Jedním z velmi diskutovaných témat posledních let je očkování. Doslova celá planeta dlouhé měsíce čekala na novou očkovací vakcínu, která by pomohla vyřešit pandemii způsobenou covidem. Není to ale v historii poprvé, kdy na lidstvo zaútočila zákeřná nemoc. Jednou z takových diagnóz jsou bezesporu i neštovice, proti nimž se dnes běžně očkuje. Zastánkyní očkování byla i ruská carevna Kateřina II. Veliká, která se v roce 1768 nechala tzv. valorizovat.
Kráska a zvíře
O Kateřině II. Veliké se v hodinách dějepisu žáci učí jako o významné ruské carevně, která byla současnicí Marie Terezie. Jejím vzorem byl Petr Veliký a ona se snažila vládnout podle jeho vzoru. Období vlády Kateřiny Veliké je považováno za „zlatý věk“ Ruska a za její vlády se výrazně změnila tvář celého Ruska. Jednalo se, stejně jako u Marie Terezie, o osvícenskou panovnici. Během Kateřininy vlády došlo k prudkému nárůstu obchodu a průmyslu, systematickému budování škol a podpoře umění. Vydávala také reformy týkající se zlepšení postavení nevolníků, na druhé straně však také vydala chartu osvobozující šlechtu od daní a služeb státu. Dá se považovat za úspěšnou i na poli válečném. Podařilo se jí připojit k zemi část Polska, v letech 1768 až 1774 zvítězila v rusko-tureckých válkách a připojila ke své říši poloostrov Krym. Právě pro své zásluhy a úspěchy si po své smrti vysloužila přízvisko „Veliká“.
Jak se jí dařilo coby vladařce, v soukromí už to taková paráda nebyla. Její manželství s carem Petrem III. rozhodně nemůžeme považovat za šťastné a naplněné. Kateřina oplývala nevšední krásou, její choť byl naopak mírně řečeno nevzhledný. Rozdíl mezi manželi byl také na poli duševním. Kateřina byla inteligentní, schopná, Petr dětinský, popudlivý. Jednalo se o takovou krásku a zvíře. Akorát ten happy end jako ve známé pohádce se rozhodně nekonal. Z Petra se krásný a schopný vladař nikdy nestal. Na druhou stranu je ale fakt, že vztah mezi nimi byl víceméně přátelský, a to alespoň v počátcích. Kateřina byla intelektuálně na výši, Petra spíš zajímalo, s čím si ráda hraje. Víc než manželé byli rozhodně přátelé.
Další problémy měli i v oblasti intimní. Celý dvůr logicky čekal, kdy carský pár zplodí potomka. To se ukázalo jako velký problém. Petr III. měl celou řadu vážných zdravotních problémů a jedním z nich byla fimóza, tedy zúžená předkožka. Když k tomu připočteme carovu sexuální frustraci, tak se nemůžeme divit, že mezi nimi až do roku 1752 k ničemu nedošlo, a to byl jejich sňatek uzavřen v roce 1745. Není tedy divu, že mezi manželi nastalo ještě větší odcizení a vytratilo se i stávající přátelství. Pomohla až medicína. Petr podstoupil zákrok, který dlouho odkládal, a manželství tak mohlo být naplněno i po tělesné stránce. Ale početí potomka nebylo vůbec jednoduché. První dítě carevna potratila. Syna Pavla na svět přivedla až v roce 1754, tedy celých devět let po sňatku. O tři roky později se manželům narodila ještě dcera Anna, která ale ve dvou letech zemřela. U Pavla se dokonce spekuluje, že jeho otce nebyl Petr III. Jako možní kandidáti na otcovství jsou zmiňovaní hrabě Sergej Saltykov a také budoucí polský král Stanislav Poniatowski. Nikdy se ale nic neprokázalo a jedná se tak jen o nepodložené teze.
Neštovice světem vládly
Jak už jsme se zmínili, Kateřina II. byla panovnicí velmi osvícenou, pokrokovou a nebojácnou. To ukázala i tím, jak se postavila k neštovicím, které i za její vlády sužovaly svět.
Pravé neštovice jsou prudce nakažlivé virové onemocnění, které bylo a je i dnes považované za jedno z nejnebezpečnějších na světě. První známý popis pravých neštovic pochází již ze sedmého století našeho letopočtu od Árona z Alexandrie, ale rozeznat pravé neštovice od spalniček dokázal až Abú Bakr Mohammed ibn Zakaríja ar-Rází ve století devátém. A jsou to právě pravé neštovice, které se považují za jednu z nejvýznamnějších příčin úspěchů bílých kolonizátorů v Americe. Proč? Kolonizátoři přivlekli na objevený kontinent různé nemoci a hlavně neštovice. To vedlo k tomu, že kvůli nákaze došlo k redukci původních obyvatel až o 90 %.
Neštovice ale páchaly zlo ještě po dlouhá staletí, a to i v relativně nedávné minulosti. Ve 20. století jim podlehlo 300–500 milionů lidí, přičemž ještě v roce 1967 onemocnělo 15 milionů lidí, přičemž 2 miliony z nich onemocnění podlehly. Došlo k masivnímu očkování a 8. května 1980 WHO označila tuto chorobu za vymýcenou. Vakcinační program byl ukončen, a ukazuje se, že nové generace již nejsou vůči neštovicím plně imunní. Předpokládá se, že zákeřný virus někde v laboratořích existuje a panují obavy, aby se nestal nástrojem bioterorismu. Ale zpět ke Kateřině II. Veliké.
Průkopnice očkování
V 18. století ve světě neštovice průběžně řádily. V Rusku ale docházelo k viditelnému rozmachu průmyslu a obchodu, což mělo pozitivní dopady na většinu ruského obyvatelstva. Kateřina II. zahájila systematické budování škol v každém provinčním městě a pro vzdělávání dívek rozhodla o založení Smolenského institutu. Rusko kvetlo.
A tak se carevna rozhodla, že odvrátí stálou hrozbu černých neštovic, které ohrožovaly celou ruskou populaci a vedly ke smrti nebo k celoživotnímu znetvoření. Kateřina se proto v roce 1768 uchýlila k tzv. valorizaci. Co to představovalo? Nechala se úmyslně nakazit lehkou formou nemoci, nechala se tak proti neštovicím naočkovat. Povolala k tomu britského lékaře Thomase Dimsdala. V té době to bylo považováno za kontroverzní metodu, ale ona uspěla. Později nechala naočkovat i syna Pavla. Kateřina se následně snažila očkovat v celé své říši a prohlásila: „Mým cílem bylo prostřednictvím mého příkladu zachránit před smrtí množství mých poddaných, kteří neznali hodnotu této techniky, měli strach, byli ohroženi.“ Do roku 1800 byly v Rusku aplikovány přibližně 2 miliony očkovacích látek (téměř 6 % tehdejší populace).
Radami Thomase Dimsdale se panovnice řídila i dál. Na základě jeho názorů a postojů zřídila carevna očkovací ústavy a v roce 1763 nechala zřídit první ruskou lékařskou kolej pro studium budoucích lékařů, chirurgů a lékárníků.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
