Chemická kastrace
Zákon na nucenou kastraci sexuálních násilníků představila Indonésie už v roce 2016. A už tehdy vzbuzoval velkou kontroverzi. Nejrůznější lidskoprávní organizace, zvlášť ty místní, se proti zákonu stavěly. Zákonodárci ale měli velkou podporu veřejnosti protože jednak je v jihovýchodní Asii sexuální násilí na dětech a mladistvých velký problém, jednak právě v tu dobu šokovala národ brutální vražda/znásilnění čtrnáctileté dívky. Ta rozpoutala na zemi nezvykle dlouhou a vášnivou debatu o tom, jak se bude Indonésie s problémem potýkat.
Odpovědí měl být právě kontroverzní zákon, ale trvalo tři roky, než oběhl legislativní kolečko k prezidentově podpisu, ten byl dodán až loni začátkem prosince. Nemalá skupinka zákonodárců se totiž stavěla na stranu Amnesty International, která argumentovala tím, že jde o porušování lidských práv a je to jenom vršení krutostí. Psychologové navíc podotýkali, že násilnosti na dětech nemají často se sexualitou nic společného a jde jen o sadismus a pokřivenou dynamiku vztahu mezi násilníkem a obětí.
V řadě zemí, například u nás, je kastrace poměrně běžnou součástí léčby sexuálních deviantů, ale provádí se dobrovolně. Chirurgická kastrace se pak provádí velice zřídka, nejčastěji se užívají prášky. V Indonésii by se měla nitrožilně aplikovat násilníkům látka, která uměle a rapidně snižuje hladinu testosteronu.
K tomuto trestu už byli odsouzeni dva muži, ale justice narazila na problém - žádný doktor nechce trest vykonat. Pochopitelně z etických důvodů.
Joko Widodo
Takhle přísná a hraničně až nelidská legislativa je vlastně přirozeným výsledkem politiky indonéského prezidenta. Jmenuje se Joko Widodo a je to rozporuplná osobnost. Na jednu stranu je neuvěřitelně populární. Jak doma v Indonésii, tak ve světě. Pochází z chudých poměrů, vyhrabal se s demokratickou stranou nejdřív na starostu Jakarty, potom až na prezidentský post. Je znám tím, že nerad používá státní prostředky pro soukromé účely, rád chodí mezi lidi, jako starosta se zasazoval o zlepšení poměrů ve městě, rozšíření zeleně a vůbec má na triku hromadu pozitivních věcí. Média mu rádi přezdívají “indonéský Obama”.
Na druhou stranu jako silně věřící muslim vede kampaň proti alkoholu a jeho prodejcům a jak už bylo řečeno, razí nulovou politiku vůči zločinu. V roce 2015 například v Indonésii popravili čtrnáct osob, většina z nich byli cizinci, a všichni byli k trestu smrti odsouzeni za pašování drog. V posledních letech žádné popravy nebyly, protože neslavný rok 2015 si vysloužil silnou mezinárodní kritiku.