Vypadá to, že nábytkové stavebnice jsou přeci jen hudbou budoucnosti. Lidé z Massachusettského technologického institutu (MIT) – světově nejproslulejší soukromé univerzity co do nových vynálezů a inovací – sestrojili židli, která se umí sama postavit. Zatím je to tedy spíše jen pokusná „židlička“ s půdorysem 15 na 15 cm, ale stejně.

Jak před pár dny informoval časopis Wired, sestrojil ji s týmem svých studentů vědec, umělec a počítačový architekt Skyler Tibbits, který se již nějakou dobu zabývá tzv. programovatelnými materiály a má za sebou úspěšný výzkum „samoskládacích balónů“. Ty se samy složí ve vzduchu, kdežto jeho židle se ze základních dílů postaví v kapalině. Přesně jak to uvidíte v následující animaci: do nádrže je vhozeno šest bílých hranolů a turbulence ve vodě je pak po určité době – a několika „pokusech a omylech“ – ‚přinutí‘ se poskládat tak, že vznikne židle.

První samoskládací prototyp má šest částí osazených magnety s unikátně vytvarovanými přípojnými body, díky nimž do sebe jednotlivé části mohou napevno zapadnout. Je to prakticky něco na způsob puzzle – díky magnetické síle se sice navzájem přitahují všechny části, ale spojí se jen ty, které mají odpovídající tvary přípojných bodů.

Je to tedy otázka pokusu a omylu, kde odpovídající části ‚najdou‘ svůj protějšek a spojí se s ním. Na zrychleném videu to tak asi nevypadá, ale téhle „židličce“ to trvalo sedm hodin. Což vám ostatně dnes může zabrat i skládání na první pohled jednoduchého stavebnicového nábytku, že?

Vědci ovšem nad touhle pomalostí nezoufají. Budou zkoušet „puzzle“ s méně unikátními přípojnými body, kde by jeden kus mohl být snadno nahrazen jiným, čímž by se zvýšila i rychlost „samostavby“. V tomhle ohledu je ale čeká jiný problém – dosáhnout té správné rovnováhy mezi prvky náhody na jedné straně a regulací (tedy vědomou kontrolou celého procesu) na straně druhé. Příliš mnoho regulace znamená sice možnost skládat přesně požadované objekty, ale jen ty velmi jednoduché (a ještě k tomu pomalu). Naopak vpuštění příliš mnoho náhody do systému sice zvýší rychlost „samostavby“ i složitost objektů, ale lidově řečeno nikdy nevíte, co vám z toho nakonec vyleze.

test1-1.gif

Prozatím se tedy Tibbitsův tým věnuje testování dalších vhodných materiálů, zejména těch ohebných, které by mohly vhodně přizpůsobovat svůj tvar a tím zefektivnit celý proces „samostavby“. V plánu je ale tímto způsobem vyrobit skutečnou židli „v životní velikosti“, na které by se dalo normálně sedět. Budou k tomu ale potřebovat ještě nějaký čas a rozhodně taky větší nádrž.

A TADY máte 14 židlí, se kterými se vám bude lépe bydlet.