Gorbačovova perestrojka měla zachránit stagnující Sovětský svaz: Výsledkem byl konec komunismu ve Východní Evropě – G.cz
Vyhledávání

Gorbačovova perestrojka měla zachránit stagnující Sovětský svaz: Výsledkem byl konec komunismu ve Východní Evropě

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Chtěl zachránit stagnující říši, nakonec jí ale neúmyslně dovedl k totálnímu kolapsu. Série ekonomických reforem Michaila Gorbačova s názvem perestrojka byla ambiciózním pokusem zachránit stagnující sovětské hospodářství. Výsledkem byl rozpad největší komunistické země na světě.

Arian Ebrahimi 5.11.2019, 11:56

Starce střídá mladík Gorby

Sovětský svaz v 80. letech byl stagnující říší řízenou starci, kteří jeden po druhém umírali v úřadě. Až nástup relativně mladého a progresivního politika Michaila Gorbačova sliboval alespoň dílčí reformy, které měli zachránit úpadek země. Do té doby se totiž vedení státu, které chtělo donekonečna aplikovat Brežněvovu doktrínu stability, jež ale ve výsledku vedla k naprosté stagnaci země, jakýchkoliv reformám bránilo zuby nehty – několik málo reformních kroků, které se během své krátké vlády pokusil prosadit Jurij Andropov, bylo během vlády „nemocného starce“ Konstantina Černěnka okamžitě zastaveno a zrušeno. „Mladík“ Gorbačov, jenž do úřadu generálního tajemníka KSSS nastoupil v roce 1985, si byl ale vědom těžkých problémů, se kterými se Sovětský svaz potýkal – ať už šlo o nefunkční a zkostnatělé hospodářství či o upadající morálku lidu a jeho postupně narůstající deziluzi.

Po jeho nástupu do čela největší komunistické země na světě tak byly zahájeny rozsáhlé reformy, pro které se vžil název perestrojka nebo-li přestavba. Spolu s ekonomickou reformou, která do zastaralého sovětského hospodářství přivedla prvky tržní ekonomiky a omezeného soukromého vlastnictví, pak Gorbačov prosazoval tzv. glastnosť, což se dá přeložit jako otevřenost – jelikož si komunistická strana nemohla dovolit mluvit otevřeně o svobodě slova, byl ve velké míře používán tento ruský výraz.

Otevřeně o křivdách

Glastnosť lid povzbuzovala k otevřené kritice státních orgánů a díky ní došlo k určitému uvolnění svobody slova, což vedlo například k prvnímu kritickému pohledu na určité úseky sovětské historie. I když si Gorbačov představoval, že větší otevřenost a upřímnost povede k lepšímu propojení mezi lidem a stranou, stal se pravý opak – sovětští občané, kteří směli poprvé ve svém životě mluvit otevřeně o téměř všech zakázaných tématech, se začali pochopitelně bouřit. Roky nevyřčené a státem potlačované křivdy, kterých se komunisté dopustili na vlastním obyvatelstvu začaly opět vycházet na povrch. Neruské menšiny v národních sovětských republikách se pomalu bouřily proti utlačování centrální vládou.

Podobně dopadla i demokratizace, kterou se Gorbačov pokoušel zavést demokratické prvky do fungování komunistické strany při zachování její vedoucí a vládní úlohy. Namísto debat, které by komunisty zreformovaly, se naopak začala mezi straníky i běžnými občany formovat první funkční opozice. Nebyli to ale jen liberálové, kteří se pomalu bouřili – konzervativní komunisté, kteří neměli žádný zájem na tom, aby se cokoliv (i ty sebe nefungující věci) měnilo, Gorbačova otevřeně kritizovali a jakékoliv pokusy o změny tvrdě bojkotovali.

Kolaps byl nevyhnutelný

Namísto sjednocení země se tak Gorbačovovi povedl pravý opak – na konci 80. let již bylo na jakékoliv reformy příliš pozdě. Rozhádaná země, navíc ekonomicky ničená krvavou válkou v Afghánistánu a zbrojařským závodem s Reaganovou Amerikou, se pomalu ale jistě rozpadala reformnímu státníkovi pod rukama. A nešlo jen o Sovětský svaz. Gorbačovovy reformy pochopitelně ovlivnily i všechny satelitní státy. Některé země novou politiku vítaly.

Relativní liberální Maďarsko v perestrojce vidělo řešení své stagnující ekonomiky. V Polsku byla situace jiná – místní vojenská diktatura, která zemi vládla od počátku 80. let najednou přišla o hlavní zdroj své legitimity. Armáda z ničeho nic nemohla ve světle liberalizujícího Sovětského svazu lid strašit sovětskou invazí a byla nucena opět jednat s opozicí. Nejvíce se proti perestrojce bránili Východní Němci, Rumuni, Bulhaři a Československo, kdy místní komunisté, kteří se k moci dostali po potlačení Pražského jara, viděli v reformách stejné nebezpečí jako v Dubčekovu uvolnění.

Gorbačov tak nechtěně přivedl celý Východní blok k rozpadu. Muž, ve kterém komunisté viděli naději na záchranu, tak paradoxně ukončil jejich vládnutí v celé Evropě. Po revolučním roku 1989, kdy i v tehdejší ČSSR došlo díky sametové revoluci k pádu komunistického režimu, tak již bylo jasné, že i Sovětský svaz se bude muset změnit. O dva roky později přestala říše zla existovat.

A tady si přečtěte o velké hospodářské krizi.

Podobné články

Doporučujeme

Další články