fb pixel
Vyhledávání

Helen Kellerová: Neuvěřitelný příběh hluchoslepé spisovatelky, která vystudovala Harvard

Zdroj: Wikimedia Commons, Public domain

Někdy se může zdát, že život přináší až příliš mnoho překážek. Ať už jde o nedostatek peněz nebo práci, která vás nebaví. Přesto existují lidé jako Helen Kellerová, americká spisovatelka, lektorka a aktivistka, která přes všechny své těžkosti dosáhla neuvěřitelných věcí. Navzdory tomu, že byla hluchoslepá, tak vystudovala Harvard. Celý život byla mimořádně aktivní, pracovala pro charitu a studovala cizí jazyky.

Martin Miko
Martin Miko 12.8.2024, 11:19

Žena bez dvou smyslů

Můžeme přemýšlet o tom, zda je těžší žít bez zraku nebo bez sluchu. Obojí zásadně ovlivňuje život a jejich kombinace často znamená pro většinu lidí téměř úplné vyřazení z běžného života. To však neplatilo pro Helen Kellerovou, která i přes tyto překážky dokázala absolvovat Harvardovu univerzitu, stát se spisovatelkou a navíc aktivně se zapojit do politiky. Helen se narodila v roce 1880 v Alabamě jako zdravé dítě, které vidělo i slyšelo. Avšak ještě před dovršením dvou let přišla o oba tyto klíčové smysly.

Helen přišla o zrak i sluch pravděpodobně v důsledku meningitidy, která byla v té době onemocněním, se kterým si lékaři nevěděli rady. Není však vyloučeno, že se mohlo jednat i o zarděnky nebo jiné onemocnění. Jisté však je, že během několika dní se život malé dívky dramaticky změnil a lékaři její rodiče informovali o kruté skutečnosti – Helen zůstane postižená po celý život.

Do těžké situace rodiny přinesl alespoň trochu naděje známý vynálezce Alexander Graham Bell, který se zabýval akustikou a prací s neslyšícími dětmi. Díky němu Helen ve svých sedmi letech získala asistentku Anne Sullivanovou, která se stala klíčovou postavou v jejím dalším rozvoji. Naučila ji prstovou abecedu a dokonce i mluvit, což je neuvěřitelné, vezmeme-li v úvahu, že Helen přijímala informace pouze hmatem. Ve své knize Příběh mého života Helen vzpomínala na okamžik, kdy si uvědomila, že se s ní Anne snaží komunikovat. Do té doby, podle svých slov, žila ve světě plném mlhy a nejasností, ale najednou se všechno změnilo.

Anne vzala Helen na zahradu, kde jí na jednu ruku pouštěla tekoucí vodu a do druhé dlaně hláskovala slovo „voda“. „Stála jsem bez hnutí a veškerá má pozornost byla zaměřena na pohyby jejích prstů. Najednou jsem pocítila mlhavé vědomí něčeho zapomenutého – vzrušení z toho, že se vrací myšlenky; a najednou se mi odhalilo tajemství jazyka. Uvědomila jsem si, že slovo 'voda' znamená to úžasné chladné něco, co mi teče po ruce. Toto živé slovo probudilo mou duši, dalo jí světlo, naději a osvobodilo ji,“ vzpomínala Helen emotivně ve svých pamětech.

Pro výuku mluvení Anne použila metodu tadoma, kterou tehdy ovládalo jen málo lidí na světě. Helen se pomocí hmatu učila rozeznávat pohyby rtů a vibrace hrdla ostatních lidí a snažila se je napodobit.

Nejlepší na Harvardu

Helen spolu se svou asistentkou odjela studovat na školu pro neslyšící do New Yorku a později absolvovala Harvardovu univerzitu. Díky Anne se jí podařilo dokázat něco neuvěřitelného. Navzdory tomu, že neměla sluch ani zrak, zvládla vystudovat, složit zkoušky a úspěšně absolvovat. Byla první osobou s tímto handicapem, která to dokázala. Její další kroky vedly k literární tvorbě. Je téměř neuvěřitelné, že při svém postižení zvládla vybudovat dostatečnou slovní zásobu pro psaní příběhů. Lze si představit, že se naučila slova jako „voda“ a další základní pojmy, ale jak zvládla složitější slova, jejich spojování do vět a abstraktní výrazy?

Helen se nespokojila jen s dosaženými úspěchy. Pokračovala ve studiu, věnovala se cizím jazykům, měla přehled o světové politice a byla natolik uznávaná, že ji přijímali i američtí prezidenti. A to nejen proto, že setkání s tak inspirativní ženou bylo zajímavé nejen pro politickou propagaci, ale i z osobních důvodů.

Helen se neustále snažila o zlepšení životních podmínek pro nevidomé. V roce 1925 vystoupila na konventu Lions Clubs International, jedné z největších humanitárních organizací na světě zaměřených na pomoc lidem s postižením zraku. Její projev se stal historickým momentem a významně ovlivnil další směřování této organizace.

Navzdory svému postižení zůstávala Helen Kellerová po většinu života zdravá. Až ve stáří ji postihlo několik mrtvic, po nichž strávila poslední roky svého života ve svém domě. Zemřela 1. června 1968 v Connecticutu, jen krátce před svými osmaosmdesátými narozeninami. Její popel byl uložen vedle ostatků dvou klíčových žen jejího života – Anne Sullivanové, která jí kdysi doslova otevřela svět, a Poly Thomsonové, která se o ni starala po Anneině smrti.

Zdroje informací:

https://www.womenshistory.org/education-resources/biographies/helen-keller

https://www.britannica.com/biography/Helen-Keller

https://en.wikipedia.org/wiki/Helen_Keller

Podobné články

Doporučujeme

Další články