GLOSA: Bylo, nebylo aneb Taková trochu divná pohádka – G.cz
Vyhledávání

GLOSA: Bylo, nebylo aneb Taková trochu divná pohádka

Pohádky jsem měla a vlastně mám pořád ráda, i když už jsem dětským střevíčkům dávno odrostla a roztomilou teenagerku již také nějakou dobu nepřipomínám. Mám slabost pro takové ty klasické, předvídatelné příběhy, kde je jasné, kdo je zlo, kdo dobro, a že zlo bude na závěr po zásluze potrestáno. Poslední dobou mám pocit, že jsem se do jedné pohádky propadla. Jen si nejsem jistá, jestli je to ten typ pohádek, který mám ráda...

Jana Mrákotová
Jana Mrákotová 21.8.2020, 15:00

Za devatero horami a miliardami eur

Bylo, nebylo jedno království. No, bohužel bylo. Nápadně připomíná to království ze Strachovy televizní pohádky Šťastný smolař. Je tady všechno, co k té pohádce patří - hazardní hráč typu Don Carlos si tu vybudoval impérium a nechybí ani notorický lhář, kterého ve Strachově verzi scénárista Marek Epstein pojmenoval jako Kohokoli, mluvka, který se dokáže vylhat ze všeho. Co hůř, Kohokoli svým konstrukcím snad i věří, zapomíná, co komu kde řekl, co kde slíbil... A všechno je to velká legrace, dokud k nám z východu přes Itálii nedovalí mnohohlavý drak, o kterém moc nevíte a informace o něm se v ten moment různí a vy se celkem pochopitelně obáváte, když ho neznáte, že jo?

Možná jsem jen paranoidní a pesimistický poddaný tohohle království. Možná bych prostě měla přijmout, že se máme skvěle, že máme kolem sebe lidi, kteří jsou hrrr do toho nás chránit a udělají to, ať už se nám to líbí nebo ne, jakýmkoli způsobem uznají za vhodné. Možná bych měla mlčet a soustředit se na to, že to myslí dobře. Jenže v tom je možná ten problém.

Žijeme v době, o které kdyby nám loni někdo vyprávěl, tak si zaťukáme na čelo a dotyčného pošleme v lepším případě ze sluníčka, v horším k psychiatrovi. A přidáme doporučení, ať nekouká na katastrofické filmy. Bohužel, nám příroda ukázala, kdo je tady kápo, a že nám nezbývá, než se s tím popasovat. Ale jak? To je totiž to jádro pudla, hlavní poselství téhle pohádky… Každý tvrdí něco jiného, o nějaké jednotnosti nemůže být ani řeč... Všimli jste si, kolik je zde odborníků a odborných názorů, ať už se je o ně někdo prosil nebo ne?

Pravda, mají jedno společné – vidí sebe a svůj názor, jako ten jediný správný a zbytku království, nás poddaných, už se nikdo na nic neptá. Jak by také mohl, když nejsou schopní domluvit se ani mezi sebou a držet nějakou alespoň trochu srozumitelnou a akceptovatelnou linii. Od nás se chce jen mlčet a čekat, s jakým záchranářským nápadem zase kdo a kdy přijde. A pevně doufat, že v tom plánu budou mít všichni důležitou úlohu a nablýskané brnění, případně červený svetr, protože jinak nic neprojde.

Drakoronavirus

Ne, nechci vůbec zlehčovat současný celosvětový boj s koronavirem a už vůbec se nechci stát dalším chytrolínem, který také potřebuje přispěchat se svojí rádoby moudrou troškou do mlýna. Pořád chci naivně věři v sílu zdravého rozumu. Takže se prostě budu držet i nadále svého pocitu, že jsem úplně omylem zabloudila do směsice podivných pohádek, a že jsem tady jen nechtěným statistou. Protože „odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil,“ jsem byla dříve zvyklá slyšet na Vánoce, když dávali v televizi Pyšnou princeznu. Letos Vánoce přišly mnohem dřív, jsou vlastně obden a bez dárků. Cítím taky trochu toho Tajemství staré bambitky – tam rádcové také neustále vymýšleli a vydávali rozkazy odporující zdravému rozumu. Ale pozor, i tam se nakonec lid probral a zlo bylo potrestané!

Pohádky přece končí dobře, ne? Ve finále se vždy najde někdo statečný, kdo přemůže draka, svrhne vykutáleného krále s podlými rádci v zádech, usedne na trůn a rozumně vládne. Prostě, dobro zvítězí nad zlem a zlo odtáhne s nepořízenou… Vždyť to znáte. Ne, nejsem naivní. Jenom musím věřit, že jsem v pohádce, protože jinak bych si musela přiznat, že jsem v temné fantasy, ze které by se udělalo špatně i postavám ze Hry o trůny.

Mějte hezký víkend, já mám program jasný. Čeká na mne nějaký Bajaja, prý konečně přemohl draka a vše vyřešil. Tak paráda. Třeba bude navrch i fešák, když jsme u těch pohádek. Potřebuju v sobě udržovat tuhle iluzi v chodu.

Podobné články

Doporučujeme

Další články