V roce 1949 měli jezuitští kněží ve St. Louis provést exorcismus na chlapci, který je známý pod pseudonymem Roland Doe. Říká se, že ho posedl démon poté, co použil desku Ouija. Tento případ později inspiroval spisovatele Williama Petera Blattyho, jehož kniha se stala předlohou pro kultovní film Vymítač ďábla.
Film podle skutečné události?
Ve čtrnácti letech měl Roland Doe údajně zažít posednutí démonem, jehož průběh údajně zdokumentoval místní kněz Raymond J. Bishop. Nicméně existují domněnky, že si chlapec vše pouze vymyslel. Jak to vlastně tehdy bylo?
Podle legendy začal celý příběh v lednu 1949. Roland se těžce vyrovnával se smrtí své tety Harriet, která mu ukázala, jak používat hrací desku Ouija. Ta měla sloužit ke komunikaci s duchy. Po její smrti začal Roland ve svém domě slýchat zvláštní zvuky, které měly znít z podlahy a stěn. Bez viditelné příčiny začala z trubek kapat voda a jeho postel se nepochopitelně třásla.
Rolandovi rodiče byli zoufalí. V době jeho údajného posednutí studoval jeden rodinný příbuzný na jezuitské univerzitě ve St. Louis. Díky tomuto kontaktu se rodiče spojili s otcem Halloranem a otcem Bowdernem. Po poradě s rektorem dospěli kněží k závěru, že je nutné provést exorcismus. Ten proběhl v březnu 1949 v domě na Roanoke Drive, kde se během rituálu na chlapcově těle objevovaly škrábance a jeho postel se znovu začala třást, což vyvolalo rozruch.
Kněží také zaznamenali určité chlapcovy vzorce chování. Přes den byl většinou klidný, ale v noci vydával zvláštní hrdelní zvuky a projevoval silný strach z posvěcených předmětů. Jednou se mu na hrudi objevil škrábanec ve tvaru X, což si kněží vyložili jako znak toho, že je posedlý deseti démony. Bez ohledu na to pokračovali v exorcismu. Po dvaceti dnech se však stav ještě zhoršil. Roland totiž začal kněžím hrubě nadávat a močil do postele.
Toho dne rodičům došla trpělivost a odvezli syna do nemocnice Alexian Brothers. Lékaři však nevěděli, jak mu pomoci, takže se opět obrátili na exorcisty. Roland 18. dubna prohlásil, že je posedlý samotným Satanem a ten se jeho těla nikdy nevzdá. Ve 22:45 téhož dne, poté, co kněží položili na chlapce krucifixy a růžence a vyzvali svatého Michaela, aby mu pomohl, došlo k obratu. Roland upadl do sedmiminutového transu a měl vidění, ve kterém archanděl Michael bojuje s ďáblem. Poté se probudil a řekl: „Je pryč.”
Byl Roland skutečně posedlý, nebo jen velmi přesvědčivě předstíral? Spisovatel Thomas B. Allen ve své knize The True Story of Exorcism napsal, že Roland byl psychicky velmi nestabilní chlapec a že na něm nebylo nic nadpřirozeného. Bylo tomu opravdu tak?
Mark Opsasnick rovněž zpochybnil důvěryhodnost obou jezuitů a tvrdil, že Roland byl podle jeho názoru „rozmazlený spratek, který toužil po pozornosti a chtěl se vyhnout škole.” Navíc byl známý svým sklonem k vtipkování na úkor širokého okolí. Škrábance na těle si prý mohl způsobit sám, protože nikdo nekontroloval jeho nehty, a latinská slova mohl odposlouchat od kněží. I skeptik Joe Nickell zpochybnil pravdivost případu, označil ho za jeden velký podvod.
Je tedy možné, že jeden z nejznámějších hororů všech dob je založen na lži dospívajícího chlapce? I kdyby ano, tak pravdu se již pravděpodobně nedozvíme.
Zdroje informací:
https://www.novelsuspects.com/articles/roland-doe/
https://allthatsinteresting.com/roland-doe-the-exorcist-true-story
https://en.wikipedia.org/wiki/Exorcism_of_Roland_Doe
Podobné články
Doporučujeme
