Popravovalo se na obou stranách
Příběh manželů Rosenbergových je typickým příkladem tohoto problému, ovšem z jiné strany než jsme zvyklí slýchávat nebo se o tom učit ve školách. Julius Rosenberg se narodil 12. května roku 1918 v New Yorku do chudé rodiny ortodoxních židovských přistěhovalců z Polska. Julius se od mládí dostával do sporných situací či hádek se svým otcem Harrym, který chtěl mít ze syna rabína, a proto ho také poslal studovat do náboženské školy. Julius si ovšem chtěl svůj osud zvolit sám, proto ze školy v šestnácti letech utekl a začal studovat elektrotechniku na technické škole – z jeho pohledu mnohem společensky prospěšnější obor. Julius nerespektoval ani zásady otcovy výchovy, směřoval totiž k radikálně levicovým a později komunistickým myšlenkám.
Na počátku druhé světové války v roce 1939 získal titul inženýra a oženil se s Ethel Greenglassovou, se kterou měl v roce 1943 syna Michaela a o čtyři roky později syna Roberta. Ti mimo jiné téměř celý život bojovali za očištění jména svých rodičů. Je potřeba podotknout, že oba byli v té době již kovanými komunisty, ve světě se ovšem ještě stále jednalo spíše o revoluční hnutí než o zločineckou ideologii, přestože na Východě se už o totalitní režim se svými obětmi bezpochyby jednalo.
Manželé se po svatbě přestěhovali do Brooklynu a působili v komunistických organizacích. Julius byl členem Ligy mladých komunistů a prokomunistické Federace architektů, inženýrů a chemiků. V roce 1942 vstoupili Julius i Ethel do komunistické strany a organizovali finanční podporu evropským antifašistům.
Krycí jméno Antenna
Netrvalo dlouho a ještě ten samý rok byl Julius získán příslušníky newyorské rezidentury NKVD pro špionážní činnost pod taktovkou Sovětského svazu. Svědčí o tom velice podezřelá rozhodnutí, která absolutně přerušila kontinuitu vývoje mladého komunisty. Julius vystoupil z komunistické strany a přestal se stýkat s příslušníky levice, což bylo samozřejmě kamuflážním nařízením z vrchu. Krycí jména nebyla typická jen pro komunistický režim v Československu mezi roky 1948 až 1989, ale i ve Spojených státech. Julius obdržel krycí jméno Antenna.
Pomyslná hierarchie špionážní činnosti byla následující. Řídící důstojník, jemuž předával informace Julius Rosenberg. Ten vytvořil a organizoval síť agentů, kteří sháněli informace v oblasti vojenského průmyslu, konkrétně se jednalo například o radarové technologie. Americká tajná služba zatnula Rosenbergovi tipec v roce 1944, kdy se jí podařilo získat informace o jeho i manželčině komunistické minulosti. To stačilo jako důvod k tomu, aby opustil roku 1945 práci ve státní službě.
Projekt Manhattan
Se změnou situace došlo i ke změně krycího jména, v tu dobu Rosenberg vystupoval pod krycím jménem Liberal. Začal pracovat v jedné soukromé firmě a jeho švagr David Greenglass, který v té době působil ve městě Los Alamos v Novém Mexiku, mu poskytoval tajné informace o vývoji jaderných zbraní v projektu Manhattan. Přestože se později Rosenbergův švagr rozhodl přestat angažovat ve špionážní činnosti, Julius vytrval. Sháněl informace, které poté předával svému nadřízenému nebo vytvářel fotokopie tajných dokumentů. Mimo jiné bylo jeho dobrovolným úkolem také shánění potenciálních špionů.
Po válce se americká kontrarozvědka a kryptoanalytici dostali k důležitým materiálům, které jim předávali přeběhlíci ze sovětské strany. Začalo masové odhalování a zatýkání sovětských agentů, včetně Rosenbergových přátel z komunistických organizací, kterých byl dříve součástí. V roce 1950 byl zatčen i David Greenglass, jenž se svou ženou Ruth americkým agentům prozradil totožnost a prosovětskou náklonnost Julia Rosenberga i manželky Ethel. Toto svědectví bylo v případě Rosenbergových klíčové, neboť jediné důkazy potvrzující špionážní činnost Julia Rosenberga byly získány v průběhu operace Venona a v zájmu jejího utajení nemohly být použity.
Zatčeni byli oba manželé, v rámci výslechu však veškeré spekulace a obvinění popřeli. Klíčovou postavou byl policejní informátor Eugene Tartakow, který byl nastrčen Rosenbergovi do cely, kde z něj po dobu šesti měsíců tahal všemožné informace.
Soudní proces
Soudní proces začal 6. března roku 1951, soudcem se stal Irving Kaufman, který byl židovského původu, aby se tím předešlo obviněním z rasové předpojatosti. Proces se potýkal s problémem, kdy se nemohlo využít četného množství důkazů z důvodu jejich utajení. Julius i Ethel všechna obvinění popřeli i u soudu, včetně svědectví bratra Ethel, Davida Greenglasse. 29. března roku 1951 byli manželé shledáni vinnými a rozsudek v podobě dvou trestů smrti byl soudcem Kaufmanem podepsán 21. listopadu roku 1952. V následujících několika měsících se rozběhla mezinárodní kampaň na podporu manželů Rosenbergových pro nedostatek přesvědčivých důkazů – ty totiž musely být drženy v tajnosti. Prezident Dwight Eisenhower v únoru roku 1953 zamítl žádost o milost, načež se proti procesu začala ozývat světově významná jména, včetně Jeana Cocteau a Alberta Einsteina, který se podobně ohrazoval i proti procesu s Miladou Horákovou.
Rodinná zrada
Manželé Rosenbergovi měli šanci na záchranu životů v případě, že by se k činnosti přiznali, což se ovšem nestalo. Julius i Ethel byli popraveni na elektrickém křesle 19. června roku 1953. Přestože později odtajněné dokumenty potvrdily špionážní činnost Julia Rosenberga, u jeho manželky Ethel se vina nikdy plně neprokázala, ačkoli s jistotou věděla o činnosti manžela. Soud měl původně vyměřit Ethel trest smrti jen z toho důvodu, aby tím donutili Julia přiznat se ke spolupráci se Sovětským svazem, což se nepodařilo. Bratr Ethel, David Greenglass, později vypověděl, že svou sestru u soudu falešně obvinil, aby tím dosáhl snížení svého trestu. I takové konsekvence měla justice v USA během studené války. Nejen v Sovětském svazu tedy docházelo k justičním vraždám.