Karel Steigerwald, novinář a dramatik, jej popsal takto: „...velká osobnost velkého zla, obdivující sebe, své temné dějiny ničemy... kdo chce pochopit komunismus, ať Pixu, renesančního velekněze zločinu studuje, své byrokratické pány z ÚV KSČ a StB převyšoval o sedm intelektů, čehož si na sobě nejvíce cenil... je to černý diamant, studuj ho a poučíš se, i zlo může být geniální, ta genialita má jméno – být bez zábran.“

Mládí

Narodil se 1. března 1923 v Plzni. Oba jeho rodiče byli sociální demokraté. Zajímavé je, že Pixa tvrdí, že jeho předci přišli do Čech z Benátek a byli to obchodníci s relikviemi. Jeho otec byl úředník a matka dělnice, poté zůstala v domácnosti. Ve 30. letech se přestěhovali do Prahy, Kamil zde začal chodit na reálné gymnázium. Rodina se zapojila do odboje. Spolupracovali s komunistickým odbojem. To vyvrcholilo roku 1940, kdy u sebe schovávali člena ilegálního ústředního výboru KSČ Jana Ziku. Po jeho vyzrazení byla jeho maminka Milada Pixová zatčena (1942) a v koncentračním táboře Terezín popravena. Jan Zika byl pochopitelně též zatčen a popraven. Následně byl zatčen i Kamil a putoval do koncentračního tábora Dachau. Pixa v dokumentu Uvnitř vnitra toto období komentuje dvěma vzpomínkami, které stojí za to připomenout. Po zatčení měl gestapákům recitovat (německy) protinacistickou báseň. Jeho drzost prý příslušníka gestapa tak udivila, že jej zapomněl i zmlátit. Další vzpomínka se týká osvobození tábora, Pixa řekne (ve zmíněném dokumentu) tuto hrůznou větu. „Já vím, co to je někomu useknout hlavu... když ten člověk zhasíná... a VY jste to udělal!“ Popisoval to s podivným šklebem ve tváři, co tím chtěl říci, můžeme jen domýšlet.

Výslech, to je umění

Kamil Pixa patřil k prvním (dalo by se říci zakládajícím) členům StB. Po konci války jeho otec působí na Zemském národním výboru, kde zaměstná i syna Kamila. Po určité době se setkal s ministrem vnitra generálem Bartíkem, který si jej vzal pod sebe. Kamil vyslýchal bývalé gestapáky, konfidenty, ale také Lídu Baarovou. Jeho otec později uznal, že to byla chyba. Kamil byl jednak příliš mladý na takovou práci, za druhé si nesl vztek a nenávist k Němcům z války, prakticky celý život neznal nic než rezistenci a boj. Pixa se dušuje, že žádnému z vyslýchaných nikdy nezkřivil ani vlásek. Následně působil v Komisi pro národní bezpečnost. Ta se po únoru 1948 stala zárodkem Státní bezpečnosti. Je však nutno dodat, že komunisté měli obsazené klíčové pozice v bezpečnostních složkách již před únorovou revolucí. Pixa si uvědomil, že jej výslechy začínají bavit. Sám tuto svou práci okomentoval slavnými slovy : „Výslech, to je umění... víte, jak to z něj dostanete.“

Životní problém

Pixův život (stejně tak jeho otce) provázel spor s klanem Fučíků. Julius Fučík ve své knize Reportáž psaná na oprátce tvrdí, že se Pixova matka nechovala při výslechu nijak statečně a prozradila více, než bylo třeba. Což se pochopitelně Pixy dotklo. Po válce se dostal ke knize gestapa, kde bylo možno vyčíst, kdy a po kom byl kdo zatčen. Na základě toho Pixa zjistil, že pravda je jiná, a nejspíš to byl právě Fučík, kdo mluvil a přinesl tak smrt ostatním odbojářům. Jeho snaha dozvědět se pravdu vždy narazila u vedení KSČ, báli se, že zničí propagandistický mýtus, který okolo Fučíka vznikl.

Rozvědčík jak z filmu

Po únoru 1948 se stává Pixa důstojníkem nově vzniklé StB. Konkrétně působil v zahraničním odboru – Boj proti cizí špionáži. Uměl několik jazyků, což se mu v této funkci velice hodilo. Měl na starosti hlavně Francii, země Beneluxu. Monitoroval ambasády, pohyb diplomatů, zahraničních zpravodajů, rekrutování agentů z řad ambasádních pracovníků. Zde se právě projevila Pixova neobyčejná fantazie. Jelikož byl vzdělaný v různých směrech, tak věděl leccos i o historii. Znal způsob, jakým byl postaven dům, ve kterém se nacházela francouzská ambasáda. Věděl, že pod stropem se nachází mezi dřevěnými trámy a cihlami prostor. Do tohoto prostoru dostal člověka malého vzrůstu (sám tuto akci nazval Trpaslík), který zde umístil mikrofony a jiné sledovací zařízení. Právě tímto způsobem byla odposlouchávána francouzská, ale i jiné ambasády. Také vymyslel akci Izolace. Dalo by se říci, že šlo o jakési estébácké porno. Ke spolupráci získali prostitutky, které poté posílali pracovníkům ambasád, následný styk si pak natáčeli. Pixa tuto metodu považoval za inovativní, jeho nadřízení jej však nepochválili (i když v budoucnu bude StB lidi vydírat i takovým způsobem). Byl neřízená střela, když potřebovali nějaké dokumenty (ke kterým se nemohli legálně dostat), tak daného člověka prostě přepadli.

V roce 1949 vyslýchal pracovníka brněnské pošty Ferdinanda Lotreka. Podezíral jej, že otevírá dopisy, které posílal ústřední výbor KSČ komunistickým vůdcům. Lotrek na následky brutálního mučení zemřel. Pixa v 60. letech, když se dostal před soud, trval na své nevině. Přiznal maximálně, že dal Lotrekovi facku. Později byl přeřazen ke kriminální policii, ale ani zde se jej nepodařilo dostat pod kontrolu. Nakonec se stává šéfem Krátkého filmu Praha. Herci a pracovníci Krátkého filmu na něj vzpomínají jako na člověka, který své lidi uměl podržet – jako například režisérku Chytilovou, kterou si pozvala StB, ale Pixa jí pomohl, takže jí nedělali problémy.

Kamil Pixa také poslal do uranových dolů syna Alfonse Muchy – Jiřího, známého spisovatele. Říkal o něm, že jej poslal do dolů proto, že byl proradný parchant, který nevěděl, co je morálka.

ZDROJE:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamil_Pixa

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Zika

https://www.advojka.cz/archiv/2013/6/pedofil-agent-zhyralec

Uvnitř vnitra (2008, dokument)