Mileniálové, kteří televizi buď ostentativně nemají a nebo ji používají jenom pro Netflix a Playstation, se během karantény potřebovali slézt u něčeho důvěrně známého, protože to už tak lidé v době ohrožení dělají. A nic není Česku milejší a bližší než večerní televize. To, co jsme na Nově našli, nás ale naprosto uchvátilo.
Brambora v koncentráku
Nebýt pandemie, nejspíš by si pořad o vaření tak masivní publikum nezískal (i když...), ale ve chvíli, kdy každý potřebuje aktivitu, kterou může trávit čas se svými blízkými (nebo netrávit čas se svými blízkými), působí MasterChef jako pohádkový princ na bílém koni, který nás přijede zachránit z nudy. Je naprostou definicí štěstí v neštěstí. Najít MasterChefa uprostřed karantény je jako najít bamboru v koncentračním táboře nebo být zavřený na samotce a najít pod postelí pornočasopis. Jo, tímhle se zvládnem zabavit.
Já se přiznám, že jsem nikdy úplně nepochopil pořady o vaření. Přijde mi, že dělat večerní pořad o něčem, co se vnímá hlavně chutí a čichem, tedy dvěma smysly, které televize neumí předat ani kdyby se přerazila, je padlé na hlavu. Je to jako poslat zájezd neslyšících na operu a skupinu nevidomých posadit do první řady na představení Davida Copperfielda.
To budí takovou zvláštně odtrženou náladu pořadu. Divák nemá nejmenší tušení, jestli je to jídlo vážně tak skvělé, jak ti tři důležití pánové kuchaři tvrdí. A vy jim musíte věřit. Kdyby považovali za největší pochoutku na světě chleba s hlínou, lidské maso a pizzu Hawaii, my nemáme nejmenší způsob, jak to zjistit, jak s nimi souhlasit nebo nesouhlasit.
Porota, soutěžící a profíci
A teď, když máme mandatorní hejt za sebou, pojďme si přiznat, že MasterChef je to nejlepší, co Nova odvysílala za dlouhá léta. Je to jednak zásluhou těch tří pánů, kteří tomu na obrazovce šéfují. Vlasatý hipster, Bříškatý gentleman a Boss, tak se jmenují v mé hlavě. A vy přesně víte, který je který, že. Ano, sem tam se pokusí o vtip, který se úplně nevydaří a já se potom tvářím jako oni, když se dívají na Omarův pracovní stůl.
Víte proč jsou porotci ve své roli tak skvělí? Ze stejného důvodu, proč je Vin Diesel tak skvělý v Rychle a Zběsile. Ať už jsou v sebevětší kravině, a ať už je celá situace sebedebilnější a sebesměšnější, oni tři jsou formátu naprosto oddaní a každou větu, každé hodnocení, každou vteřinu pořadu se tváří smrtelně vážně. Boss se po každém negativní hodnocení tváří jako by právě velel popravčí četě, Vlasatý hipster zase nad dobrým jídlem pláče, jako by se po třiceti letech sešel se svým pravým otcem, no prostě… Pecka!
Samozřejmě, že soutěžící jsou důležitým faktorem, pro který se vracíte stále znovu a znovu, ať už je milujete nebo nenávidíte. Samozřejmě, je tady ta Pavlína, kterou hromada lidí tak intenzivně nenávidí, ale ono to vypovídá spíš něco o nich, než o ní. Dívky jako Pavlína jsou na prvních pár setkání možná trochu… příliš, řekněme, ale když se jimi nenecháte zahltit, tak jsou k nezaplacení. Zcela upřímně se divím, že daleko víc hejtů neschytal basic dude Omar nebo Pája, kterému bych se nejradši pověsil za nohy, aby se na té pupeční šňůře konečně uškrtil.
Hlavními hrdiny MasterChefa jsou ale tvůrci. Od dramaturgů, kteří dali dohromady porotu a soutěžící, přes režii a kameramany a produkční, až po editory, kterým se podařilo z lidí, co vaří, vysoustružit dramatické scény. Pamatuji si, že když jsem to poprvé zapnul, Bříškatý gentleman křičel: “MÁTE ČTYŘI MINUTY! UŽ JENOM ČTYŘI MINUTY!” A dva mladí lidé s vytřeštěnýma očima něco kutili na stole a já měl pocit, že se před mýma očima živě právě někdo snaží deaktivovat nukleární hlavici… ale byla to samozřejmě bramborová kaše.
Když se poddáte téhle iluzi, že o něco jde, tak si ten pořad užijete stejně jako já.
PS: Pavlínina bageta by mohla být ostřejší, ale jinak je boží. Jako Pavlína.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
