Čí chleba jíš, toho píseň zpívej. Něco takového napadne snad každého, kdo v těchto dnech sleduje kauzu okolo stížnosti téměř čtyřiceti českých a slovenských herců, režisérů a producentů, kterým se nelíbí, že Karlovarský filmový festival je sponzorován mimo jiné společností Česká zbrojovka. Není to tak dávno, kdy oblíbený český festival Colours of Ostrava sponzoroval Babišův Agrofert. Lidé se tehdy rovněž bouřili. Vzpomínáte?
Skromné Vary? Ale no tak
Opět se tu rozmáhá takový nešvar. Někdo si po pár letech spolupráce všiml, že pro někoho nevhodná firma sponzoruje jeho oblíbenou kulturní akci, takže se vůči tomu začal vymezovat. Ano, máme na mysli Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, který je v současné době pod palbou kritiky ze strany téměř čtyřiceti umělců (režisérů, herců a producentů) za to, že společnost Česká zbojovka je již třetím rokem oficálním partnerem akce. Po zveřejnění otevřeného dopisu, který byl určen vedení festivalu, se KVIFF rozhodl v pondělí zveřejnit oficiální vyjádření ke spolupráci, kterou shledalo pozitivní a zbrojovku podpořilo.
Proč se filmoví umělci bouří? Nelíbí se jim to, že se ze zdrojů Amnesty International dozvěděli, že Česká zbrojovka v minulosti porušila kodex EU o obchodu se zbraněmi, takže by uvítali, kdyby se KVIFF rozhodl tohoto partnera odstřihnout a v příštím roce se spokojil se skromnější oslavou filmu v Česku. Je sice hezké, že parta 40 lidí by to zvládla i s decentnější verzí festivalu, nicméně by umělci neměli zapomínat na to, že to není pouze o nich. KVIFF je obrovský kolos, který každoročně roste a roste a náklady na něj rostou s ním.
Celé to působí tak, že se "hrstka hrdinů" snaží vymezit vůči České zbrojovce prostě proto, aby na sebe upozornila. Žádné rozumné řešení však nenabízí, tedy kromě toho že by mohl být festival skromnější. "Skromnějších" filmových festivalů máme v Česku přece více. Ať zajedou do třeba do Jihlavy nebo do Uherského Hradiště. Vždyť je to tak snadné. Když se někomu někde nelíbí, ať jede jinam. To samé platilo před pár lety o festivalu Colours of Ostrava, který dlouhá léta sponzoroval Agrofert. Lidé si toho všimli až po 4 letech, když na to někdo upozornil skrz média, jinak to bylo všem úplně jedno.
Kdyby umělci místo sepisování otevřeného dopisu zkusili sehnat nějakého náhradního hlavního sponzora, dávalo by to mnohem větší smysl. Tato kauza naštvala dokonce i legendární filmovou kritičku Mirku Spáčilovou, která na toto téma sepsala glosu, ve které zmiňuje jednu zásadní myšlenku. „Kdyby si celé náklady vzal na svá bedra stát, potažmo ministerstvo kultury, právem by se rozhořčovali jednak daňoví poplatníci, kteří si z karlovarského svátku neukrojí ani jednohubku, jednak dost možná i sami umělci, kteří přece současnou vládu i ministra kultury tvrdě kritizují,“ píše Spáčilová ve svém článku. Tím má zřejmě na mysli fakt, že kdyby festival sponzoroval kdokoliv, pořád by se v naší společnosti našel někdo, komu by se to nelíbilo.
Jaké z toho plyne ponaučení? Když se někdo vůči něčemu vymezuje, ať se zároveň snaží vymyslet nějaké adekvátní řešení, které dává smysl. Skromný filmový festival v Karlových Varech totiž zní v uších většiny jako oxymóron. Kde jinde si totiž můžete dopřát tak předražené podprůměrné jídlo v restauraci a další služby jako právě ve Varech?
A zde se dozvíte, proč je Česko nejsociálnějším státem v Evropě, a proč zapomíná na živnostníky.
Podobné články
Arian EbrahimiDoporučujeme
