Podle studie z Cambridgeské univerzity zvládnou sépie projít obtížným kognitivním testem, jenž je primárně určen lidským dětem. Ale z úplně jiného důvodu než ostatní tvorové, kteří vykazují podobné výsledky.
Marshmallow test
Standfordská univerzita je známá svými psychologickými experimenty. Nejslavnějším je pravděpodobně „vězeňský experiment“, který dokázal, že lidé jsou v jádru sadistická monstra… Ale pochází odtamtud i poměrně „roztomilý“ marshmallow test.
Ve svém základu je naprosto prostinský. Položíte před dítě jeden marshmallow (nebo jak říkáme my devadesátkové děti, jedno žužu) a vysvětlíte mu, že když ho zvládne po nějakou dobu nenacpat do pusy, dostane další. Pokud to dítě zvládne, poukazuje to na známky sebekontroly a schopnosti plánovat dobře. Velice zjednodušeně; pokud dítě zvládne nesníst první žužu, je to chytré dítě.
Aspoň to nám tvrdí psychologové. Já osobně třeba marshmallow zas tak nemusím, takže bych snědl ten první hned s tím, že druhý nechci. A pak budu hořký, že mě dokážou přechytračit děti, různé typy obratlovců a mimo jiné i sépie.
Sepia filter
V nedávno publikované studii vědci z University of Cambridge dokazují, že i sépie zvládnou projít marshmallow testem. Samozřejmě nemůžete sebechytřejšímu hlavonožci „vysvětlit“, že za patnáct minut dostane další žužu. Ale můžete ho to naučit. Pokus nejdřív probíhal s jednou sépií a následně s celou šesticí sépií a stejně velikou kontrolní skupinou.
Experiment probíhal v propojeném komplexu malých komor s průhlednými dveřmi, v němž se mohly sépie naučit, že když nesežerou to, co spadne do první komory, objeví se o čtvrt hodiny později ve druhé komoře chutná a pořád lahodně živá kreveta. Pochopily to všechny. Stejně jako následující test, jenž po nich vyžadoval, aby si zapamatovaly, co znamenají jednotlivé symboly a jejich barva.
Otázka ale zní: Jak je tohle možné? Až doposud totiž vědci asociovali výsledky marshmallow testu se schopností používat nástroje, uschovávat jídlo, a tedy plánovat dopředu. Proto ostatně žužu zkouškou prošli hlavně primáti a některé typy ptáků. Odpověď může být ve způsobu, kterým sépie loví. Tihle hlavonožci se totiž zakamuflují v prostředí a prostě čekají, než kolem proplave kořist, jíž by se mohli zmocnit. Takže jsou možná jenom zvyklé mít trpělivost a počkat si na něco lepšího.
Behaviorální ekoložka Alexandra Schnell, která výzkum vedla, proto zdůrazňuje, jak je fascinující, že různí tvorové mohou dosáhnout téže schopnosti naprosto odlišnou evoluční cestou.
Podobné články
Martin Miko
Arian Ebrahimi
Doporučujeme
