Král Šumavy byl zabit jen ve filmu
Když se někde řekne „Král Šumavy“, automaticky by se vám měl vybavit nepolapitelný československý převaděč a pozdější agent americké zpravodajské služby CIC Josef Hasil, který se po komunistickém převratu v únoru 1948 rozhodl, že začne převádět uprchlíky do Západní Evropy. Zároveň se však jedná o film od režiséra Karla Kachyňi z roku 1959, který vznikl na základě scénáře Františka A. Dvořáka a Rudolfa Kalčíka. Film Král Šumavy byl natočen na základě životní předlohy Josefa Hasila, ale kvůli tehdejším režimovým tendencím byl pozměněn a z reálného hrdiny byl vytvořen filmový padouch.
Při promítání filmu, na který nakonec dorazily v součtu* přes 4 miliony lidí, prý lidé v kinech řvali ve scéně zastřelení krále Šumavy, že ve skutečnosti Hasil nebyl nikdy chycen ani zastřelen. Ve filmu jsou i další nesrovnalosti, které nesedí s realitou. V roce 1948, tedy v době, kdy se příběh filmu odehrává, například žádná vojska pohraniční stráže nebyla. Hranice byly hlídány jednotkami SNB, kam mimochodem patřil i Josef Hasil. Hranice si začal stát intenzivně hlídat až od roku 1950, kdy se této role zhostila armáda. Až v červenci 1951 byl schválen zákon o ochraně státních hranic a pohraničí bylo následně svěřeno do rukou Pohraniční stráže.
Celý snímek byl natočen na Kvildě v roce 1959, což znamená, že v něm máme možnost vidět stav této osady 13 let po odsunu původních obyvatel. Samotný režisér Kachyňa si nepřál, aby se film natáčel v idylické vesnici, a proto bylo z jednou jeho podmínek zachytit vše takovým způsobem, jak si to pamatoval z vojny. Nicméně z Hasila se mu hrdinu udělat nepodařilo.
Historikové dále například připomínají, že po roce 1948 nebyly státní hranice uzavřené drátěnými ploty, nicméně i tak museli uprchlíci a agenti využívat služeb převaděčů, kteří se vyznali dobře v pohraničí a dokázali se orientovat na obou stranách hranice/. Nemuselo se navíc nutně jednat jen o Čechy, protože dobrými znalci prostředí byli i lidé z druhé stran. Jedním z takovýchto známých převaděčů byl například německý občan Kilián Nowotny, jehož jmenovec byl ve filmu rovněž pašerák a byl ve snímku zastřelen stejně jako postava, která představovala Hasila. Snímek měl režimu posloužit jako odstrašující případ, který měl ukázat lidem, že utíkat ze země se nevyplácí.
Komunistům se v útěcích lidí ze země ze začátku nedařilo bránit, a proto si dali za úkol situaci vyřešit. V první polovině 50. let dokázali vybudovat svůj vlastní systém, který od roku 1953 zahrnoval i elektrickou ochranu hranic. Elektrický proud vysokého napětí se měl stát „strašákem“ pro všechny uprchlíky. V pozdějších letech byl však nahrazen signálními stěnami a střeženým pásmem, které mělo několik kilometrů.
Podle filmových kritiků se jednalo o řemeslně velmi dobrý film od režiséra Karla Kachyňi, který dokázal vystihnout drsný život v pohraničí. Vše podpořilo skvělé herecké obsazení, kvalitní scénář a napínavý děj. Na druhou stranu zde byla promítnuta komunistická propaganda, která spočívala v oslavování vrahů lidí, kteří se snažili dostat z bezvýchodné situace únikem ze země ovládané totalitním režimem.