Pro jedny válečník, pro druhé bandita, ale každopádně legenda – tak se dá asi nejstručněji uvést František, svobodný pán Trenck. Do historie se Trenck zapsal i jako velitel pandurů ve službách císařovny Marie Terezie, který byl pověstný svoji krutostí nejen vůči vojákům, ale také vůči civilistům. Pohřbený je na brněnském Špilberku v kapucínské kapli. V Brně se baron těší dodnes mimořádné popularitě, což dokazuje i to, že byl Laboratoří morfologie a forezní antropologie Masarykovy univerzity vytvořený 3D model jeho tváře. Je to trochu ironie, protože v brněnské metropoli pobýval poslední dva roky svého života, a to jako vězeň.
Život tohoto vskutku konvencemi nespoutaného šlechtice se dá nazvat úplně jednoduše - byla to opravdu jedna velká jízda. Je opředený celou řadou legend, přežil několik nehod, což později přispělo k vyprávění o jeho nesmrtelnosti, jež sám vydatně podporoval. Z počátku vynikal v ruské armádě při válce s Turky, ale jeho statečnost a nesporné schopnosti byly obvykle sráženy jeho nekázní. V Rusku byl dokonce odsouzen k trestu smrti, což vyřešil tím, že se přihlásil do služeb Marie Terezie. Jeho vojsko složené ze slovinsko-chorvatských pandurů vynikalo na jedné straně odvahou, ale na druhé nesmírnou krutostí a také hrabivostí. Ne nadarmo si Trenck vysloužil přezdívky jako Pekelník, nebo Satan. Na druhou stranu byl velmi vzdělaný. Hovořil sedmi jazyky, měl rád hudbu a dobře zpíval.
Vlastní smrt přežil již jako půlroční dítě
Trencka dobrodružné a nebezpečné situace provázely v zásadě od narození. Narodil se jako třetí syn podplukovníka Johanna Trencka a Anny Marie rozené Kettlerové. Podle příběhů se po porodu dítě jevilo mrtvé, tak ho porodní bába vykoupala ve víně, a skutečně ožilo. Tehdy se věřilo, že po vykoupání ve víně se dítěti prý vyhýbá smrt obloukem. Co ale pravdou již je, že jako půlroční dítě přežil rozsáhlé popáleniny po pádu do ohně, jako čtyřletý se málem zastřelil otcovou nabitou zbraní. Dokázal prý také vyskočit z kočáru, který se řítil do propasti, přežil podchlazení, když se pod ním prolomil led a také ve zdraví odolal všem epidemiím v jeho mládí, např. epidemii neštovic. Habsburská armáda nejprve o bojovníka jeho charakteru nestála, František proto odešel válčit v rusko-turecké válce na stranu Ruska do armády carevny Anny Ivanovny. Vyznamenal se tam v boji s Turky a krymskými Tatary, kde jeho krutost byla velmi vítaná. S maršálem Münnichem, který velel ruské armádě, měl ovšem značné spory. Nebránil se nezřízenému životu s lehkými děvami. Po rvačce s jedním ze svých tehdejších nadřízených a urážce jeho mladé manželky by Trenck odsouzen nejprve k trestu těžkého žaláře, kdy byl přikován okovy ke zdi, později právě k trestu smrti. Poté mu byl trest opět zmírněn na vyhnanství na Sibiř, ale nakonec byl roku 1740 na přímluvu Münnicha definitivně vyhoštěn z Ruska.
Císařovna Marie Terezie pro něj byla téměř spásou
Vrátil se zpět do Uher, kde ale opět porušuje zákon - surově vraždí loupežné zbojníky. Oporu našel nakonec v nové císařovně Marii Terezii. Právě ona mu i přes nesouhlas části císařského dvora, ale i svého manžela Františka I. Štěpána schválila plán na naverbování jednoho tisíce chorvatských pandurů, kteří žili v oblasti, kde se nacházela vojenská hranice Habsburské říše proti Turkům. Baron byl vojensky velice úspěšný ve válce o rakouské dědictví proti Prusku, Francii a Bavorsku. Trenckovi panduři ale byli zároveň krutí a drancovali, loupili a vraždili. Mají na svědomí například pogrom v České Lípě nebo zavraždili více než čtyřicet obyvatel bavorského městečka Cham. Do jeho pluku posléze nastoupil Ernst Gideon von Laudon, jeho přítel z Ruska, v hodnosti kapitána a jeho vojsko se tak rázem rozrostlo na 2500 vojáků. Trenck však urazil generála Löwenwalda a v roce 1745 byl uvězněn v Kladsku a po křivých svědectvích odsouzen podplaceným soudem k smrti. Marie Terezie posléze rozsudek nechala přezkoumat a byl zmírněn na doživotní žalář na brněnském Špilberku. Trenckovi byl připravený vskutku fešácký kriminál. Měl přiděleny dvě místnosti, dostatek jídla i vody a dokonce v neděli chodil obědvat k veliteli pevnosti. Později mu bylo umožněno svobodně bydlet v Brně, tam také 4. října 1749 zemřel. Před smrtí se dal divoký šlechtic na pokání. V říjnu 1749, bylo mu 38 let, si prý nechal svolat všechny důstojníky brněnské posádky, dal si vyholit kapucínskou tonzuru a oblékl mnišské roucho. Měl prohlásit, že právě nadešla jeho poslední hodina, poté si sedl za stůl a zavřel oči. Po chvíli jeho okolí zjistilo, že je mrtvý. Jedna legenda tvrdí, že požil uspávací nápoj, načež se chtěl v Kapucínské hrobce vzbudit a uprchnout z Brna. Pokud to tak opravdu bylo, plán selhal. „Napravený“ hříšník po sobě zanechal bohaté dědictví, po kterém toužilo mnoho lidí. Pro jistotu mu tedy ještě posléze nechali setnout hlavu. Nakonec se ale všichni nestačili divit. Ve svojí poslední vůli totiž Trenck odkázal nemalou část svého majetku městu Cham, které se svými muži plenil. Další peníze šly na mše za jeho hříšnou duši, na stavbu vězeňské kaple a myslel též na brněnské chudé. Takže velké překvapení.
Do krasavce měl opravdu daleko
Díky projektu vědců a historiků vznikl unikátní model hlavy Františka Trencka ve 3D podobě. Projekt byl veřejnosti představený u příležitosti 270 výročí Trenckovi smrti na Špilberku v říjnu loňského roku. A výsledky to byly opravdu zajímavé. Srovnání několika dobových portrétů, poznatky radiologického průzkumu jeho mumie, která na Špilberku je a také nejmodernější technika vydaly jasné stnovisko: tento drsný bojovník měl k ideálu krásy opravdu hodně daleko. Vědci díky této rekonstrukci zjistili, že měl robustní obličej, dominantní, široký orlí nos. Jeho obličej byl asymetrický, jídlo kousal jen levou částí úst. Trenck trpěl nemocí závěsného aparátu zubů, v pravé části horní čelisti se našly stopy po zánětu. V kůži mu navíc uvízly zbytky černého prachu, nejspíš po výbuchu střelecké výbušniny. Na druhou stranu byl na tehdejší dobu poměrně vysoký – měřil mezi 183 – 185 cm. Tak alespoň něco, když už měl do klasického fešáka daleko.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
