Jednoslovný název našeho státu Česko (Czechia, Tchéguie, Tschechien) se u nás nevžil, na rozdíl třeba od názvů států Slovensko, Chorvatsko, Srbsko, Slovinsko... Přestože nám nejde stále přes rty – je to jediný správný výraz, jelikož v sobě nepřímo zahrnuje tři historické korunní země: Čechy, Moravu a Slezsko.

Ohromná část veřejnosti je alergická na pojem Česko. Odpor proti tomuto názvu potom vede k zásadním chybám plných ignorace. A chyby bohužel dělají jak politici, tak i novináři a to i v oficiálních dokumentech.

V nevědomém „čechocentrismu“ označuje názvem jednoho regionu (Čechy) celé další území Česka. (Například: Delegace Horního Rakouska navštívila Čechy, v Brně se prohlédla etc. Nebo: Karel Gott zazpíval v Opavě na severní Moravě). Brno je ale metropolí Moravy a Opava Slezska.

Vůbec pojem Slezsko mizí úplně z našeho slovníku. Je nesprávně nahrazováno slovním spojením – severní Morava. Dokonce část naší veřejnosti si myslí, že naše Slezsko leží někde v Polsku a nechápe proč se v předpovědi počasí hovoří o našem severním sousedovi. (V relacích o meteorologii se jako jediní v názvech našich zemí nepletou.)

Slezsko (zvané v devatenáctém století jako české nebo rakouské), ztratilo po roce 1945 svou „názvověpatriotickou“ identitu, jelikož jeho většina obyvatel mluvila německy a ta byla po válce nuceně vysídlena. Několik desítek tisíc Šlonzáků (mlhavá německo-česká identita), Poláků (národnostní menšina) a těch co doma hovoří „po našimu“ – nestačí více protestovat proti nesprávnému užívání názvu jejich země.

Milionu nově příchozích po válce do Slezska (chudí Moravané, Češi, Slováci, Romové, Řekové) a jejich potomkům je jedno, že se jejich země chybně označuje – Čechy nebo Morava –, neboť i po sedmdesáti letech se se zemí – Slezskem – emocionálně neidentifikovali...
Kuriózní je, že název Slezsko mizí i z oficiálního slovníku a názvů, čímž jakoby ožívaly temnoty německého Protektorátu Čecha a Morava. Třeba „výstavy Hrady a zámky v Čechách a na Moravě“, když jsou do nich zahrnuty i památky slezské. Nebo název partaje: Komunistická strana Čech a Moravy (paradox: velkou část staršího členstva má ta partaj právě ve Slezsku).

Dále mě napadá Českomoravský fotbalový svaz. Jeho členy snad nejsou kluby v Třinci, v Opavě, v Českém Těšíně...? Největší absurdním úletem je, že česká fotbalová reprezentace má na dresu znak pouze Čech: (dvouocasého lva), moravská i slezská orlice někam odletěly...
Sportovní diváci mají také hokej v tom – jak a komu fandit. Česko jim nejde do pusy, tak většinou křičí Češi! Češi! Češi! – což je podivně etnocentrické...

Největší absurditou je, že novináři často nepíší a komentátoři nekomentují „Česko zvítězilo“ (jako stát), ale Češi – když jde o tým složený s mužů i žen. Místo Česko zvítězilo– křičeli komentátoři u smíšené zlaté biatlonové štafety na MS ve Finsku – Češi zvítězili...
První vlaštovku logické správnost – že diváci fandili státu správně - tedy Česko – jsem zaznamenal při zápasu v basketbalu Česko-Rusko v Brně. Moraváci přece nemohou křičet Čechy, když jsou na Moravě. A Češi! Češi! Češi! – to by bylo na hlavu, když hrály ženy. Krásné, ale moc vysoké...

Takže až začne mistrovství světa v hokeji a budeme se zase trapně vertikálně pohybovat nahoru a dolů a přitom křičet, že kdo neskáče, není Čech, rozhlédněme se kolem, zda s námi náhodou nefandí i občané České republiky vietnamského, židovského, německého, nebo třeba polského původu.

Ono jde taky o to, kdo tu bude za pár let či desetiletí vůbec vládnout: TADY máte několik katastrofických scénářů.