Jiří Kajínek má důvod k radosti. Poté, co si odpykal 23 let ze svého doživotního trestu, ke kterému byl odsouzen za dvojnásobnou vraždu, byl prezidentskou milostí propuštěn z vězení a může si tak opět užívat svobody, ve kterou možná už ani nedoufal. Radost mu může kalit jen to, jakého chování se mu ze strany části veřejnosti dostává.
Už když Zeman ohlásil, že Kajínka omilostní, bylo jasné, že se nejslavnější český vězeň stane celebritou a osobou veřejného zájmu. Tou ostatně byl již ve vězení, kde pravidelně dával rozhovory a dostával desítky dopisů od fanoušků. Sám ale nemohl čekat, jak to vlastně na svobodě bude vypadat.
Na Kajínka před branami věznice v Rýnovicích čekaly stovky lidí, jak novinářů, tak fanoušků, kteří se s ním chtěli setkat. Kajínek byl v tu chvíli na roztrhání a nevěděl, kam se dřív podívat a komu dřív odpovídat na dotazy. Přiznal, že si přál vyjít zpoza mříží sám a nepozorovaně, ale že ví, že lidé na něj čekali a nechce je zklamat. Před branami ale kolotoč nechtěné pozornosti vůči osobě Jiřího Kajínka svou jízdu nekončil, naopak teprve začal nabírat na obrátkách.
Kajínek, po kterém poté, co uprchl z Mírovské věznice, intenzivně pátrala policie, ví, jaké to je cítit se jako štvaná zvěř. Nyní se může přesvědčit na vlastní kůži i o tom, že zájem dotěrných novinářů a fanoušků dovede být stejně nepříjemný, jako když je po něm vyhlášené celostátní pátrání. Na samotce ve vězení měl Kajínek alespoň nějaké soukromí. O to nyní definitivně přišel, když si ho na každém kroku někdo fotí a snaží se zjistit co nejvíce o jeho osobních věcech.
Neúcta okolí nicméně není v širším kontextu ničím oproti neúctě, které se vůči Jiřímu Kajínkovi dopustil Miloš Zeman. Tomu sice bude Kajínek po zbytek života vděčný, že mu vrátil svobodu, o poznání méně radostný je ale fakt, že Kajínek byl Zemanem vtažen do jeho odporných politických machinací. Nejznámější vězeň se pro Zemana stal pouhou hračkou na odvedení pozornosti od vlastních problémů, což mu v době vládní krize většina české společnosti spolkla i s navijákem.
Zeman se díky svému nerespektování ústavy a ubohému chování k premiéru Sobotkovi dostal do palby kritiky. Kajínek se mu tak náramně hodil k vytvoření kouřové clony. Osud vězně a pochyby o jeho vině mu mohly být nakrásně úplně ukradené, potřeboval jen kauzu, která do středu pozornosti dostane cokoliv a kohokoliv jiného, než je on sám a vyšlo to znamenitě. Všichni řeší Kajínka a Zeman jako by přestal existovat. Pro Kajínka je jistě pozitivní hlavně to, že je na svobodě a nic dalšího ho nemusí zajímat. Okolnosti jeho propuštění budou ale navždy poskvrněny tím, že prezidenta k němu motivoval ani ne tak soucit, jako jeho vlastní buranství.
Zde se můžete podívat na to, co Kajínek bude po propuštění dělat.