Dějiny jako nástroj politické propagandy

Každá doba si vykládá dějiny po svém. Hezky se to dá ilustrovat na rozdílném postoji k samostatnosti Československa na nacistickém Německu v meziválečném období. Zatímco v pojetí Tomáše Garrigua Masaryka měly české země v určité podobě samostatně existovat již od 7. století, nacistický režim v Protektorátu prosazoval německé cítění dějin. Podle nacistů totiž Čechy nikdy formálně nebyly samostatné, jelikož od 11. století byly součástí Svaté říše římské, od které nacistické Německo odvádělo svou historickou legitimitu. Znáte označení Třetí říše? Hitlerovo Německo mělo být po Svaté říši římské a Německém císařství právě tou poslední třetí říší, čímž nacisté zcela ignorovali celé období meziválečné Výmarské republiky. Dějiny si zkrátka každý režim vykládá po svém.

mohlo by vás zajímat

5 nejhorších filmů z dob těžkého socialismu a 1 šílený seriál jako bonus

U nás si asi nejpodivnějším vývojem svého historického odkazu prošli husité. Není se čemu divit – husitská revoluce se totiž dá pojímat z opravdu velkého množství úhlů. Své o tom ví naši obrozenci, kteří z husitských válek učinili doslova středobod českých dějin. Největší podíl na tom měl pochopitelně František Palacký, který spolu s dalšími cíleně potlačil některé kontroverznější prvky husitské revoluce, a naopak se pokusil (v mnoha případech uměle) vytvořit analogii se soudobými útrapami českého národa. Asi nejlepším příkladem jsou takzvané spanilé jízdy – v období husitských válek podnikali válečníci plenitelské nájezdy do sousedních německých zemí s jediným cílem, kterým byl zisk kořisti. Při těchto svých „výpravách“ se pak husité neštítili použít násilí.

Je asi jasné, že obrozenci chtěli tyto násilné nájezdy v rámci svého uchopení „husitského etosu“ nějakým způsobem polidštit. Dlouhá léta se tak děti u nás učily, že cílem spanilých jízd bylo šlechetné šíření Husových myšlenek za hranice českých zemí. Podobně pak s husity pracoval i Masaryk, kdy byli následníci Jana Husa označovaní za zakladatele české humanity a první vůdce odporu proti německé nadvládě. Po komunistickém převratu se pak husitství změnilo v marxisticko-leninském pojetí na „husitské revoluční hnutí“, což si pamatuje každý, kdo za socialismu prošel dějepisem na základní škole.

Kam se podělo křesťanství?

Přestože husité jako radikální odnož křesťanství neměli být pro ateistické komunisty vůbec přijatelní, podařilo se komunistickému režimu vyzobat z husitských myšlenek přesně ty, které se hodily do krámu marxistickému pojetí dějin. Nově tak byli husité jakýmisi primitivními středověkými komunisty – myšlenky křesťanství byly potlačeny a namísto toho se husitská revoluce vyzdvihovala jako odboj prostého utlačovaného (či snad vykořisťovaného) lidu proti bohaté šlechtě a kléru (katolické církvi), ignorujíc fakt, že husitství nelze od křesťanství oddělit. V tomto duchu byla natočena i legendární Vávrova Husitská trilogie, která je dnes považována za příklad dokonalého tendenčního díla. K husitům jako předchůdcům komunistické revoluce odkazovala i první komunistická ústava z roku 1948, která v úvodním prohlášení říká, že: „První v Evropě pozdvihli v husitské revoluci na své prapory myšlenky svobody mínění, lidovlády a sociální spravedlnosti.“

GALERIE Husitské revoluční hnutí

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Výmluvným a až tragikomickým příkladem tohoto svévolného překrucování dějin je pak scéna z tendenčního propagandistického snímku Vítězný lid z roku 1977, který je nechutně překrouceným převyprávěním únorového převratu. V jedné scéně se tak usměvavý a klidný Klement Gottwald rozplývá s vnučkou na koleni nad obrázkem Jana Žižky. Nechutné. To ale asi dokážou jen čeští komunisté – z radikální křesťanské odnože udělat sekulární bojovníky za práva pracujícího lidu.