Asi každý z nás má kolem sebe nějakého důchodce nebo chcete-li seniora. Když už ne přímo v rodině (což je skoro neuvěřitelné), tak určitě souseda, známého. Hodně často je poslední dobou zmiňované, jak se právě oni mění. Vzpomínáte, že legendární babička Boženy Němcové byla vykreslovaná samotnou autorkou jako vrásčitá stařena s bílými vlasy a 4 zuby. A pamatujete si ještě ze školy, kolik jí bylo? My vám to rádi připomeneme – 55 let. I mně se hrůzou vraští čelo, že v budoucnosti rozhodně ne za několik desetiletí vzdálené bych měla takto vypadat. Dnes ženské po padesátce přece ještě také chtějí kvést. Pánové, bez úšklebků, ano? To jsou slova profesora kardiologie Petra Neužila, která jsem si jen půjčila.

mohlo by vás zajímat

Kardiolog musí umět říct „dost,“ jinak může pacienta zabít, říká profesor Petr Neužil, primář kardiologie Nemocnice Na Homolce

Ale zpět k těm seniorům. Jako o seniorech se mluví dokonce o lidech po šedesátce, to znamená, že někteří nebudou ještě ani důchodci. Právě senioři jsou aktuálně nejvíce ohroženou skupinou ze strany nového zákeřného koronaviru. A mají se tedy absolutně izolovat. Chápu, ale zkusili jste někdy zastavit pracujícího důchodce (o těch šedesátnících, kteří ještě pracují „normálně,“ ani nemluvím), který je zvyklý na svůj pracovní režim, na koníčky, plno z nich cestuje, sportuje, ale také pomáhá s vnoučaty, někteří z nich randí (proč by nemohli, že?), prostě normálně žijí. A najednou jim to vše zakážete. Včetně návštěvy právě těch vnoučat, protože u nich se koronavirus kolikrát ani neprojeví, ale bacilonosičem být mohou.

Co tedy můžou? Ano, to co my – sedět doma, koukat na televizi, číst. Můžou se jít izolovaně projít, a když nikoho nemají, tak můžou jít na nákup (ideálně v době jim vyhrazené, pokud si ji zapamatují) – což se ale z pochopitelných důvodů vážně nedoporučuje a my na ně také apelujeme, ať jsou rozumní. Protože aniž by si to uvědomovali, tak nám právě svojí svéhlavostí můžou přidělat starosti. Na druhou stranu chápu, že se strašně nudí a dost často si můžou připadat osamělí a hlavně, a to je nejhorší, nepotřební. Zkusme je proto nějak zaměstnat. A vážně nemusí nikde courat!

Jak? Já zjistila, že je to celkem jednoduché, resp. realizovatelné, a to ihned. Přiznávám, že aktuálně bojuji s organizací dne. A myslím, že takových rodičů je celá armáda. Škola, práce a do toho například zastoupit i funkci školní jídelny jde někdy špatně dohromady. A co umí babičky (a někdy i dědečkové) skvěle? Správně! Obvykle dobře vaří, pečou. Přiznám se, že aktuálně pomoc v tomto směru moc kvituji. Opravdu. Mamko, díky. Babičko Evičko, taktéž! Za sebe i juniora.

mohlo by vás zajímat

GLOSA: Ze života pracující svobodné matky v době koronavirové

Takže, milé maminky, tatínkové, babičky, tchýně, tchánové, sousedky, sousedi, kteří máte třeba pocit, že vás nikdo nepotřebuje, není to tak. Umíte uvařit, péct, ale třeba i uplést nový svetr nebo ponožky nebo spíchnout nějaký nový obleček na panenku. Vyzvednout vše jde přece, jak se teď říká, bezkontaktně. Někdo jste zdatný v komunikačních technologiích, tak proč nehrát s vnukem nebo tím drzým klukem se sousedství na dálku přes počítač třeba šachy? A ukázat mu, jak se skládá z papíru vlaštovka nebo malířská čepice z novin, je také záslužné. My vám samozřejmě vše rádi uhradíme, zajistíme a navíc vám i rádi nakoupíme, dojedeme do lékárny nebo se psem, ale vy můžete pomoc i nám!

Jo, je totiž pravda, že nejhorší není samota, ale osamělost a pocit, že nás nikdo nepotřebuje. Tak s tím pojďme něco udělat. Ono to půjde. Snažím se být stále optimista. A alespoň se spolu třeba naučíme zase i lépe vycházet a rozumět si napříč generacemi, tak jako to bylo kdysi. Nějak se občas nemůžu ubránit tomu, že se nám právě to vzájemné porozumění a respekt trochu vytrácí. K naší škodě, nemyslíte?

P.S. Nemáte někdo ve svém okolí učitelku nebo učitele v důchodu, co potřebuje být potřebný a má trpělivost?