Těchto pár stránek dokáže i v moha mužích s hroší kůží vyvolat velké emoce. Například Andrej Babiš sice jako ostatní premiéři v Evropě s dohodou souhlasil, ale potom radši vyhlásil, že bychom na ní měli zapomenout.

Zničí nás to tedy, nebo zachrání? Odpověď je bohužel nudná jako chodba finančního úřadu. Ani jedno. Zelená dohoda je hodně vágní a dosti mírná, prostě dosti běžná politická deklarace, která v podstatě říká: v Evropě budeme dělat hodně proto, aby nás klimatické změny neusmažily zaživa. Tedy, že budeme pečovat o přírodu, chránit vody, lesy, louky, motýle a včele. A především, že v roce 2050 nebudeme vypouštět do ovzduší více skleníkových plynů (zejména CO2), než kolik jich naše příroda dokáže zase odbourat. Takže nebudeme dál zhoršovat oteplování planety.

Evropa to nebere na sebe

Zatím je to prostě plán. Lámat chleba se bude v jednotlivých oblastech, které zase schválí premiéři nebo poslanci. Výhoda je, že dohoda není přehnaně idealistická nebo naivní. Hned v úvodu říká, že Evropa na to nemůže být sama. Prostě se nemůže obětovat. Je jasné, že státy EU budou víc a víc komplikovat třeba Číně a USA, aby do Evropy vozily zboží ze svých „kouřících“ továren, a tím je tlačit, aby snižovali emise CO2 také. Jinak budou přesouvat výrobu z Asie zpátky do Evropy.

Je až překvapivé, kolik tradičních a konzervativních věcí dohoda obsahuje. Například, že se má omezit plýtvání jídlem (údajně až třetina se ho na světě vyhodí), farmařit s ohledem k přírodě, že se mají se sázet a chránit lesy, zateplovat budovy, používat recyklované materiály, že nákladní doprava má být hlavně na železnici, že se nemají fosilní paliva ještě dokonce dotovat, aby bylo výhodné CO2 produkovat. To jsou všechno potřebné a logické věci, o kterých se u nás už dlouho mluví nehledě na nějakou Zelenou dohodu.

Takže kolik?

A teď k tomu účtu. Kolik nás to bude stát? Na to bohužel není jasná odpověď. Záleží totiž, jak k tomu přistoupíme. Za prvé je důležité, že hlavní odpovědnost má být na průmyslu a velké energetice, ne na domácnostech. Jak to hezky shrnul přední český klimatolog a meteorolog Radim Tolasz: tam vzniká 75 % škodlivých emisí, a nejde tedy hlavně o krávy a auta, jak se kdekdo domnívá. Takže domácnosti by to „odskákat“ neměly.

Ale samozřejmě jsme víceméně tradičně průmyslová země, takže něco nás to stát bude. Ale rozhodně to není tak, že kvůli emisím zavřeme továrny a půjdeme jíst kořínky. Od roku 1990 do roku 2018 emise EU klesly o 23 %, zatímco HDP vzrostlo o 61 %.

Česká vláda operuje s odhadem, že nás to přijde odhadem na čtvrt procenta HDP každý rok. Jestli je to vzhledem k dosavadnímu ekonomickému růstu a velikosti globální hrozby hodně, nebo ne, to si musí každý rozhodnout sám. Ale hlavně je to číslo, které je dosti vycucané z prstu a vůbec nebere v úvahu jakékoliv výhody s tím spojené: nepočítá s kompenzacemi, které si vyžaduje sucho, nepočítá s tím, kolik stojí léčba onemocnění ze znečištěného vzduchu. Nepočítá s tím, že český průmysl do velké míry potřebuje modernizaci, aby nezaspal a nebyl jen levnou montovnou. Nepočítá s tím, že zboží vyrobeno „s vysokými emisemi“ bude možná zatíženo uhlíkovou daní, nebo že na pomoc s transformací má jít až třetina rozpočtu EU. Nepočítá s energií, která se může ušetřit, s energetickou nezávislostí, ani s dalšími geopolitickými výhodami a důsledky.

mohlo by vás zajímat

KOMENTÁŘ: Výdaje na prvňáka letos dosáhnou 6240 korun. Rodiče mohou o finanční pomoc požádat stát

Sem s tím plánem

Prostě potřebujeme opravdu dobrý výpočet. Na přípravu a začátek transformace máme cca 5 let. To by mělo být dost času naplánovat kroky bez nesmyslů a s reálnými čísly. Když si totiž například v Dánsku nechal tamní svaz průmyslu spočítat, kolik že je ta uhlíková neutralita bude stát, vyšlo jim překvapivě, že na tom mohou dokonce vydělat. Ostatně nejdražší je vždycky bránit se jakékoliv změně tak dlouho, až vás to převálcuje.

Češi a Češky se podle průzkumů ústavu STEM obávají, že je Zelená dohoda může přijít draho. Není divu. Čelní politici nám kromě strašení zatím žádný plán nepředstavili. Přitom by mohli využít, že většina veřejnosti chce, aby se s klimatickou změnou a s jejími dopady něco už rychle dělalo. Kdo první ukáže, že to umí řešit, může mít vyhráno.