Československé válečné loďstvo

Někomu se to může jevit jako něco neuvěřitelného, snad jako fikce nebo pohádka, ale Československo kdysi opravdu mělo válečné loďstvo. V květnu roku 1918 vznikl ve Vladivostoku úplně první námořní oddíl československých legií v oblasti Dálného východu. Jednalo se vlastně o takové československé mariňáky – ale pozor, žádnou strašlivou silou tento oddíl nedisponoval. K dispozici měl tři parníky a jeden ledoborec, přičemž se tyto lodě zpravidla užívaly k přepravním účelům.

Ačkoli už byla válka téměř u konce, československá flotila přeci jen svedla jednu bitvu – první a poslední. Jak uvádí také internetová televize stream ve svém pořadu Výlety do minulosti, jde s největší pravděpodobností o jedinou bitvu československé flotily v naší historii. Jedná se o bitvu na Bajkalském jezeře ze dne 16. srpna 1918.

V okolí Bajkalského jezera totiž českoslovenští legionáři bojovali o tamější horské soutěsky, které byly dobře střežené. Československým jednotkám tehdy na Dálném východě velel plukovník Radola Gajda, jehož silně znepokojovalo Bajkalské jezero, které bylo v té chvíli ještě kompletně ovládáno loděmi Rudých.

mohlo by vás zajímat

Vzestup a pád Radoly Gajdy: Smutná postava české historie navždy spojená s fašismem

Bitva na Bajkalském jezeře

První světová válka vrcholila a na Bajkalu bylo tedy potřeba obsadit klíčové i méně důležité přístavy – z toho důvodu, aby českoslovenští legionáři nebyli ohroženi v týlu. Zmíněné parníky, které měli legionáři k dispozici, nechali vyzbrojit čtyřmi houfnicemi ráže 100 mm, čímž z „dopravních prostředků“ vlastně vytvořili jakési bitevní lodě. Spíše však šlo o pojízdné „vodní“ dělostřelectvo. Jednalo se o lodě Sibirjak, Burjat a Fedosia a několik říčních vlečných člunů – českoslovenští vojáci se jich zmocnili při obsazování přístavů.

Ukořistěné lodě chtěli legionáři primárně využít k nečekanému výsadku do nepřátelského týlu. 15. srpna se tedy čerstvě vzniklé československé loďstvo vydalo z Listvjanky, aby v poledne 16. srpna doplulo přibližně osm kilometrů před přístav v Mysové. Rudí, kteří v přístavu kotvili, se domnívali, že jim „známé“ lodě vezou zásoby a proviant. Čechoslovákům se tak podařilo přiblížit k přístavu na méně než čtyři kilometry, než nepřátelům konečně došlo, jaká je vlastně situace.

Ledoborec Bajkal, který byl v přístavu umístěn, se chystal k palbě, ovšem výhoda překvapení byla na straně našich legií, kterým se podařilo zahájit palbu dříve. Z ukořistěných parníků pálili jak na přístav, tak na nepřátelský ledoborec. Bitva to nebyla kdovíjak rozsáhlá, legionáři zastihli své nepřátele fatálně nepřipravené, a jednalo se tak o rychlý proces. Přístav i nedaleké nádraží skončilo v plamenech a v Mysové propukl zmatek. Ledoborec Bajkal byl přesnou střelou z parníku Sibirjak potopen.

mohlo by vás zajímat

Sedmidenní válka o Těšínsko: Sousedský konflikt, při kterém si Čechoslováci a Poláci vzájemně vypíchávali oči a odřezávali přirození

Taktický ústup a obsazení ledoborce Angara

Bitva byla v podstatě u konce, během třiceti minut československého ostřelování pobřeží však přijel obrněný vlak se značným množstvím děl. Ta začala nepříjemně opětovat palbu československým lodím. Legionáři si ovšem v tu dobu již byli vědomi toho, že svůj úkol splnili a takticky odpluli. Bitva skončila vzhledem k výsledku, škodám a ztrátám vítězně. Cestou zpět ještě československé válečné loďstvo potkalo ledoborec Angara, který se ovšem boji raději vyhnul – přesto se jej československým legionářům podařilo během několika dní obsadit.

Ač může celý příběh kolem „československé flotily“ a „námořní bitvy“ znít vlastně trochu bizarně, jde o slavnou bitvu a důležité vítězství československých legií. Ještě bizarněji však může znít skutečnost, že československé válečné loďstvo v podstatě nikdy nebylo poraženo. Svedlo jen jednu bitvu a ta byla vítězná. Činnost československého námořního oddílu byla ukončena v roce 1920.