Vitamín A

Jeho výzkum probíhal již téměř sto let a byl podobně plný omylů a nedorozumění jako Eijkmanovy pokusy s drůbeží. V roce 1918 se stal prvním oficiálně pojmenovaným vitamínem. Protože předtím nesl různá označení, jejichž uvádění za názvem „vitamín“ by mohlo být zavádějící, bylo rozhodnuto pojmenovat jej prvním písmenem latinské abecedy. Předpokládalo se, že mezi vitamíny brzy přibudou další látky zkoumané v potravě a ty se pak jednoduše označí dalšími písmeny abecedy. Tak jednoduché to ale být nemělo.    

Vitamín B

Tady je to poněkud složitější. Jedná se ve skutečnosti o celou širokou rodinu podobně působících látek. Jako první byl vitamínem B pojmenován komplex látek získaný díky výše popsaným pokusům s cílem nalézt příčinu nemoci beri-beri. Teprve později se přišlo na to, že těchto vitamínů – na rozdíl od jiných rozpustných nikoli v tucích, nýbrž ve vodě – je daleko více a mají společné vlastnosti co se týče původu, metabolického zpracování a účinku. Přidávala se proto čísla, kterých je dnes už asi dvacet. Ale některá čísla chybí (třeba neexistuje žádný vitamín B4) – protože se ještě později přišlo na to, že látky původně považované za vitamíny jimi podle definice těchto látek býti nemohou.    

Vitamín C

Další ze dvou vitamínů rozpustných ve vodě. Jedná se o organickou kyselinu, kterou se ale podařilo izolovat až poté, co už byly pojmenovány vitamíny A a B. Výzkum vitamínu C probíhal vlastně již od prvního výskytu kurdějí mezi námořníky a vyvrcholil pokusem polárních badatelů, kteří sami na sobě zkoušeli účinky eskymácké diety spočívající v konzumaci syrových nebo jen lehce ovařených ryb. 

Ve stejný rok pak maďarský biochemik Albert Szent-György objevil pravého ‚chemického původce‘ a nazval jej kyselinou hyxarunovou, souběžně s ním pak stejnou látku zkoumali také vědci v Pittsburghské univerzitě. Až o deset později byla ale její struktura přesně popsána a vitamín C, tedy kyselina nově pojmenovaná jako askorbová (ve významu protikurdějová), byl vyroben uměle. A jelikož byly kromě jeho vitálních účinků na lidský organismus později objeveny i užitečné konzervační vlastnosti, známe jej dnes též pod označením E300.    

Vitamín D

Původně byl pokládán za vitamín A, než se podrobnější analýzou směsi různých látek získávaných z oleje rybích jater oddělil od skutečného vitamínu A, tedy axeroftolu (resp. jeho dvou přirozených forem: retinolu a 3-dehydroretinu). Jelikož v té době byla již obsazena všechna písmena až do C, bylo mu přiřazeno písmeno D.    

Vitamín E

Těsně následoval po ‚déčku‘, ačkoli jako látka upravující růst předčasně narozených dětí byl zkoumán již od dvacátých let.    

Vitamín K

Proč tak velký abecední rozestup? Tento čistě německý objev souvisel se srážlivostí krve, tzv. koagulací – proto bylo prosazováno označení „K“. Navíc v té době bylo „K“ jakoby náhodou první volné písmeno v abecedě, zatím neobsazené žádným nově objeveným vitamínem. Jak to? Protože tehdy ještě existovaly vitamíny F až J. F bylo později vyřazeno, protože nesplňovalo definici vitamínu, z G a J se stal vitamín B2 a z H pak B7. Tím to ovšem nekončilo. Kdysi jsme měli i vitamín M – dnes B9, vitamín O – karnitin, vitamín P – flavonoidy, vitamín PP – B3 nebo vitamín S. Ten na své uznání jako vitamínu zatím čeká – ve skutečnosti se jedná o kyselinu salicylovou (chemicky příbuznou účinné látce v acylpirinu), která se dnes používá v kožním lékařství, zejména na akné.

 

A abyste věděli, proč je zdravé jíst vejce, klikněte SEM.