Kdo nikdy neslyšel o Johance z Arku nebo chcete-li též Janě z Arku, které se přezdívá Panna orleánská nebo také Dobrá Lotrinka, ať se přihlásí. Kdo byla tato francouzská hrdinka, která za stoleté války stanula nebojácně v čele francouzských vojsk v jejich boji proti Angličanům, a která sice skončila na hranici, aby byla posléze svatořečená a dnes je spolupatronkou Francie?
Kdy přesně se Johanka z Arku narodila, není úplně jasné. Historické prameny uvádí, že to bylo pravděpodobně v roce 1412, a to v rodině zámožného sedláka v lotrinské vesnici Domrémy. Stejně tak není úplně jasné, kdy byla Johanka vydaná svému největšímu nepříteli a také protivníkovi na život a na smrt, biskupovi Pierru Cauchonovi. Bývalý rektor pařížské univerzity, který se z milosti burgundského vévody stal biskupem v Beauvais, ji bytostně nenáviděl. Podle některých historiků je to právě 3. leden, kdy byla nešťastnice vydaná v roce 1431 tomuto náboženskému fanatikovi na milost a hlavně nemilost.
Zbožná epileptička slyšící „hlasy“ zhora
Je obecně známé, že Johanka tvrdila, že slýchává nadpřirozené hlasy. Poprvé je měla slyšet asi ve 13 letech. Tvrdila, že k ní takto promlouvají svatá Kateřina, sv. Markéta a archanděl Michael. Johanka byla vždy velice zbožné dítě, u zpovědi bývala i několikrát denně – farář z Domrémy byl její strýc z matčiny strany. Víra ji tedy ovlivňovala opravdu od dětství. Jejímu otci se to však nelíbilo, a tak jí sehnal nápadníka. Myslel si, že když jí donutí se vdát, tak že už nebude myslet na „nesmysly“, že k ní mluví Bůh a usadí se k normálnímu životu. Ona ho však odmítla. Cítila se být povolanější k mnohem vyššímu poslání.
Údajné hlasy světců jí prý sdělily, že byla Bohem vyvolena osvobodit Francii, a archanděl Michael ji nabádal, aby na sebe vzala mužský šat a osvobodila Orléans. Inspirovaná těmito hlasy a díky síle své vlastní osobnosti, víře v Boha a přesvědčení ve své poslání vystoupila veřejně se svými úmysly. Podle starého proroctví proroka Merlina „Francii prohraje zlá žena, a nazpět ji získá čistá panna“. A tak začalo její válečné tažení. Co za jejími hlasy, které ji měly do války poslat bojovat, skutečně stálo a zda je opravdu slyšela, se asi stoprocentně nikdy nedozvíme. Někteří vědci se ale přiklánějí k tvrzení, že Johanka trpěla jistou formou epilepsie. Když člověk trpí epilepsií, zažívá chronické záchvaty, které nastanou, když selžou signály v mozku. Podle toho, kde se selhání objeví, se taky člověk během záchvatu chová. Postiženému člověku můžou reagovat svaly, může být zmatený, nebo může právě slyšet hlasy.
Vítězná vojenská tažení slavné panny
Počátkem března 1429 vyjela se skromným doprovodem od guvernéra ve Vaucouleurs za Karlem VII. do Chinonu a za několik týdnů ho přiměla svou přímostí a nezlomným přesvědčením o svém vyšším poslání k tažení do Orléansu. Johanka z Arku dostala vojsko, nechala si vyšít na korouhev květy lilie a slova Jesus Maria. Její vítězný pochod trval od května do července. V květnu 1429 vjela do osvobozeného Orléansu. Když Johanka dorazila do města branou Bourgogne, jeho obyvatelé ji vítali jako osvoboditelku, anděla, spásu a Boží zjevení.
Nemohla se ale ukázat venku, všude byly davy lidí, kteří ji chtěli spatřit na vlastní oči. Ale šok čekal i na Johanku. Když spatřila „vojsko“, jestli se tak ta hromada opilých mužů dala vůbec nazvat, zhrozila se. Představovala si disciplinovanou armádu se zápalem a vlastenectvím pro osvobození, po zdlouhavých bojích, zpustošené Francie. Ale místo toho před sebou viděla jen bandu opilých lidí bez naděje a víry jak v Boha, tak i sama v sebe a svou zemi. První co učinila, když toto spatřila, bylo, že vykázala z tábora všechny děvky, které se tam stáhly v hojném počtu. Zakázala také alkohol a všichni se povinně museli denně modlit společně s Johankou a zpovídat se. Tvrdila, že není zodpovědná za jejich těla, ale za jejich duše.
Královská korunovace
Klíčovým vítězstvím pro Pannu orleánskou bylo dobytí pevnosti Tourelles. Poté vyrazila na město Jargeau, které obléhala měsíc. Následova Meung, jenž byl obléhán půl roku. Teprve až po dlouhých a útrpných bojích vyhnala Johanka anglickou smetánku s mnoha zkušenými anglickými veliteli, a město nakonec padlo. Pro Johanku to byl obrovský úspěch. Nakonec se vydala k Beaugency, které po dvouměsíčním obléhání padlo, a s ním i poslední velký odpor v údolí řeky Loiry. Pak Johanka porazila anglickou armádu u Patay a odtáhla k Remeši, korunovačnímu městu francouzských králů. Po cestě dobyla města Auxerre, Troyes a jezerní město Chalons. 17. července byl dauphin Karel v Remeši korunován na Karla VII., čímž získal v očích současníků rozhodující převahu nad svým anglickým soupeřem, nezletilým Jindřichem VI.
Popularita rostla, zrada se blížila
Johanka byla rozhodnuta pokračovat ve svém boji proti Angličanům až do vítězného konce. Její popularita ve Francii stále rostla. Úměrně tomu ale klesala její obliba u krále, který s ním výrazně omezil komunikaci a snažil se ji pověřovat čím dál těžšími úkoly. Na počátku září 1430 sice její oddíly zaútočily na Paříž, bez královy podpory ale neměly šanci. Pomalu, ale jistě se schylovalo ke konci úspěšného tažení slavné panny. Při obnovení válečných operací na jaře 1431 hájila Jana s malým vojenským oddílem proti anglickým útokům Compiegne a byla – patrně zradou – zajata 23. května Burgunďany, kteří byli v té době spojenci Anglie.
Nejprve nečistý proces, potom svatořečení
Kouzlo Johanky však nepřestávalo na lid působit, takže se Angličané rozhodli jednou provždy s žijící legendou skoncovat. Zajatou dívku od Burgunďanů koupili za 10 000 liber a odvlekli ji do Rouenu před soud, který měl prokázat její spojení s ďáblem. V procesu, který řídil právě již zmiňovaný francouzský biskup Petr Cauchon, jenž se nechal vévodou z Bedfordu jmenovat Johančiným soudcem a zároveň viceinkvizitorem Francie, nešlo o nic jiného než se slavnou pannou skoncovat. Již se nehodila. Cauchon byl Johankou doslova posedlý. Už před Johančiným příjezdem do Rouenu nechal poslat do kraje Barrois agenta, aby toho o ní zjistil co nejvíc. O jejím dětství, rodině, vztazích s lidmi atd. Výsledkem byl však hluboce zklamán. Vyslaný agent k sobě v Chaumontu přibral notáře Mikuláše Baillyho a klerika Gerarda Patita. Postupně navštívil Domremy, Vaucouleurs a Toul, aniž by zjistil něco špatného, co by se proti ní dalo použít v procesu.byla odsouzena jako čarodějka a kacířka. Celá obžaloba tak byla stavěna pouze na odpovědích obžalované. Proces se nakonec povedl díky lžím a intrikám dovést do konce a dne 30. května 1431 byla devatenáctiletá Johanka na rouenském náměstíčku Vieux Marché upálena za živa.
Když si Karel VII. zajistil vládu nad takřka celou Francií, požádal o obnovení církevního procesu a prohlásil Johanku za oběť justičního omylu. Byla rehabilitována světským soudem v plném rozsahu. Později se stala symbolem Katolické ligy. Papež Pius X. ji prohlásil v předválečné době, 18. dubna 1909, za blahoslavenou a papež Benedikt XV. ji svatořečil 16. května 1920.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
