Florence Foster Jenkins byla neuvěřitelně fascinující osobností. Její životní příběh by se mohl stát inspirací pro film. Pokud lze o někom říci, že jeho životní dráha dokonale naplňuje rčení „když se chce, všechno jde“, je to právě tato výjimečná operní zpěvačka. Ačkoli neuměla zpívat správně podle not, dokázala vyprodat slavnou Carnegie Hall a získat si obdiv publika.
Z nuly až na vrchol
Florence Foster Jenkins se narodila v roce 1868 v Pensylvánii do velmi bohaté rodiny, která jí zajistila zdánlivě bezstarostné a šťastné dětství. Měla mladší sestru Lillian, která bohužel zemřela ve věku osmi let na záškrt. Už jako sedmiletá Florence začínala objevovat svou zálibu v tom být středem pozornosti a milovala veřejná hudební vystoupení. Od raného věku se věnovala hře na klavír. Po dokončení střední školy chtěla pokračovat ve studiích v Evropě, ale její otec to razantně odmítl a finančně ji nepodpořil.
V roce 1885, ve svých sedmnácti letech, Florence utekla z domova s lékařem Frankem Thorntonem Jenkinsem, za kterého se provdala. Živila se jako učitelka klavíru, ale o rok později zjistila, že ji manžel nakazil syfilidou. Bez váhání ho opustila a údajně o něm už nikdy nahlas nepromluvila, i když si ponechala jeho příjmení Jenkins. Krátce poté utrpěla zranění paže, které jí znemožnilo pokračovat ve hře na klavír i ve výuce, což pro ni byla další velká životní rána. Začala proto přemýšlet o tom, čím se bude živit.
V roce 1909 se Florence společně s matkou přestěhovala do New Yorku. O devět let později se seznámila s nemanželským synem anglického hraběte, neúspěšným hercem St. Clair Bayfieldem. Když se zdálo, že se její život začíná obracet k lepšímu, zemřel její otec, který jí však zanechal velké dědictví.
Po otcově smrti se Florence rozhodla věnovat kariéře zpěvačky, a Bayfield se logicky stal jejím manažerem. Ani skutečnost, že postrádala hudební talent a její zpěv byl příšerný, ji nezastavila. Florence začala chodit na lekce zpěvu a dokonce si založila vlastní hudební klub. Nedostatek talentu ji nijak neomezoval, naopak, měla velmi vysoké sebevědomí a odhodlání, které táhlo blíž k cíli.
V roce 1912 začala Florence pořádat soukromé recitály a v roce 1917 založila a stala se prezidentkou vlastního hudebního spolku Verdi Club. Brzy poté se odvážila zpívat árie od skladatelů, jako byli Mozart a Verdi. Navzdory jejímu nedostatku pěveckého talentu ji lidé z nějakého důvodu považovali za natolik fascinující, že její fanouškovská základna neustále rostla. Největším úspěchem její neobvyklé pěvecké kariéry byl koncert v prestižní Carnegie Hall, který se konal 25. října 1944. I když její zpěv mnohým posluchačům připadal nesnesitelný, vstupenky na její vystoupení byly vyprodány během pouhých dvou hodin. Bohužel o měsíc později, 26. listopadu 1944, Florence zemřela. Údajně kvůli neléčené syfilidě.
Životní příběh Florence Foster Jenkins byl natolik zajímavý, že se stal předlohou pro film „Božská Florence“, který v roce 2016 natočil režisér Stephen Frears. Hlavní roli ztvárnila herečka Meryl Streep.
Zdroje informací:
https://www.britannica.com/biography/Florence-Foster-Jenkins
https://www.rottentomatoes.com/m/florence_foster_jenkins_2016
https://en.wikipedia.org/wiki/Florence_Foster_Jenkins
Podobné články
Doporučujeme
