Psal se 19. srpen roku 1934, když byl Adolf Hitler, tehdejší kancléř, zvolen s 90procentní většinou „plnohodnotným diktátorem“ Německa. Po smrti prezidenta Hindenburga byla prezidentská funkce zrušena a pravomoci přešly na říšského kancléře, tedy na nacistického Vůdce. V krátké historii republiky tak došlo k nebývalému upevnění moci jednoho muže, který se svými společníky brzy proměnil Německo v pevně uchopený totalitní stát.
Německý prezident
V roce 1932 německý prezident Paul von Hindenburg, tehdy již starý, unavený a trochu senilní, vyhrál volby a byl znovuzvolen prezidentem. Pravdou ovšem je, že ztratil značnou část své pravicové a konzervativní podpory nacistické strany.
Prezidentovo okolí tehdy usilovalo o důvěrnější vztahové vazby směrem k sílícímu Adolfu Hitlerovi a nacistům. Hindenburg pohrdal nezákonným postavením nacistů, přičemž souhlasil se sesazením svého kancléře Heinricha Bruninga, jenž byl nahrazen Franzem von Papenem.
Ten byl ochoten nacisty uklidnit zrušením zákazu tzv. Hitlerových „hnědých košil“ (jakýchsi milic) a jednostranným zrušením německých reparačních plateb, jež byly Německu uloženy Versailleskou smlouvou na konci první světové války.
Odstranění Franze von Papena
Hitler však se situací spokojen nebyl. Chtěl pozici kancléře pro sebe. Papenova politika navíc selhala ještě na jiné frontě – jeho autoritativní vláda zapříčinila ztrátu příznivců, a i on byl nakonec nucen rezignovat.
Franz von Papen se však u moci chtěl udržet, a proto přišel s plánem. Přesvědčí prezidenta Hindenburga, aby jmenoval Hitlera novým kancléřem, přičemž on sám bude zastupovat funkci vicekancléře. Spoléhal se zejména na to, že je Adolf Hitler nezkušeným a slabým politikem, kterého by mohl z pozice vicekancléře ovládat, pomalu vyčkávat na jeho pád a poté se k funkci vrátit. Skutečností však je, že se Hitler po nabytí moci Papena a jeho spolupracovníků velice rychle a obratně zbavil. Papen později působil jako německý vyslanec v Rakousku.
Slíbil prezidentovi, že omezí „nejradikálnější“ Hitlerovy tendence a že většina kabinetu přejde k nenacistům. Vzhledem k tomu, že současný Hindenburgův kancléř nemohl získat v Reichstagu většinu a Hitler naproti tomu mohl dát dohromady větší část mas a sjednocenou pravicovou, konzervativní a nacionalistickou koalici, prezident nakonec ustoupil.
Hitler kancléřem a zrušení prezidentské funkce
V lednu roku 1933 byl Hitler jmenován kancléřem Německa. Ani to mu však nestačilo. V únoru 1933 Hitler obvinil z ničivého požáru Reichstagu komunisty a přesvědčil prezidenta Hindenburga, aby podepsal dekret o pozastavení občanských práv a svobod. Dekret, který Hitler používal k umlčení svých politických nepřátel falešným a reálně neopodstatněným zatýkáním.
Hitler se následně uchýlil k čistce svých hnědých košil a nechal popravit jejich „šéfa“, Ernsta Röhma, který začal vyjadřovat nesouhlas s radikálními taktikami nacistické strany. V souvislosti s tímto krokem začala armáda a další reakční síly v zemi naléhat na Hitlera, aby ještě více upevnil svoji moc a sloučil úřady kancléře a prezidenta dohromady.
Hindenburg zemřel na rakovinu plic 2. srpna roku 1934. 19. srpna se konalo hlasování v plebiscitu. Nacistické zastrašování a velký strach z komunistů přinesly Hitlerovi 90procentní většinu. Prezidentská funkce byla fakticky zrušena a jeho pravomoci přešly na říšského kancléře. Adolf Hitler se toho dne stal diktátorem ve všech ohledech.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
