Lovecraft v mládí trpěl nespavostí a nočními můrami

H. P. Lovecraft pochází z amerického města Providence, kde se narodil 20. srpna roku 1890 do rodiny obchodníka Winfielda Scotta Lovecrafta a jeho ženy Susan Phillips Lovecraftové. V roce 1893 Howardův otec těžce ocemocněl a on byl vychováván svou matkou, která po události nebyla v nejlepším psychickém rozpoložení, a také svým dědečkem Whipplem Van Buren Phillipsem. Byl to právě Lovecraftův děd, který ho přivedl k tajemným příběhům E. A. Poea. Vyjma události s otcem, žilo se malému Lovecraftovi téměř bezstarostně. Mohl si v podstatě dělat, co chtěl, jeho matka nedbala ani na řádnou večerku a syna rozmazlovala, v důsledku čehož trpěl syn nespavostí a nočními můrami. Tato slaboduchá výchova však Lovecrafta odřízla od okolního světa a z bezstarostného dětství se stalo spíše utrpení. Ačkoli byl velice vyspělý a již ve dvou letech se naučil číst, byl silným introvertem, svému okolí se jevil jako podivín a byl často šikanován. Krátce před dokončením střední školy se psychicky zhroutil kvůli smrti svého dědečka a školu již nikdy nedokončil. V této době upadal do hlubokých depresí, z domu příliš nevycházel a zvažoval dokonce sebevraždu. Právě z podstaty této rozpolcené duše si pravděpodobně našel lásku k hororu a tajemnu.

Lovecraft byl pravděpodobně asexuálem

V roce 1931 opustila svět živých i Lovecraftova matka, načež se opět zhroutil a rozhodl se přestěhovat do New Yorku. Zpočátku si velkoměsto oblíbil a našel si zde i svou budoucí ženu Soniu Greenovou, v průběhu života se mu však New York znechutil. Lovecraft nebyl ideálním partnerem pro život. Byl pravděpodobně asexuálem, což v kombinaci s jeho introvertní povahou a přehnaně sebekritickým chováním přispělo k tomu, že se se svou ženou po dvou letech přátelsky rozešel a vrátil se zpět do rodného města Providence. Zde se začal naplno věnovat psaní a zhotovil zde svá nejvýznamnější díla. V jeho dospělosti platila smutná skutečnost, že špatných zpráv není nikdy dost. V roce 1936 spáchal sebevraždu jeho pravděpodobně nejlepší přítel R. E. Howard a o rok později se Lovecraft dozvěděl, že trpí rakovinou střev a chronickým zánětem ledvin. Zlomenému Lovecraftovi lékaři nedokázali nijak pomoci, a tak mu byl podáván jen morfin na zmírnění bolesti. 15. března roku 1937 tedy Lovecraft v bolestech na nemocničním lůžku umírá. Paradoxně byla ale Lovecraftova smrt jeho začátkem – začátkem kultu a popularity, které se k Lovecraftově jménu připsaly až po jeho smrti.

mohlo by vás zajímat

Vzal si svou třináctiletou sestřenici, zemřel opilý, sám a na ulici: Život Edgara Allana Poea byl stejně temný jako jeho dílo

Sebekritický génius tvořil ve čtyřech dimenzích

Lovecraft údajně disponoval vysokou inteligencí a mimořádnou tvořivostí i pamětí. Jeho osobnost by se dala dokonale popsat dvěma slovy – kontrast a rozporuplnost. Ačkoli psal o nadpřirozených bytostech, ve skutečnosti byl člověkem racionálním. Měl rád historii, astronomii, přírodu a starobylá města, naopak nesnášel jazz, náboženství, sport a jiná lidská etnika (v té době byl rasismus ve Spojených státech amerických poměrně běžnou záležitostí). Tyto rasistické a xenofobní rysy však v závěru života zavrhl, navíc se celý život přátelil s několika příslušníky jiné rasy a jeho žena byla židovka. Přestože jsou jeho díla po celém světě oblíbená a velice populární, on sám většinu z nich zavrhl nebo dokonce zničil. Ve svém díle se nejvíce věnoval mimozemským a nadpřirozeným bytostem, neuchopitelnému osudu, podivným náboženským sektám a temnému božstvu, duševním úzkostem či rozpadu osobnosti. Primárním znakem je však Lovecraftův „strach z neznáma“, který dal impuls ke vzniku hororového subžánru, jemuž se přezdívá „Lovecraftovský horor“. Strach z neznámých věcí a mystického nadpřirozena zde nahrazuje populární a komerční „strach“ z potoků krve a nepředvídatelných šoků. Kritiky velice uznávaná je jeho práce s vnímáním reality. Ve svých příbězích často vystupuje z trojrozměrného vnímání světa a hranici reality posouvá dál, do pomyslného nadpřirozena, kterému mnohdy nelze porozumět.

Lovecraftův mýtus Cthullu

Přestože se Lovecraftova díla stala kultovními klasikami, které se mimo jiné dočkaly několika nejen filmových zpracování, jeho samotné jméno přílišnou popularitou (mimo kruh žánrových zasvěcenců) nedisponuje. Lovecraft stvořil soběstačnou, ale velmi decentní, temnou mytologii, která se prolíná s naším světem. Základem této fiktivní všudypřítomné dimenze jsou prastaré bytosti a kosmické entity, které vládly světu před příchodem člověka a v různých formách se navrací do našeho současného života. Neuchopitelnost těchto bytostí je samotným autorem mnohdy popisována jako tak extrémní, že po střetnutí se s nimi hlavní postavy propadají totálnímu šílenství a destrukci osobnosti a lidskosti. Nejznámější bytostí tohoto charakteru je Lovecraftovo „Cthulhu“. Obrovská pradávná nestvůra připomínající svým vzhledem kombinaci chobotnice, ještěra a draka, která přežívá ve fiktivním městě R’lyeh, jež je ukryto hluboko pod mořskou hladinou. Lovecraftovou specialitou je jím vytvořený jazyk, který má být dle jeho definice lidmi nevyslovitelný. Například známá mantra „Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn“ je kombinací dohromady absolutně neznějících hlásek, které mají v překladu znamenat „ve svém domě v R’lyehu mrtvý Cthulhu čeká a sní“.

Necronomicon aneb fiktivní „Bible“ temnoty a zla

Dalším mýtem z Lovecraftovy hlavy je poměrně dobře známý Necronomicon, tedy fiktivní grimoár údajně sepsaný „šíleným Arabem“ Abdulem Alhazredem v 8. století. Jedná se o jakousi zlou a temnou knihu, která zastřešuje Lovecraftovu fiktivní mytologii a může sloužit také jako příručka k vyvolávání oněch bytostí. Knihu obestřel tajemnem a fiktivní historií tak dokonale, že mnoho čtenářů dodnes věří v její pravost a po Necronomiconu pátrá. Osoba H. P. Lovecrafta stojí i za vznikem fiktivního města Arkham, ve kterém se odehrává většina jeho příběhů. V názvu města našli inspiraci i zaměstnanci komiksového nakladatelství DC, a proto se můžeme s městem či místem Arkham setkat například v příbězích Batmana či Jokera.

GALERIE H. P. Lovecraft

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Smrt byla začátkem

Lovecraft se během svého života nesetkal s přílišnou slávou a uznáním, vděčí za to ale především sám sobě – svému dílu totiž nevěřil a nehodlal se s ním vydat do záře reflektorů. Po jeho smrti se však Lovecraftovým přátelům podařilo díla vydávat a značně je zpopularizovat. Ačkoli by si to tedy on sám jen stěží představil, stal se posmrtně inspirací pro obrovské kvantum spisovatelů a dalších tvůrců. Zmínit lze například v současnosti velice populárního spisovatele Stephena Kinga či Roberta Blocha, autora románu Psycho, později zfilmovaného režisérem Hitchcockem. Lovecraftovi vděčíme také za podobu legendární mimozemské bytosti „Vetřelce“, kterého stvořil Švýcar Hans Rudolf Giger. Ten se inspiroval Lovecraftovými bytostmi, které svým vzezřením připomínaly podmořskou faunu – charakteristickými znaky byla chapadla, rosolovitá těla či šupiny. Odkazy na Lovecraftovu mytologii se objevují i v textech hudebních uskupení, mezi které patří z těch nejznámějších například Metallica, Black Sabbath, Iron Maiden či Arctic Monkeys. Je v podstatě nemožné kompletně popsat dosah jeho díla, s jistotou lze ale říct, že jeho vliv na oblast hororového žánru je nesmírný. Podstatu Lovecraftova celoživotního díla a přesvědčení popisuje lépe než cokoli jiného autorův nejznámější citát: „Nejstarší a nejsilnější lidskou emocí je strach. A nejstarším a nejsilnějším druhem strachu je strach z neznámého.“ Strach lze mít například z upadnutí Lovecraftova díla v zapomnění, což však vzhledem k četnosti děl inspirovaných jeho příběhy v blízké budoucnosti opravdu nehrozí.