Jindřich Kolowrat-Krakowský: Protinacistický odbojář a český mecenáš. Komunisté mu sebrali majetek i občanství – G.cz
Vyhledávání

Jindřich Kolowrat-Krakowský: Protinacistický odbojář a český mecenáš. Komunisté mu sebrali majetek i občanství

Zdroj: Maresovhan - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=59988564

Před 123 lety se v Týnci u Klatov narodil Jindřich Kolowrat-Krakowský, významný mecenáš, diplomat, politik a protinacistický odbojář. Ve 20. století se zasadil o povznesení české kultury a významně zastupoval Československo na poli zahraničního obchodu. Během druhé světové války se aktivně účastnil odbojové činnosti, i přesto mu byl ovšem po únorových událostech zkonfiskován veškerý majetek a on sám byl zbaven občanských práv. Do rodné země se z emigrace vrátil až po dlouhých čtyřiceti letech, žádnou zášť či zlobu vůči své zemi ovšem nikdy nepocítil.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 27.7.2020, 11:20

Rod Kolowratů

Jindřich Kolowrat-Krakowský pochází z krakovské větve šlechtické rodiny Kolovratů. Kolovratové jsou starobylý český šlechtický rod, který hrál podstatnou roli v politickém a historickém vývoji českých zemí. Podle příběhu Bohuslava Balbína sahá rod Kolowratů až k bájnému silákovi, který zachránil jednoho z českých králů a jeho syna před smrtí, když zachytil jejich rozjetý vůz, čímž zastavil splašené koně. Rodové příjmení tedy dle této pověsti vzniklo spojením slov „kolo“ a „vrátit“. Na počest tohoto hrdinského činu směli od té doby příslušníci rodu užívat erb v podobě kola s osmi loukotěmi.

Krakovská větev rodu odvozuje svůj název od hradu Krakovec u Rakovníka, který zakoupil v roce 1443 Albrecht z Kolowrat, nikoli od polského Krakowa, k čemuž by mohl svádět starý pravopis jména Kolowrat s „dvojitým w“. Členové rodu, zejména pak větve Kolowrat-Krakowských, zastávali v průběhu historického vývoje v českých zemích různé významné funkce. Mezi příslušníky rodu patřili polní maršálové, ministři, kancléři, guvernéři, královští místodržící, arcibiskupové či podporovatelé českého národního obrození a mecenáši české kultury. Jedním z nejvýznamnějších členů rodu 20. století byl právě Jindřich Kolowrat-Krakowský, jenž byl významným politikem, diplomatem, mecenášem a protifašistickým bojovníkem.

Jindřich Kolowrat-Krakowský

Jindřich Krakovský z Kolovrat, celým jménem Jindřich Josef Vilém Albrecht Pavel hrabě Kolowrat-Krakowský, se narodil 27. července roku 1897 v Týnci u Klatov. Na svět přišel do rodiny Kolovratů jako čtvrtý syn a zároveň poslední ze sedmi dětí. Česky se naučil v obecné škole v Týnci, do níž ho poslal jeho otec Leopold Filip Kolowrat-Krakowský, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, a matka Nadine von Huppmann-Valbella, dcera významného tabákového magnáta. Ve studiích pokračoval na jezuitské škole v Salzburgu a následně také ve Vídni, kde studoval gymnázium, které v roce 1915 úspěšně dokončil.

Jindřich Kolowrat-Krakowský se aktivně účastnil bojů v první světové válce, byl totiž také poslán do důstojnické školy a následně se přidal k jezdecké artilérii v Krakově. Bojoval v bitvách na italské frontě, ale i na frontách na Ukrajině a ve Vinnycje. Se svou jednotkou se v hodnosti poručíka nejprve vydal k Jaroslawi a později také do Lvova. Za své činy a zásluhy obdržel záslužný zlatý kříž s korunou a také bronzovou medaili za statečnost, načež odcestoval přes Vídeň do Prahy, kde se svými bratry a matkou bezpečně prožil závěrečnou etapu první světové války.

Pro Jindřicha bylo po válce nutné vystavět záslužnou kariéru, už jen z úcty ke svému rodovému jménu. Nejprve se stal praktikantem v bance Bohemia, v roce 1920 pak začal pracovat ve Vývozním sdružení československých strojíren Czechomachine. Ta se starala o zastoupení a prosperitu českých i moravských strojírenských podniků v zahraničím obchodě, zejména ve východní Evropě. Roku 1922 se stal zástupcem sdružení v Rusku, kde byl poté také jmenován místodržitelem a o dva roky později se stal dokonce vedoucím exportního oddělení, načež byl poslán v roce 1927 do Spojených států amerických.

V období mezi svými dvaceti a třiceti lety začal Jindřich dědit poměrně velký majetek, se kterým nakládal velice svědomitě. Většinu zámků nechal opravit či zmodernizovat, na loveckém zámečku Diana zbudoval dřevařské závody, kde zaměstnával přes šest stovek stálých dělníků a poblíž založil českou školu.

Odbojová činnost za druhé světové války

Po vyhlášení mobilizace v roce 1938 narukoval do Trenčína a po vypuknutí druhé světové války byla na jeho majetek uvalena nucená správa, v tehdejším světle se jednalo v podstatě o odcizení majetku ve prospěch Protektorátu a Německé říše. Po autonehodě v roce 1940 byl Jindřich nucen strávit část války v rekonvalescenci, následně se svou rodinou pobýval v Košťálově u Semil. Po celou dobu trvání války se aktivně zapojoval do odbojové činnosti, jelikož velice odvážně razil antifašistické a antinacistické myšlenky. Nacistům na českém území byl trnem v oku nejen kvůli tomu, že podával zprávy londýnské exilové vládě o stavu na českém území, čímž velice usnadňoval vojenskou činnost odbojovým i partyzánským skupinám. Jindřich Kolowrat-Krakowský nejprve působil v rámci ilegální protinacistické skupiny Parsifal, později dokonce utvořil odbojovou skupinu v Košťálově. Za odbojové aktivity, kterými se podílel na boji proti nacistickému režimu, obdržel v roce 1945 od prezidenta Edvarda Beneše Československý válečný kříž 1939 a skrze dekret mu byl navrácen majetek.

Pocit odporu a hnusu po roce 1948

Po válce se stal Jindřich velvyslancem v Turecku a po dobu tří let působil v Ankaře, kde zastupoval a hájil zájmy Československa. O událostech v únoru roku 1948 se dozvěděl během pobytu v Curychu, pochopitelně se pro něj nejednalo o dobré zprávy, vzhledem k majetnosti, kterou hrabě Jindřich disponoval. V nové komunistické společnosti nebylo pro Jindřicha a jemu podobné místo. K situaci se vyjádřil skrze telegram, který do Prahy napsal 8. března: „Vývoj politických poměrů u nás způsobí utvoření nové vlády, která již dnes svými metodami zneuctila tradici svobody a demokracie v našem smyslu a která musí u každého slušného člověka vyvolat pocit hnusu a odporu. Je jisté, že tato vláda, která je agentem Kominformy, vrhne národ československý do morální a hmotné bídy. Žádal jsem již dříve o odvolání z Ankary a poskytnutí bezplatné dovolené, jelikož jsem již delší dobu nesouhlasil s vývojem naší vnitřní a zahraniční politiky. Nové poměry u nás však také znemožňují, abych zůstal, byť jen formálně ve službách pražského Ministerstva zahraničních věcí."

Odcestoval tedy do Londýna, kde skrze BBC promluvil ke krajanům a následně zahájil emigraci do Spojených států amerických. Po únorových událostech byl Jindřich Kolowrat-Krakowský zbaven občanských práv a celý jeho majetek byl znárodněn, dokonce i dřevařské závody na zámečku Diana byly zlikvidovány. Během dalších čtyřiceti let se do Česka již nevrátil. Ve Spojených státech se věnoval spíše menšímu podnikání, vlastnil pilu, farmu s mlékárnou a obchodovali s tělocvičnými pomůckami. V USA byl nucen začít znovu, neměl zde takové zázemí jako v českých zemích, a proto se také potýkal s finančními problémy.

Porevoluční zadostiučinění

Po revoluci roku 1989 se vrátil zpět do Československa, kde mu byl díky restitucím navrácen téměř celý majetek. Žádná zášť nebo zloba však ze strany Jindřicha směrem k českému státu nepřišla. Rodinnou vilu v Košťálově daroval městu, lovecký zámeček Diana, ve kterém byl za komunismu zbudován domov důchodců, pronajal za 1 Kč ročně, statek v Týnci spolu se zemědělskou půdou ponechal bývalému zemědělskému družstvu a Kolowratský palác pronajal Národnímu divadlu, taktéž za symbolickou jednu korunu. Za svou záslužnou činnost převzal od prezidenta Václava Havla v roce 1991 Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy, což mu bylo alespoň částečným zadostiučiněním a vyjádřením vděku, kterého se mu během dlouhých čtyřiceti let komunistického režimu nedostalo. Stejnou příležitost ovšem neměla Jindřichova žena Marie, která se po nutné emigraci roku 1948 již do rodné země nepodívala a zemřela roku 1991 v Americe. Jindřich Kolowrat-Krakowský zemřel v roce 1996 ve věku 98 let a byl pohřben v rodové hrobce v Týnci u Klatov, kam byla převezena a uložena také urna s popelem jeho ženy Marie.

Podobné články

Doporučujeme

Další články