Mýdlo je běžným produktem, který najdeme v téměř každé domácnosti po celém světě. Věděli jste však, že jeho výroba sahá až tisíce let před náš letopočet? Od té doby se jeho složení výrazně proměnilo. Co bylo hlavní složkou mýdla v minulosti, a proč bylo vnímáno jako symbol bohatství a známka vyspělosti?
Mýdlo používali už Babyloňané
Slovo kosmetika pochází z řečtiny, konkrétně ze slova "kosmea", což znamená ozdoba nebo zkrášlení. Archeologické nálezy ukazují, že kosmetické produkty existovaly už tisíce let před naším letopočtem, a mezi ně patřilo i mýdlo. Zjistěte, jak se mýdlo vyrábělo a kdy se stalo běžnou součástí domácností.
Archeologické nálezy dokazují, že starověcí Babyloňané kolem roku 2800 př. n. l. už využívali nějaký prostředek k očistě těla. V hliněných nádobách z tohoto období byly nalezeny zbytky látky připomínající mýdlo. Z popisů na těchto nádobách lze odvodit i způsob výroby této látky, která je považována za předchůdce moderního mýdla. Výroba probíhala vařením tuků s popelem a výsledný produkt byl zřejmě využíván pro mytí vlasů, i když to není s jistotou potvrzeno.
Vztah mezi hygienou a zdravím byl rozpoznán už ve starověkém Egyptě kolem roku 1550 př. n. l. Z té doby pochází lékařský dokument, který popisuje výrobu mýdla, jež vznikalo smícháním rostlinných a živočišných tuků s alkalickými solemi. Egyptští lékaři doporučovali mýdlo nejen pro očistu, ale také pro léčbu kožních nemocí. Ve stejném období platil v Izraeli zákon, který stanovil osobní hygienu jako důležitý aspekt péče o zdraví a duchovní čistotu.
Féničané kolem roku 600 př. n. l. vyvinuli metodu výroby mýdla za použití kozího loje a dřevěného popela. Je možné, že tuto směs používali i při úpravě vlny před tkaním látek. Mýdlo však mělo také své místo v Římské říši, kde se primárně využívalo jako léčebný prostředek. Arabové pak byli první, kdo při výrobě mýdla použil hydroxid sodný, známý také jako louh. Kromě toho přidávali do směsi olivový olej, což vedlo k tomu, že mýdlo mělo lepší barvu a vůni.
Jedna ze starých římských legend tvrdí, že mýdlo dostalo své jméno po hoře Sapo, kde se při náboženských obřadech obětovala zvířata. Při dešti se směs živočišného tuku a popela splavovala do hlinité půdy u řeky Tibery. Když ženy přišly k řece prát prádlo, zjistily, že tato směs účinněji čistí oděvy. Nicméně historici tuto legendu zpochybňují. Podle nich byli skutečnými objevitelé této směsi Germáni a Galové, kteří ji používali k barvení vlasů na červeno.
Skutečností je, že ne každý byl přesvědčen o pozitivních účincích mýdla. V 17. a na počátku 18. století se v některých zemích věřilo, že voda a mýdlo mohou být pro zdraví škodlivé. Proto se mýdlo využívalo převážně jen na praní prádla a někdy také při úklidu domácností. Jeho reputace se výrazně zlepšila až v 19. století.
Výroba mýdla jako řemeslo začala v Evropě až v 7. století. Pro lepší vůni mýdla používali tehdejší výrobci popel z rostlin. Postupem času přibývaly další variace ingrediencí. Díky dostatku olivového oleje se velkými producenty mýdla staly Itálie, Španělsko a Francie. Na druhou stranu Angličané začali s výrobou mýdla až ve 12. století. Až do 19. století bylo mýdlo v některých zemích považováno za luxusní zboží, protože jeho výroba a prodej byly zatíženy daní. Po zrušení těchto daní se mýdlo stalo dostupnějším, což vedlo ke zlepšení hygienických návyků široké populace.
V Čechách se mýdlo po dlouhou dobu vyrábělo převážně domácím způsobem a až do konce 17. století to byla běžná povinnost hospodyň. Situace se změnila s nástupem Lucemburků na český trůn, kdy se u nás začalo rozvíjet mydlářské řemeslo. V roce 1464 byl v Praze založen cech mydlářů.
Hromadná výroba mýdla v severních Čechách začala v roce 1848. Tento podnik založil v Rynolticích u Liberce Georg Schicht, což byl místní sedlák a uzenář. Brzy se mu podařilo zásobovat mýdlem celé severní Čechy. Jeho syn Johann Schicht se rozhodl pokračovat v otcově odkazu a v roce 1882 otevřel továrnu na výrobu mýdla v Novosedlicích u Teplic. Před první světovou válkou se tato továrna stala největším závodem na zpracování tuků v Evropě. Rodinný podnik však nevydržel a po druhé světové válce byl znárodněn.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Soap
https://www.cleaninginstitute.org/understanding-products/why-clean/soaps-detergents-history
Podobné články
Doporučujeme
