Stavění více nádrží z betonu ničemu nepomůže
Přišlo sucho, takže z betonu postavíme víc nádrží a kanálů, abychom v zemi udrželi vodu. Zní to jednoduše, pragmaticky, problém vyřešen a ani si nebudeme muset utahovat opasky. Díky Andreji. Je to ale asi jako si vzít na mozkový nádor ibalgin. Pořád dokola. Hlava vás chvíli asi bolet nebude, zato nádor poroste dál a z prášků na tlumení bolesti ti bude krvácet žaludek. Beton, jako jeden ze dvou největších producentů CO2, nám ten nádor nevyléčí. Ale přesně naopak.
Problém není sucho, problém je klimatická změna a tu nevyřešíme žádným jednorázovým řešením. A už vůbec ne v rámci naší krásné republiky. Místo náhodných krátkodobých záplat bychom měli řešit celou klimatickou změnu komplexně. Na domácím poli přechodem k bezuhlíkové ekonomice a na tom mezinárodním tlakem na dodržování globálních environmentálních závazků, pokud tedy chceme pořád pít pivo.
Jestli bude, nebo nebude pivo či klimatický kolaps, je čistě politická otázka. Již nyní máme 90 až 95 procent technologií potřebných k tomu, abychom přešli na bezuhlíkovou ekonomiku. Něco to ale bude stát. Eventuálně k tomu stejně dojde a buď za to zaplatíme teď trochou politické vůle a peněz, nebo později něčím cennějším. Svobodou v lepším případě, existencí v horším a pivem v tom úplně nejhorším.
Zatímco ve světě se stává boj proti změně klimatu a kompletní ekonomická transformace zásadním politickým tématem, u nás prý stačí postavit pár přehrad. Jsme holt zázračná země. Jako jeden z historicky největších znečišťovatelů na světě ale neseme velký podíl viny na svojí vlastní zkáze. Ano, můžeme zůstat východoevropskou montovnou zahraničních aut a počkat až nám shoří barák (čti Plzeň za kilo), anebo můžeme jít tomu štěstíčku v podobě bezuhlíkové ekonomiky trošičku naproti.
A tady čtěte o tom, že klidně můžete stávkovat dál, protože politici ani novináři klimatickou změnu nevyřeší.