Šílený případ z Třebíče
V roce 1919 zmizeli bratři Matouš a Bartoloměj Poličtí, což postavilo celou Třebíč na nohy. Do pátrání se zapojili místní obyvatelé i policie, ale po měsíci intenzivního hledání bylo vyšetřování oficiálně ukončeno. Rodina obou mužů se však odmítala smířit s myšlenkou, že by bratři odešli beze slova rozloučení. Uplynulo šest let a případ zmizelých bratrů Polických se pomalu vytrácel z paměti. Většina lidí už ani nedoufala, že se kdy zjistí, co se s nimi vlastně tehdy stalo. Jen syn jednoho z pohřešovaných mužů se s jejich zmizením nikdy nesmířil. Často mlčel a občas navštěvoval hospodu, aby se alkoholem pokusil utišit svůj smutek ze ztráty příbuzných.
Jednoho dne se k němu v hostinci připojil dělník Dvořáček, kterého tehdejší svědci popisují jako nevábného a prostoduchého muže. Žil v Kohnově mlýně a opilý mu prozradil, že ví, kde jeho otec je. Pak mu řekl, že stačí pro odpovědi zajít za jistým Fejtou. Mladík toto svědectví nemohl ignorovat a ihned informoval lokální úřady. To, co vyšetřovatelé následně odkryli, bylo děsivější, než by je kdy napadlo.
Za první světové války sloužil Kohnův mlýn jako provizorní ubytovna pro chudé, které tam radnice přidělila. Obyvatelé žili v prostorách zvaných ratejna, tedy velkých společných místnostech, kde se tísnilo mnohdy i několik rodin najednou. Každá rodina si ohraničila svůj skromný koutek kusem nábytku nebo zavěšenou šňůrou na prádlo. Uprostřed místnosti byla umístěna kamna, která byla jediným zdrojem tepla pro všechny přítomné. V tomto nehostinném prostředí přebývali i bratři Poličtí, kteří zde sdíleli prostor s haličskými Židy, uprchlíky z Polska a Ukrajiny, kteří prchali před válečným běsněním. Tito přistěhovalci se však netěšili přízni místních obyvatel, ale radnice je i přes to měla povinnost ubytovat.
Když policie zahájila vyšetřování ohledně zmizelých bratrů Polických, mezi prvními podezřelými se ocitli manželé Dvořáčkovi a jejich známý Josef Fejta, kteří v ratejně také žili. Motiv činu byl jednoduchý. Šlo o peníze. Období války a poválečná bída znamenaly, že nedostatek základních prostředků a nedůležitost lidského života vytvářely drsné prostředí, kde byly násilné činy naprosto běžné. Navíc byl všude chaos a úřady neměly o všem přehled.
Pod tíhou důkazů se podezřelí přiznali k vraždě bratrů Polických. Podle jejich výpovědí je nalákali k pití čaje s rumem, aby je opili, a poté je usmrtili ranami přímo do hlavy. Později se však ukázalo, že se nejednalo o jediné oběti. Vrahové zavraždili také osm polských Židů. Jeden z nich byl údajně zasažen do hlavy sekyrou a poté bodnut do krku, aby vykrvácel. Tělo pak rozřezali, naložili do solných škopků, a menší kusy masa vyudili, aby je mohli prodat na černém trhu jako psí a koňské maso, které bylo žádanou surovinou ve válečných a poválečných letech. Dnes by prodej psího masa mezi lidmi rozhodně neprošel.
Přestože důkazy hovořily jasně, soud viníky odsoudil pouze za vraždy bratrů Polických. Překvapivě nebyli potrestáni za vraždy Židů ani za kanibalismus, což vedlo k podezření, zda rozhodnutí neovlivnily politické tlaky nebo jiné zájmy. O události se totiž na veřejnosti příliš nemluvilo a nová republika se vše snažila ututlat. Díky pečlivé badatelské práci novináře Jaroslava Mareše se však všechno dostalo na povrch.
Zdroje informací:
https://is.muni.cz/th/vxwl9/Vrazdy_v_Kohnove_mlyne.pdf
https://medium.seznam.cz/clanek/legendarni-medved-temny-pribeh-trebicskeho-kanibalismu-82451
https://www.idnes.cz/xman/styl/kanibalismus-trebic-kohnuv-mlyn-halicsky-zid-vrazda.A190322_084538_xman-styl_fro