Dříve nebyly profesionální portrétní fotografie či dennodenně tvořená selfíčka. Dříve se vaši podobu pokoušel zachytit malíř. Ale stejně jako dnes, i v minulosti chtěly (nejen) dámy vypadat na portrétu nádherně. Německý malíř Franz Xaver Winterhalter své modely namalovat opravdu uměl.
Možná jste již obraz od Winterhaltera viděli. Pokud jste se na něj dívali pozorně, mohli jste si povšimnout, že osoby na obrazech vypadají poněkud nereálně až snově. Alabastrová pleť; dlouhé, zářivě lesklé vlasy; útlé pasy... Franz kladl důraz na dokonalost – s obrazem si hrál, podobně jako si my dnes hrajeme ve photoshopu. A tak se není čemu divit, že se stal velmi oblíbeným u členů aristokratických a královských rodin.
Mezi jeho první zákazníky patřil bádenský velkovévoda Leopold I. To se psal rok 1835. Postupem se stává talentovaný Němec známějším a známějším a maluje šlechtické rodiny z celého světa. Všichni chtěli být zvěčněni oním géniem, jenž dokázal obyčejného člověka proměnit v poloboha.
I přes svůj neobyčejný talent Winterhalter nebyl nikdy přijat do elitní skupiny portrétních umělců své doby. Kolegové jeho práci považovali za sentimentální a kritizovali jej právě za zmiňovanou „vyumělkovanost“ a „nepřirozenost“.
Ano, Franz se vyžíval v extrémní dokonalosti. Málokterý umělec dokázal na plátně doslova oživit samet, satén či drahokam. Franze Xavera Winterhaltera si už navždy budeme pamatovat jako jednoho z velkých mistrů portrétní malby. V současné době snad nikdo nepochybuje o síle jeho zpracování, tj. schopnosti zvýraznit na člověku to nejkrásnější.
Máte rádi umění? A co takhle pouliční umění? Podívejte se na 9 příkladů, ve kterých pouliční umění geniálně splynulo s ulicí.