká filharmonie prošla mnohým – šťastnými i nešťastnými okamžiky. V úplném počátku se vlastně jednalo o zbrusu nový komorní a neznámý soubor, který se ve světě teprve musel prosadit a své jméno si vybudovat. Kostrbatá cesta za slávou a uznáním vedla například přes výjezdy do Vídně, Londýna, Belgie nebo třeba Francie.
V kontextu začátku a formování České filharmonie nelze opomenout osobu Václava Talicha. Ten se v roce 1919 ujal pozice šéfdirigenta po vzniku samostatného Československa. Až tehdy totiž nabyla Česká filharmonie plného smyslu, ruku v ruce s naplněním a realizací ideálů o vlastním národním státě. Václav Talich je považován za zakladatele interpretační tradice orchestru a jednoho z nejvýznamnějších šéfdirigentů v historii České filharmonie. V čele tělesa stál Talich neuvěřitelných 22 let, během kterých uskutečnil téměř tisíc koncertů. Za těchto 22 let se z provinčního tělesa stala absolutní světová špička.
V období první republiky zažila Česká filharmonie mimořádný rozkvět – stále pod precizní a cílevědomou taktovkou Václava Talicha. Neúprosně se však blížil jakýsi závan temnoty, společně s rostoucím extremismem a fašistickými tendencemi v Evropě, zejména v sousedním Německu. Mnoho lidí by předpokládalo, že se vznikem protektorátu a nástupem nacismu bude aktivita České filharmonie potlačena nebo dokonce úplně zastavena. Přeci jen se jednalo o těleso, které dokazovalo existenci národa a částečně budovalo národní identitu – a to z pozice okupantů bylo jednoznačně nežádoucí. Opak byl ale pravdou.
Má vlast v protektorátu a celé říši
Například Smetanova Má vlast se snad nikdy nehrála tak často jako za nacistické okupace mezi lety 1939 až 1945. Paradox? Nepochybně. Pravdou je, že Má vlast znějící z desítek měst po celém protektorátu vyvolávala tak silné národní manifestace, že se nesměla hrát jako celek – například Blaník a Tábor nesměly znít vůbec.
Tou nejbizarnější chvílí byl ovšem 11. a 12. únor roku 1941, když Česká filharmonie na pokyn Josepha Goebbelse hostovala v Berlíně a v Drážďanech. Bez znalosti podrobností by mnozí možná usoudili, že soubor zrádně vyhrával pro okupanty a vrahy. Situace ovšem byla jiná. Jednak neměla Česká filharmonie moc na výběr – když to Goebbels nařídil, tak prostě hrát musela. V druhé řadě se jednalo o skrytý vzdor. On vlastně ale skrytý ve výsledku nebyl.
Václav Talich totiž velice odvážně zařadil na program celou Mou vlast. A nebojácný dramaturgický kousek překvapivě prošel. Nastala bizarní situace. Česká filharmonie hrála v Berlíně a Drážďanech tváří v tvář okupační moci Smetanovu Mou vlast, která hudebně blahořečí naši zemi a náš národ. Nutno podotknout, že Smetanův cyklus v lůně Říše zaznamenal velký úspěch, a proto jej bylo možné následně uvádět i v protektorátu.
Narozeniny Adolfa Hitlera a zásah gestapa
A to stále nebylo vše. Česká filharmonie se nemohla vyhnout ani koncertům hraným přímo pro odporný vládnoucí režim. V březnu roku 1942, tehdy již pod vedením Rafaela Kubelíka, hrál soubor Mou vlast pro Český národně socialistický svaz Vlajka, tedy pro nacionalistické, fašistické a kolaborantské hnutí. Situace dospěla až do takové fáze, že Česká filharmonie v dubnu roku 1944 koncertovala i v rámci slavnosti „k 55. narozeninám Vůdce Adolfa Hitlera“, a to po několika letech vytrvalého hraní Smetanova cyklu odporujícího nacistickým cílům.
Možná to z dnešního pohledu vypadá, že se jednoduše hrála Má vlast a nic se nedělo, situace ovšem byla mnohdy natolik vážná, že nezůstala bez povšimnutí a bohužel ani bez trestu. „…k vítěznému pochodu blanických rytířů, přicházejících v nejtěžší chvíli národa a přinášející mu spásu a vyproštění z pout porob a temna. Tak plnilo Smetanovo dílo svůj úděl za první světové války, a tak jej vnímáme i dnes,“ napsal v Českém slově o koncertu České filharmonie s Mou vlastí jedenatřicetiletý violista Zdeněk Němec. Za svůj odvážný čin a projev vzdoru a nesouhlasu byl 8. února roku 1945 popraven gestapem.
Zdroj: Česká filharmonie, Wikipedie