Krátká zpráva v černé kronice, pak snaha o diskreditaci: Jak psalo Rudé právo o činu Jana Palacha? – G.cz
Vyhledávání

Krátká zpráva v černé kronice, pak snaha o diskreditaci: Jak psalo Rudé právo o činu Jana Palacha?

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Před 51 lety vyšel první článek, který informoval o pokusu o upálení studenta, jistého J. P. Tehdejší Rudé právo zaujalo neutrální stanovisko a neuvedlo nic víc, než bylo nutné. Skutečné pozadí tragicky proslulého protestního činu Jana Palacha bylo totiž třeba když ne zcela utajit, tak mu alespoň ubrat na závažnosti.

Václav Roman
Václav Roman 16.1.2020, 10:28

Jan Palach na stránkách novin

Způsob medializace události ovlivňuje to, jak ji bude vnímat široká veřejnost. Vše závisí na míře cenzury a manipulace. Vezměme si za příklad, jak se na podzim 1968 v sousedním Polsku podařilo utajit případ Ryszarda Siwiece, který se zapálil na varšavském stadionu před zraky mnoha lidí. Jednalo se o první podobný protest proti okupaci ČSSR a pro představitele režimu bylo klíčové, aby se o tom nemluvilo.

U Jana Palacha tomu bylo trochu jinak. První článek o jeho činu se v Rudém právu objevil dne 17. ledna 1969. Jednalo se o strohou zprávu o dvou odstavcích, ve které byla shrnuta základní fakta. „...ve čtvrtek kolem 15. hodiny se těžce popálil 21letý student filosofické fakulty v Praze J. P.

„Na Václavském náměstí se polil dosud neznámou hořlavinou, zapálil na sobě oděv a přivodil si těžké popáleniny,“ píše se dále v článku, který jste mohli najít na druhé straně v černé kronice. „Rychlým zákrokem dispečera Dopravního podniku byl oheň na studentu uhašen. Záchranná služba odvezla studenta do nemocnice k ošetření," zněla prvotní informace. A motiv? „Motiv činu se vyšetřuje,“ stálo v závěru článku.

Den na to se v Rudém právu objevil článek s titulkem „… i generace nejkritičtější“, který řeší základní otázku „proč?“. Mimo jiné v něm lze najít větu: „Byl to promyšlený politický protest projevený mezní formou.“ Autor textu vyvrací, že by k sebeupálení došlo pod vlivem psychické poruchy. Dále bylo v tomto článku připomínajícím komentář uvedeno, že je třeba tvořit politiku tak čestnou a otevřenou, aby s ní mohla souhlasit i generace nejkritičtější, aby v ní a pro ni stálo za to žít…

Dne 20. ledna 1969 přinesly noviny smutnou zprávu: student J. Palach zemřel. Tak zněl titulek Rudého práva. „Podle zprávy tiskového mluvčí ministerstva zdravotnictví D. Čulíka student J. Palach v neděli v 15.30 hod. zemřel.“ V úvodu textu byl shrnut boj o jeho život, jeho stručný životopis i to, jak jej vnímalo okolí: „Podle vyjádření svých učitelů patřil J. Palach k výborným žákům. Byl klidné a rozvážné povahy, jeho spolubydlící v koleji na Jarově znali i jeho pořádkumilovnost.“ Článek navíc obsahoval přepis soustrastných telegramů představitelů státu.

„Tisícový zástup těch, kteří chtějí alespoň projít kolem čestné stráže u katafalku s rakví, zaplňuje Železnou ulici a natahuje se přes Staroměstské náměstí Celetnou ulicí až na Ovocný trh,“ píše se v Rudém právu dne 25. ledna 1969. „Důstojně i dojemně se lidé loučí se svým synem Janem Palachem,“ stojí ještě v článku A. Slováka.

V Rudém právu vyšlo poměrně velké množství článků o Janu Palachovi, většinou se však soustředily jen na sdělování prostých faktů. Chyběla například diskuze nad Palachovými požadavky a politický přesah jeho jednání je upozaďován. Nicméně se o něm psalo a lidé o něm věděli. V článcích ale dostávali dál více prostoru představitelé státu, kteří obhajovali své politické kroky a snaha „ponížit“ význam a váhu Palachova činu byla čím dál patrnější.

Známá je rovněž fáma o tzv. studeném plameni. S tou přišel komunistický funkcionář Vilém Nový; Palach byl podle Nového členem studentské skupiny „Pětice smrti“, která měla mít v plánu polít se na veřejnosti chemikálií způsobující „studený plamen“ a tímto protestem destabilizovat situaci ve společnosti.

Palach byl podle Nového vylosován jako první a vůbec se nechtěl zabít, jenže kvůli špatně namíchané hořlavině nakonec došlo k tragédii. Nový tehdy označil Luďka Pachmana, Vladimíra Škutinu, Pavla Kohouta, Emila Zátopka a Lubomíra Holečka jako ty, kdo studentům plán vnukli. Všichni pak na Nového podali žalobu, stejně jako Palachova matka Libuše. Soudkyně Jarmila Ortová tehdy obě žaloby zamítla s tím, že Nový měl právo, a dokonce povinnost Palachův čin kritizovat.

Podobné články

Doporučujeme

Další články
Zavřít reklamu