Zdroj: Slovácké muzeum Uherské Hradiště

Po nacistické okupaci a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se objevila řada kolaborantských subjektů, které bezpáteřně využily doby. Příběh českých nacistických organizací je plný tragikomedie.

Václav Adamus 24.4.2022, 23:55

V období tzv. druhé republiky se naplno ukázaly charaktery lidí. Antisemitismus najednou nebyl zatracován, řada synagog byla vypálena ještě před příchodem Němců, a to právě českými fašisty. V tomto období se formují organizace, které vidí v nacistickém Německu svůj vzor.

Vlajka

Hnutí Vlajka vzniká v roce 1928. O dva roky dříve vznikla Národní obec fašistická (NOF). Tyto dva subjekty se staly soupeři. Vlajkaři byli nacionalisté, antisemité a byli více zaměření na teorii árijství – představovanou Slovany. O vůdcích NOF se nevyjadřovali vlídně, a to často ve vlastním časopise Vlajka. Členy Vlajky byli například Viktor Dyk a Karel VI. Schwarzenberg – otec známého politika. Vůdcem hnutí byl Jan Rys-Rozsévač, velice ambiciózní politik, který si nikdy nebral servítky. Po okupaci se chtěli nacistům zavděčit a spáchali několik bombových atentátů proti židovským obchodům. Rovněž plánovali útok na Starou synagogu v Plzni a židovský hřbitov. Nacisty však tato forma náklonnosti příliš nepotěšila – potřebovali mít v protektorátu klid. Vlajka a hlavně její vůdce se pomalu stává toxickou i pro nacisty. Rys-Rozsévač ve stranických novinách zesměšňuje i protektorátní vládu, zejména Emanuela Moravce. Když nepřestane ani po několikátém upozornění, je roku 1942 uvězněn v Dachau. Po návratu z koncentračního tábora je popraven. Vlajka si brala něco od Mussoliniho a něco od Hitlera. Měla svou vlastní paramilitární organizaci Svatoplukovy gardy.

jan_rys-rozsevac.jpeg

Schůze Vlajky (Foto: Wikimedia Commons, Public Domain)

Nacionálně socialistická česká dělnická a rolnická strana

Také nazývaná Strana zeleného hákového kříže, vzniká hned v první den okupace. Založil ji František Mikuláš Mlčoch, voják a také prvorepublikový komunista. Narodil se v Uhřičicích, vystudoval gymnázium a nastoupil do elitní C. K. vojenské akademie a absolvoval s hodností praporečníka. To mu měl zařídit jeho děda – zpovědník císařovny Alžběty. Ukradl vojenskou pokladnu a prchl s baletkou do Švýcarska. Jak je to v písničce od Nohavici – jemu došly peníze a jí trpělivost. Musel se živit jako metař v Ženevě. Díky svému vlivnému strýčkovi dostal milost a byla mu ponechána i jeho hodnost. Když se během první světové války snažil dostat do legií, nebyl přijat, jelikož jej jeho špatná pověst předešla. Po návratu do nově ustanoveného Československa se vydával za legionáře (ve skutečnosti po čas války šmelil), za což dostal vězení, a poté se odstěhoval do Ruska. Vetřel se do přízně vrcholných bolševiků, zejména Trockého. Stal se generálem Rudé armády. Prozradil spiknutí proti moskevské vládě a musel prchnout. Ve vlasti získal práci skladníka v Kroměříži ve vinných sklepích. Hned po okupaci poslal Hitlerovi oslavný telegram a založil zmíněnou stranu. Němci nebyli jeho stranou nijak nadšeni. Odsuzoval však Beneše a schvaloval popravy hrdinných českých generálů. To se Němcům velice líbilo, takže jeho obskurní spolek čítající 3 000 členů tolerovali. Zelená barva jejich hákového kříže měla nalákat moravské sedláky, právě na Moravě získala strana nejvíce podporovatelů. Měli své vlastní pouliční jednotky, po vzoru SA, které nazývali Pořádková služba.

Několik členů strany bylo popraveno (hlavně vedení). Mezi nimi i Mlčoch. Ve svém telegramu Hitlerovi napsal: „Národní socialisté zeleného hákového kříže jsou ochotni jíti s Německem až na šibenici.“ 26. dubna 1946 se jeho přání splnilo.

Národopisná Morava

Poslední organizaci jsme si nechali jako třešničku na dortu. Je totiž nejvíce bizarní. Jde o fašistickou skupinu ze Slovácka, která využila provázanosti jazyka a kultury se Slovenskem a rozhodla se připojit území Slovácka k nově vzniklému Slovenskému štátu.
V den okupace se v Hroznové Lhotě Jan Uprka, Josef Vávra a další sešli, aby sepsali dokument, v němž prohlašují moravské Slováky příslušné ke slovenskému národu. Tento dopis odesílají představitelům luďáckého hnutí na Slovensku. Podobný dopis poté odesílají i do Berlína. Podporu našli u vrcholných slovenských politiků, jako byl Vojtech Turka.