4. Sergej Fjodorov (1986 - 2014)

Trojnásobný mistr světa, trojnásobný vítěz Stanleyova poháru (s Detroit Red Wings), jednou stříbrný (1998 - Nagano) a jednou bronzový (2002) finalista zimních olympijských her má za sebou zajímavou minulost, ovlivněnou politikou i touhou po svobodě. V roce 1990, kdy hrál jeho klub CSKA Moskva v Seattlu, nepozorovaně proklouzl ostraze týmu a ze Sovětského svazu díky tomu emigroval do Spojených států. Stal se tak jedním z mála ruských hráčů NHL.

V týmu Red Wings, který o uprchlíka projevil zájem, pak strávil třináct let. Po kratších epizodách v dalších týmech NHL (Mighty Ducks of Anaheim, Columbus Blue Jackets a Washington Capitals) se ale ve čtyřiceti letech vrátil do své vlasti a tři roky hrál v klubu KHL, Metallurgu Magnitogorsk. Překvapením bylo, když se nakonec vrátil do klubu, ve kterém začínal. Už ne do sovětského, nýbrž do ruského CSKA Moskva, ve kterém zastává funkci generálního manažera a v jehož dresu si v minulé sezoně také párkrát zahrál.

Nesmíme zapomenout na funkci ruského ambasadora na ZOH 2014 v Soči. Fjodorov je bezpochyby cílevědomý a inteligentní muž. Pro svoje cíle riskoval a dnes díky své odvaze sklízí ovoce i na místech, kde bychom předpokládali spíše zavržení. Pokoj si ovšem nedá - nedávno vyjádřil své přání, zastávat podobnou funkci v některém z týmů NHL.

5. Gordie Howe (1946 - 1971)

Téměř mýtická legenda, nejslavnější pravé křídlo, "primitivní divoch", Mr. Hockey. O Gordiem Howeovi se hodně mluvilo, mluví a mluvit bude ještě po jeho smrti. Byl ( a snad stále je) inteligentní, dravý, dobře se pral a klidně i pěstí splácel své dluhy. Vydržel to krásných 32 let a kariéru ukončil v neuvěřitelných 52 letech. Na kontě měl v té době čtyři vítězství Stanley Cupu s Detroitem Red Wings, šest Hart Memorial Trophy i Art Ross Trophy a jednou získal také Lester Patrick Trophy.

Do Hokejové síně slávy vstoupil v roce 1972, během své tříleté hráčské pauzy (1971 - 1974), která byla zprvu míněna jako odchod do důchodu. V té době působil jako viceprezident Red Wings, ale neshody ve vedení ho od funkcionářství i klubu odpudily a vrátil se opět na led, tentokrát v dresu klubu Houston Aeros. V něm hrál ještě dalších šest let, dokud se nerozhodl pro definitivní konec.

Gordie, kterému je dnes 87 let, se společně se svou ženou a bývalou hokejovou agentkou Colleen stará o The Howe Foundation (Howeovu nadaci) a Howe Center for Youth Hockey Development, pomáhající znevýhodněným mladým sportovcům. A občas si ještě zahraje hokej. Nejznámější je případ z roku 1997, kdy si necelou jednu minutu zahrál za Detroit Vipers a za tu dobu stačil vstřelit gól. O jeho hvězdné hokejové kariéře byl v roce 1993 natočen televizní film.

6. Peter Forsberg (1989 - 2011)

Patnáct let v NHL a na kontě 690 bodů z základní části, 163 bodů v play-off a dva Stanley Cupy s Colorado Avalanche. K tomu dvě zlaté olympijské medaile z let 1994 (Lillehammer) a 2006 (Turín) a stejný počet zlatých medailí z mistrovství světa v letech 1992 (Československo) a 1998 (Švýcarsko). Legendární se stala jeho klička, kterou vítězný turnaj v Lillehammeru rozhodl, a která je teď s oblibou používána hráči NHL. Dostala se také na švédskou poštovní známku.

Stal se nejen nejslavnějším švédským hokejistou, ale také členem prestižního Triple Gold Clubu, sdružujícího hráče, kteří vyhráli tři hlavní hokejové turnaje (NHL, OH a MS). Dva roky po tom, co kvůli vleklým zdravotní potížím musel ukončit kariéru, vstoupil do Síně slávy IIHF, rok na to také do Hokejové síně slávy. 

Dnes působí jako asistent manažera Modo Hockey - švédského klubu, za jehož tým hrál 12 let, a který ho formoval už od juniorských let.

7. Jari Kurri (1977 - 1998)

Jedna z největších finských hvězd má na kontě pět Stanley Cupů s Edmonton Oilers, kde hrál deset let a většinu toho času tvořil geniální tandem s Waynem Gretzkym (ten je také kmotrem jeho dětí). Po kariéře v Oilers se (asi nějakým omylem) na rok ocitl v HC Devils Milano, do NHL se však vrátil už v roce 1991, v dresu Los Angeles Kings. Po čtyřech letech a roční pauze v Jokeritu pak Kurri tři roky šel z týmu do týmu, v dresu Colorado Avalanche se pak rozhodl pro definitivní konec hráčské kariéry.

Mezinárodních turnajů se kvůli NHL často neúčastnil, nějakých medailí se ale přeci jen dočkal. Na mistrovství světa 1994 v Itálii s národním týmem získal stříbro, na českým národem oblíbených zimních olympijských hrách v Naganu (1998) zase bronz. Ty byly první, kvůli kterým byla přerušena soutěž NHL a na kterých si zahrál proti bývalému parťákovi Gretzkymu, jehož tým tak skončil na čtvrté pozici. Kurri v zápase o stříbro vstřelil svůj první, a také poslední olympijský gól. V roce 2001 (tři roky po ukončení hráčské kariéry) vstoupil Kurri jako první Fin do Hokejové síně slávy.

Po ukončení kariéry několik let pracoval jako manažer finského národního týmu a asistent hlavního kouče. V současné době zastává funkci generálního manažera Jokeritu, což je první finský a jediný skandinávský tým, který z finské ligy přestoupil do KHL.

BONUS: Dominik Hašek

O Dominikovi Haškovi lze stěží říci, zda je skutečně v důchodu. Svou kariéru toriž ukončil již tolikrát, že je možné, že třeba v šedesáti znovu zašněruje brusle a rozhodne se dobít některou z trofejí, která mu chybí – například vítězství v kazašské lize. Jeho působení mimo led je lemováno průšvihy. Ty vedle jeho nerozhodnosti, jestli opravdu skončit s hokejem nebo ne, celkem zásadně degradovaly jeho božskou auru, která zaslepila oči mnohým fanouškům po olympiádě v Naganu.

Do značky sportovního oblečení Dominátor údajně neúspěšně investoval 90 miliónů korun a po pravdě – Dominátor je možná fajn přezdívka, ale už představa nosit tento nápis na hrudi je pro kohokoli se špetkou estetického cítění dosti odpuzující.

Už v 90. letech, kdy hájil barvy Buffalo Sabers, neunesl kritický článek místního deníku. Jeho autora proto zasypal vodopádem nadávek a roztrhl mu límec. V roce 2003 v ČR surově seřezal soupeře při in-line hokejovém zápase tak, že ten skončil na dva dny v nemocnici a osm dalších týdnů byl v pracovní neschopnosti. Po vítězství v extralize v dresu Pardubic poničil při soukromých oslavách pohár a klub na něm pak musel vymáhat škodu. V bulváru se navíc v průběhu let objevovalo mnoho zvěstí o jeho povýšeném chování na veřejnosti.

V poslední době se Hašek, který (na rozdíl od dobráka Jardy Jágra) svůj legendární statut částečně pozbyl, snaží svůj mediální obraz revitalizovat angažováním se v kauze dětí odebraných norskou sociálkou. Ale s ohledem na jeho minulé výstřelky se člověk nemůže zbavit podezření, že možná jen nechce znovu zkrachovat, tedy potopit značku, kterou propaguje. Pustil se totiž do nového podnikání, tentokrát v potravinářství.

A nutno říci, že Hašanův styl propagace energydrinku Smarty lidi baví. I když asi trochu jinak, než by si přál.

 

(Děkuji kolegovi Přemkovi Černíkovi za pomoc!!!)