Jen pár desítek mužů a komunismus v srdci, tak začala revoluce na Kubě – G.cz
Vyhledávání

Jen pár desítek mužů a komunismus v srdci, tak začala revoluce na Kubě

+ DALŠÍ 1 FOTKA

Před jedenašedesáti lety proběhla na Kubě revoluce pod vedením nechvalně proslulého pozdějšího diktátora Fidela Castra. Cesta k revoluci nebyla pro Castra nijak snadná, několikrát mu šlo o život, musel improvizovat, být kreativní, pracovat s tím málem co měl, aby dokázal sundat vojenskou juntu, která vládla na Kubě před ním. Ale když se mu to povedl, stal se El Comandante se svou prostou uniformou, plnovousem a doutníkem ikonou všech latinskoamerických diktátorů.

Jan Studnička
Jan Studnička 16.2.2020, 15:22

Dětství na plantáži

Fidel se narodil bohatému statkáři a jeho služce. Ve škole se mu často vysmívali, že je nemanželského původu, ale když bylo chlapci patnáct let, jeho otci se konečně podařilo rozvést se se svou první ženou a vzít si Fidelovu matku. Ten tak mohl používat celé jméno i s matčiným příjmením - Fidel Alejandro Castro Ruz. Celkem měl Fidel devět sourozenců a někteří z nich s ním skončili v čele Kuby.

Někteří ovšem ne. Když se hoši Castrovi dostali k moci, jedna jejich sestra dělala tři roky špionku pro CIA a pak utekla do Ameriky. Ale to hodně předbíháme.

Starý Castro chtěl svým dětem dopřát co nejlepší vzdělání, takže poslal Fidela studovat právničinu na univerzitu v Havaně. A tehdy se začal mladý Castro politicky angažovat. Vystudoval práva a vstoupil do Ortodoxní strany kubánského lidu - Partido Ortodoxo.

Situace se ale změnila v roce 1952, kdy se dostal k moci generál Fulgencio Batista. Tentokrát ale ne demokratickou cestou, nýbrž vojenským pučem. A jak se radikalizoval tuhý vojenský režim, radikalizoval se i rodící se revolucionář Castro.

M-26-7

26. července 1953 podnikly protirežimní síly útok na druhé největší kasárny na Kubě… a selhaly. Mezi zatčenými revolucionáři byl i Fidel. U soudu se jako právník hájil sám a byl odsouzen na patnáct let vězení. Odseděl si ale jenom pár let, protože v roce '55 se Batista rozhodl, že se u příležitosti svého zvolení prezidentem ukáže jako dobrotivý vůdce a udělí revolucionářům amnestii.

Chyba.

Castro dostal zákaz vystupování na veřejnosti, takže si sbalil svých pět socialistických švestek a odletěl do Mexika, kde zformoval Hnutí 26. července, v originále Movimiento 26 de Julio, zkráceně tedy M-26-7. Hnutí se připravovalo na převrat na Kubě. V Mexiku se mimochodem Castro seznámil s argentinským lékařem, o kterém jste možná slyšeli. Jmenoval se Ernesto Guevara, ale říkalo se mu Che.

V roce 1956 tedy z Mexika vyplula stará sotva plovoucí bárka, na které byla necelá stovka kubánských revolucionářů pod vedením Fidela Castra, jeho mladšího bratra Raúla Castra a Che Guevary. Cíl? Revoluce na Kubě.

Viva la revolución!

Otto von Bismarck jednou slavně řekl, že pokud se Britové vylodí v Německu… nechá je všechny zatknout. Narážel tím na to, že Britové mají na ostrovech jenom malou koloniální armádu a ta by nedokázala ani překročit pláž. A měl samozřejmě pravdu, ostatně von Bismarck měl vždycky pravdu. Ale Otto von Bismarck žil v době žil v době před první světovou válkou. Kdy byli ještě guerillové války a partizánství dost neznámý koncept.

V padesátých letech dvacátého století už se vědělo, že i pár idiotů se samopaly dokáže napáchat dost škody, takže když se Batista doslechl, že se na Kubě vylodilo osmdesát ozbrojených revolucionářů, zakročil s vojenskou efektivitou a totalitní brutalitou. Armáda rozprášila Castrovu jednotku, řadu revolucionářů zabila, někoho zatkla. Do skrýše v horách se dostalo pouze čtrnáct ozbrojených mužů. Pro revolučního ducha to byla tragédie a mezi lidmi se šeptalo, že je Castro po smrti.

Castro pomalu nabíral lidi v horách Sierra Maestra, kde se mohl schovávat i s početnou skupinou bez obav, že by se Batistovým silám podařilo je najít. Za necelý měsíc dal dohromady početnou skupinu, ale většina Kuby se pořád domnívala, že ani není naživu a v horách byl odřízlý od světa i od dalších protistátních skupin, včetně své M-26-7. Necelé dva měsíce po vylodění tedy Castro udeřil znovu.

Vojensky vzato to nebylo významné vítězství, Fidelovým revolucionářům se podařilo dobýt malou armádní základnu… ale pro kubánský lid najednou Castro vstal z mrtvých a měl s sebou armádu.

Fidel Castro byl obecně muž, který věděl, jak se buduje image a pracuje se s informacemi a propagandou. Od svého vylodění až do vítězství totiž vždy přesně věděl, kde zasáhnout, aby to v očích veřejnosti uškodilo režimu nejvíc, uměl mluvit do médií… dokonce se traduje, že když prováděl novináře po svém povstaleckém táboře, nechával některé své muže poté, co je s novináři minul, převléct se a přeběhnout na druhou stranu tábora, aby to vypadalo, že má mnohem víc lidí, než ve skutečnosti má.

Revoluční nálady v následujících měsících vybuchovaly různě po celé Kubě. Studentská revoluční organizace pronikla do Batistova paláce v Havaně a pokusila se ho zabít. Pár měsíců na to se na námořní základně Cienfuegos vzbouřili námořníci a Batista musel povstání krvavě potlačit. To ale dalo prostor takzvané druhé povstalecké frontě, která zaútočila na důležité komunikační centrum Santa Clara.

Batistovi teklo do bot, takže se nejdřív pokoušel vyjednávat, navrhoval volby a amnestii pro povstalce, ale když na to rebelové reagovali výzvou ke generální stávce, přitvrdil. Nechal napalmem bombardovat revolucionáři ovládané území včetně vesnic plných civilního obyvatelstva. Do toho spustil několik masivních ofenziv a bylo jasné, že za těchto podmínek revolucionáři nejenom, že prohrají, ale do pár týdnů budou všichni mrtví.

Fidel jako mistr propagandy poslal fotky pum do amerických médií a nechal své lidi, aby přepadli autobusy s americkými důstojníky jenom proto, aby jim předali fotografie vypálených vesnic. Důstojníci US Army pak tlačili na svého konzula a ten diplomatickou cestou donutil Batistu přestat s bombardováním, což dalo Castrovi čas se přeskupit, odrazit útoky režimních sil a opevnit základny v horách.

Teď mohli zaútočit rebelové. Che Guevara se svými oddíly vyrazil na pochod Kubou a cestou verboval další muže. Z Batistovy armády hromadně dezertovali vojáci a přidávali se k povstalcům. Během dvou měsíců Guevara v podstatě rozdělil ostrov na dvě části. Válka zuřila naplno po celém ostrově. Castro se svými jednotkami zase dobyl Santiago de Cuba a byl místními přivítán jako osvoboditel.

Hluboce demoralizovaná státní armáda nemohla bez podpory veřejnosti dlouho držet, takže pár týdnů na to padla do rukou rebelů i Santa Clara, čímž se povstalcům otevřela cesta do Havany. 1. ledna 1959, pár minut po půlnoci, utekl letadlem Batista z Kuby. A den na to, 2. ledna vjely rebelské jednotky do města.

A takhle s osmi sty lidmi Fidel Castro porazil třiceti tisícovou armádu generála Batisty. Revoluce byla hotova. Kuba byla jejich.

Na vrchol

Přestože noví vládci Kuby slibovali demokracii se špetkou socialismu, první tribunály byly zřízeny už v lednu 1959. V úplně první vládě Fidel Castro ještě nebyl, protože měl moc práce s popravami kontrarevolučních živlů. Ale před jedenašedesáti lety přesně, 16. února 1959 se bez voleb nechal jmenovat premiérem. A přestože Kuba měla prezidenta, Castro byl zcela jasným vůdcem země.

Zůstal jím půl století. Za tu dobu přežil přes šest set (!) pokusů o atentát, málem způsobil třetí světovou válku, zakázal Beatles, vytvořil první komunistický stát na západní polokouli a získal rekord za nejdelší veřejný proslov. Ale o tom zase příště, děti.

Podobné články

Doporučujeme

Další články
Zavřít reklamu