3 mučedníci, kteří vzpláli před Palachem: prvním byl hořící mnich v Saigonu

Obrázek uživatele vaclav.roman
14.01.2019, 15:22

16. ledna 1969 se dvacetiletý student filozofie polil hořlavinou a zapálil. Sebeupálením chtěl Jan Palach poukázat na beznadějnost tehdejší politické situace a v dopise, který byl nalezen na místě činu, se podepsal jako Pochodeň číslo jedna. Napsal, že je prvním z dobrovolníků a další mají následovat. Žádná podobná skupina podle všeho neexistovala, přesto nebyl tento radikální čin ojedinělý...

Předchůdci Jana Palacha

Tragický osud Jana Palacha byl jedinečný, rozhodně však nebyl jediným, kdo byl při svém protestu tak radikální. Nebyl zdaleka první ani poslední živou pochodní, je však u nás případem nejznámějším, který svého času šokoval a zneklidnil celé Československo. Podívejme se na tři jeho předchůdce.

1. Thich Quang Duc - hořící mnich

Po této formě protestu sahali často buddhističtí mniši. Ikonickou se stala fotka z června 1963, na které sedí mnich Thich Quang Duc na ulici v Saigonu a stravují jej plameny. Mnich se upálil na protest proti diktátorskému režimu, který v té době vládl v Jižním Vietnamu. Fotografie „hořícího mnicha“, kterou pořídil Malcolm Browne, se dostala na titulní stránky novin po celém světě. Co tomuto snímku předcházelo? Mnich usedl do meditační polohy a nechal se polít benzínem. Následovala modlitba, pak škrtnutí zápalkou.

Netrvalo dlouho a tento radikální a fatální způsob protestu proti nedemokratickému zřízení se dostal i do komunistických zemí střední a východní Evropy. Za první živou pochodeň lze považovat devětapadesátiletého polského účetního Ryszarda Siwiece, který se upálil 8. září 1968 na protest proti okupaci ČSSR.

2. Ryszard Siwiec - první živá pochodeň proti okupaci ČSSR

Siwiec byl polský vystudovaný filosof, který si za místo svého protestu zvolil Stadion desetiletí ve Varšavě v době, kdy se zde konaly dožínkové slavnosti. Svědky jeho činu se tak mohly stát tisíce přihlížejících, kromě obyčejných lidí zde byli přítomni i vysoce postavení komunističtí funkcionáři.

Na stadionu burácela hudba, Siwiec třímal polskou státní vlajku s nápisem „Za naši i vaši svobodu, čest a vlast“. Byl silně rozčarován z toho, že se polští vojáci účastnili invaze v sousední zemi. Invaze, která znamenala konec uvolňování komunistického režimu. Rozhodil kolem sebe letáky a zapálil se. Křičel, ale jeho křik zanikl v hrající dechovce, řada lidí tak tento incident vůbec nezaznamenala. Těm, kdo si jej všimli, policie namluvila, že se jednalo o opilce, kterému vzplál rozlitý alkohol, když si chtěl zapálit cigaretu.

Siwiec měl těžké popáleniny na více než 80 % těla. Byl převezen do nemocnice, kde po čtyřech dnech zemřel. Ve své závěti uvedl: „Lidé, pokud ve vás ještě zůstala jiskřička lidskosti, lidských citů, vzpamatujte se!“ Siwiecovi se společnost vyburcovat nepodařilo, sdělovací prostředky o jeho činu ze zřejmých důvodů neinformovaly. Je pravděpodobné, že kvůli cenzuře o činu svého de facto předchůdce nevěděl ani Jan Palach.

3. Vasyl Makuch - další ututlaný případ

Ryszard Siwiec nebyl jedinou živou pochodní, která vzplála kvůli okupaci Československa, tou další byl čtyřicetiletý ukrajinský politický vězeň Vasyl Makuch. Protestoval také proti okupaci a rusifikaci Ukrajiny Sovětským svazem, sám strávil devět let jako vězeň komunistického režimu a nevyhnul se ani sibiřským lágrům. Impulsem k jeho činu byla invaze armád Varšavské smlouvy do Československa.

Dne 5. listopadu 1968 se polil na hlavním bulváru v Kyjevě benzínem a zapálil se. „Pryč s okupanty Československa!“ křičel. „Pryč s komunistickými kolonizátory! Ať žije svobodná Ukrajina!“ Do nemocnice byl převezen v bezvědomí s popáleninami na 70 % těla. Den nato zemřel.

V dalším díle článkového seriálu se budeme věnovat méně známým následovníkům Jana Palacha.

A zde si můžete přečíst, jak žil ten, který se upálil pro vyšší dobro? Životopisný snímek Jan Palach zkoumá zásadní postavu československých dějin.


Komentáře

Doporučeno pro vás