Frank Sinatra byl po své smrti na konci 90. let označen za největšího zpěváka 20. století. Kapka pravdy na tom jistě bude. Hvězdná persóna se ale realizovala i na stříbrném plátně, kde zářila podobně. Jeden čas dokonce víc než za mikrofonem na jevišti. Díky filmu Odtud až na věčnost neskončil Sinatra v zapomnění mezi dalšími tuctovými komedianty své doby a i dnes platí za jednoho z nejslavnějších amerických umělců vůbec.
Sinatra odteď až na věčnost
Frank Sinatra se narodil před 108 lety. Syn sicilského hasiče, který se před válkou přestěhoval do Hobokenu v New Jersey, se pod vlivem poslechu Binga Crosbyho už v mládí rozhodl, že bude zpěvákem. Uspěl rychle, ale taky to rychle začalo vypadat, že celá jeho kariéra půjde do kytek. Na přelomu 40. a 50. let o už ne takového mladíčka s tváří hezouna nebyl skoro vůbec zájem a Sinatra musel vystupovat v televizních estrádách. I když byl tehdy na dně, dal mu v roce 1953 šanci filmový režisér Fred Zinnermann. Ten jej coby upadající celebritu trochu riskantně obsadil do válečného dramatu Odtud až na věčnost. Film slavil obrovský úspěch a nejen, že Sinatrovi vynesl Oscara, ale také díky tomu znovu zasvítila jeho hvězda coby zpěváka – a už nikdy nepohasla.
Zinnermannův kousek je nyní považován za jeden ze stěžejních počinů americké kinematografie. Válečné drama nabízí trochu jiný pohled na útok na Pearl Harbor – je to mozaika několika vzájemně propletených osudů vojáků a jejich milenek/manželek, jejichž životy právě ten zlomový moment druhé světové války navždy změní. Sinatra ztvárnil vojína Angela Maggieho, nejlepšího přítele vojína Prewitta. Bývalého boxera, který se navzdory svým tělesným schopnostem nevyhne šikaně ze strany velitelů, ztvárnil Montgomery Clift.
Clift byl po dobu natáčení poměrně často opilý, což sice mírně ztěžovalo práci štábu, jeho postavě to ale dodávalo autenticitu. Clift a Sinatra se spřátelili i mimo kamery a „po šichtě“ spolu chodili flámovat. Často se k nim přidával ještě James Jones, spisovatel a autor literární předlohy filmu. A zatímco tahle trojice se veselila v putykách, další dva jejich herečtí kolegové, Deborah Kerr a Burt Lancester, přenesli svou mileneckou lásku z filmového příběhu rovněž do skutečného života. Asi i díky tomu vytvořili jednu z nejikoničtějších filmových scén, která je i dnes často napodobována. Jakou? To se dozvíte mezi dalšími zajímavostmi o Odtud až na věčnost v následující galerii:
Odtud až na věčnost bylo nominováno na 13 Oscarů a dostalo jich osm, čímž vyrovnalo rekord tehdy 14 let starého Jihu proti Severu. Zároveň se jedná o jeden z pouhých patnácti filmů v celé historii Cen Americké filmové akademie, které získaly nominace ve všech čtyřech hereckých kategoriích. Sinatrovi soška zachránila život – díky úspěchu na plátně dokázal znovu nastartovat i pěveckou kariéru a v 60. letech byl zpátky na výsluní, z něhož už – navzdory několika falešným odchodům do důchodu v 70. letech – neslezl prakticky až do své smrti.
„Největší zpěvák 20. století“
Sinatra se už v 50. letech stal tak úspěšným, že založil vlastní nahrávací společnost, a v 60. letech jej v Las Vegas prezentovali jako svou největší hvězdu. A on tam byl jako doma. Přátelil se s místní bavičskou smetánkou, zejména s Humphrey Bogardem, Deanem Martinem, Sammym Davisem juniorem, Peterem Lawfordem a Joeym Bishopem. Tahle parta si nechávala říkat Rat Pack, čili Krysí smečka. Vystupovali společně, pili společně a společně také natočili slavnou krimi komedii Dannyho jedenáctka, která byla předlohou neméně slavných Dannyho parťáků z toku 2001 (a všech jejich pokračování). Sinatra se zároveň angažoval v desegregaci nevadských hotelů a casin tak, že své kamarády Krysáky přesvědčil, že nebudou vystupovat tam, kde odmítají obsloužit jednoho z nich – Sammyho Davise – kvůli barvě pleti.
V Las Vegas ale kromě zpívání, paření a občanskoprávního aktivismu Sinatra spoluvlastnil také casino Cal-Neva Lodge. O napojení Sinatry na mafii se spekuluje dodnes. Někdejší šéf FBI Hoover na něj vedl spis a kolovaly zvěsti a fámy, že právě gangsterům Sinatra vděčil za celou kariéru a udržoval s nimi aktivní, přátelské vztahy. Sinatra byl navíc blízkým přítelem Kennedyových, což na celou věc vrhalo stín závažnosti. On sám k tomu říkal jen tolik, že jako mladý umělec trávil spoustu času v hospodách a v těch hospodách se setkával a bavil s velkou spoustou lidí, mezi nimiž byli i členové podsvětí.
Všechna tato nařčení jen přiživilo, když v prosinci 1963 kdosi unesl Sinatrova syna, Franka Sinatru juniora. Ten se naštěstí po zaplacení výkupného ve výši 240 tisíc dolarů v pořádku vrátil domů a vyděrači později byli dopadeni. Zoufalý Sinatra tehdy v první chvíli ale nabízel, že zaplatí i milion dolarů, což kriminálníci odmítli. Jednalo se o „obyčejné“ vychytralé lumpy, to ale Sinatra nejprve nevěděl. Čeho se bál, když neváhal výši výkupného vyhnat do tak závratné výšky?
Ani nařčení ze styků s mafií ale nedokázalo poškodit nálepku „největší zpěvák 20. století“, jak Sinatru po jeho úmrtí v roce 1998 označil americký hudební kritik Robert Christgau. V soukromém životě se Sinatra čtyřikrát oženil. Za jeho největší lásku je považována jeho druhá paní, legendární hollywoodská kráska Ava Gardner, a to i když se rozešli necelé dva roky po svatbě a rozvedli se čtyři roky nato. Podobný osud čekal i jeho třetí manželku, herečku Miu Farrow – tu si Sinatra vzal v roce 1966. Byla o 30 let mladší než on a vydrželo jim to tentokrát přesně ty dva roky.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
