2. července roku 1917, tedy několik týdnů poté, co král Konstantin I. abdikoval na svůj trůn v Aténách pod intenzivním tlakem Spojenců, vyhlásilo Řecko válku centrálním mocnostem. Svým vstupem do první světové války ukončilo tři roky neutrality a po boku Británie, Francie, Ruska a Itálie se přidalo k probíhajícím bojům.
Konstantin I. a řecká neutralita
Když v létě roku 1914 vypukla první světová válka, řecký král Konstantin I., jenž studoval v Německu a jeho ženou byla sestra německého císaře Viléma II., pochopitelně a přirozeně sympatizoval s Němci. Odmítal navíc dostát závazku Řecka, že v případě potřeby bude podporovat Srbsko, řeckého spojence z dvou uplynulých balkánských válek v letech 1912 až 1913.
Navzdory tlaku své vlastní vlády, která podporovala spojeneckou iniciativu, a to včetně premiéra Eleutheriose Venizelose, zachoval Konstantin v prvních třech letech války řeckou neutralitu, a to i přesto, že obdržel několik britských a francouzských příslibů týkajících se územních zisků v Turecku.
Je ovšem pravdou, že i přes zachování neutrality dovolil britským a francouzským silám vylodit se v Soluni na konci roku 1914, v rámci spojeneckého plánu pomoci Srbsku proti silám rakousko-uherským a bulharským.
Nástup krále Alexandra
Koncem roku 1915, kdy spojenecké operace uvázly v Soluni a selhaly i v Dardanelách, byl Konstantin nakloněn podpoře Dohody ještě méně, neboť věřil, že Německo má ve válce jasně navrch. V říjnu roku 1915 pak premiéra Venizelose „propustil“ a nahradil jej řadou několika dalších premiérů, kteří prakticky sloužili jako královské loutky.
V Řecku mezitím začala hrozit občanská válka, neboť se Konstantin domáhal námořní, vojenské a finanční pomoci z Německa, které se však nedočkal. 11. června 1917 došla Spojencům s Konstantinem trpělivost a poslali Řekům jasné ultimátum, které požadovalo jeho abdikaci. V ten samý den Britové fakticky zablokovali Řecko a francouzské síly se vylodily u Pirea na Korintské šíji, čímž zcela evidentně ignorovaly řeckou neutralitu.
Následujícího dne Konstantin skutečně abdikoval ve prospěch svého druhého syna Alexandra. 26. června Alexandr do premiérského křesla znovu dosadil Venizelose, jenž se vrátil z exilu na Krétě, kde se spojeneckou podporou mezitím ustanovil prozatímní řeckou vládu.
Až s pevně nasazeným prospojeneckým premiérem se Řecko dostalo na pokraj vstupu do první světové války. 1. července Alexander Kerenskij, ruský vrchní velitel a vůdce prozatímní ruské vlády po sesazení cara Mikuláše II., nařídil velkou a rozsáhlou ofenzívu na východní frontě, a to navzdory nepokojům uvnitř Ruska a vyčerpanému stavu armády.
Řecko vyhlašuje válku ústředním mocnostem
Ruská vojska zaútočila na rakousko-uherské a německé síly v Haliči a je nutné podotknout, že zpočátku ofenzíva zaznamenala významné úspěchy. Počáteční úspěch však brzy pominul, zejména kvůli morálce a poraženecké náladě uvnitř armády. Ačkoli tato ofenzíva skončila pro Rusy katastrofálními ztrátami, zpočátku se situace jevila jako zásadní zvrat událostí, neboť ofenzíva vyčerpávala a vysávala německé zdroje. Následujícího dne, 2. července, Řecko vyhlásilo válku Ústředním mocnostem a vstoupilo tak oficiálně do dění první světové války.
Nový král Alexandr ve svém oficiálním korunovačním projevu 4. srpna dramaticky zmínil některé argumenty pro zapojení Řecka do války: „Řecko musí bránit své území proti barbarským agresorům. Jestliže ve zkouškách minulosti Řecko dokázalo díky civilizační síle morálky naší rasy překonat dobyvatele a svobodně povstat uprostřed trosek, dnes je to docela jiná věc. Současné kataklyzma rozhodne o definitivním osudu helénismu, který, bude-li ztracen, nebude již nikdy obnoven.“ V následujících 18 měsících zemřelo na bojištích první světové války přibližně pět tisíc řeckých vojáků.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
