Kdo ji znal, ten ji měl rád. Gesche Gottfriedová byla laskavá a příjemná žena, která se s největší péčí starala o své blízké. Měla ale velkou smůlu, protože její milovaní jeden po druhém umírali. Tím vzbuzovala o to větší lítost a obdiv za svou sílu čelit osudu. Problém však ležel jinde. Tito lidé by hned tak neodešli, kdyby jim Gesche nepomáhala.
Milá paní s chůtí vraždit
Gesche Gottfriedová, narozená v roce 1785 v Brémách, neměla snadné dětství. Její rodina nebyla zámožná a dívka trpěla hlavně nezájmem své matky, která upřednostňovala jejího bratra a na dceru často zapomínala. Tento zanedbávaný vztah mohl být příčinou problémů, které se u Gesche později objevily a bohužel vedly k úmrtí 15 lidí, převážně jejích nejbližších.
Gesche se patrně rozhodla kompenzovat nedostatek pozornosti v dětství v dospělosti, pravděpodobně v důsledku rozvinuté duševní poruchy. Jak ale zajistit, aby si jí lidé všímali? Bohužel, taková touha může někdy vyústit v tzv. Münchhausenův syndrom, který představuje nebezpečí jak pro samotného postiženého, tak i pro jeho okolí. Tato duševní porucha spočívá v tom, že postižený se staví do role člověka, který je pronásledován nepřízní osudu, zejména nemocemi. A o nemocné je přece třeba se starat, věnovat jim více pozornosti. Pokud takový člověk předstírá nebo si sám vyvolává nemoci, je to stále ještě poměrně neškodné.
Gesche ale trpěla jinou formou této nemoci, kdy se snažila vyvolat soucit prostřednictvím neštěstí svých blízkých. Nejprve ztratila oba rodiče, což by se ještě dalo považovat za přirozené, neboť starší lidé umírají. Poté ale začala smůla, která ji zdánlivě provázela, narůstat do neobvyklých rozměrů. Po rodičích zemřeli její první a následně i druhý manžel, což také nepovažovala za dostatečné. Po období smutku, když zájem okolí o její osud opadal, se rozhodla udržet jejich pozornost tím nejhorším možným způsobem – zaměřila se na své vlastní děti.
Gesche Gottfriedová používala k uskutečnění svých plánů arzén. Ten podávala svým blízkým v malých dávkách, které je neměly hned zabít, ale pouze způsobit onemocnění. A tak se jako vzorná dcera, manželka nebo matka o nemocné obětavě starala. Pečovala o ně ve dne v noci, za každého počasí, před očima lidí, kterým vyprávěla o svém utrpení. Není divu, že si brzy vysloužila přezdívku Brémský anděl. Kdo jiný než anděl by snášel takové trápení s takovou oddaností? Gesche měla své okolí přesně tam, kde ho chtěla mít – obdivující a soucitící. Mezitím však pomalu a systematicky vyvražďovala celou svou rodinu, což trvalo čtrnáct let.
Celá rodina už byla pohřbena, ale Gesche nedokázala přestat. Měla přátele a známé, mezi kterými byli jistě lidé, kteří potřebovali pomoc a péči. A tak se rozhodla pečovat i o jednoho z nich. Tento muž však nebyl tak důvěřivý jako její rodina a začal mít podezření na podivnou příměs v jídle. S těmito obavami se obrátil na lékaře. Lékař sice zasáhl, ale ne dostatečně rychle, aby mohl zachránit životy dalších čtyř lidí, které vražedkyně stihla usmrtit, než byla zatčena. Nakonec byla odsouzena a popravena jako poslední žena v dějinách města Brémy.
Gesche byla zatčena v roce 1828, když lékař objevil stopy arzénu v tělech jejích posledních obětí. Její přátelé a sousedé byli šokováni, když se dozvěděli, že milá a obětavá žena, kterou znali jako Brémského anděla, byla ve skutečnosti chladnokrevnou vražedkyní. Během procesu se ukázalo, že její touha po pozornosti a soucitu byla silnější než jakékoliv morální zábrany. Gesche byla odsouzena k smrti a popravena gilotinou 21. dubna 1831, což byla poslední veřejná poprava v Brémách. Její příběh se stal varováním před nebezpečím skrytých duševních poruch a zůstává jedním z nejtemnějších kapitol v historii města.
Zdroje informací:
Podobné články
Jan Fiedler
Doporučujeme
